Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2009

Syntezátor Antares II

Obrázek
Syntezátor ANTARES II (1979) Druhý ze série Antaresů byl postaven kolektivem VÚRT roku 1979. Antares II má dřevěnou skříň s rozměry 81 X 62 X 14 a váží 27 kg. Veškeré obvody kromě klaviatury, koleček a tlačítka Glide jsou umístěny v kovové skříni zavěšené na pantech, kterou lze vyklopit a získat tak snazší přístup k ovládacím prvkům. V rozloženém stavu má nástroj rozměry 81 X 62 X 47 cm. Klaviatura má opět tři oktávy (c-c), pomocí přepínače Investor lze obrátit závislost mezi stisknutou klávesou a velikostí generovaného napětí. Nejnižším klávesám odpovídají nejvyšší tóny a naopak. Antares II má dva VCO s plynule nastavitelným tvarem signálu mezi pilou a obdélníkem s PWM. Stabilitu ladění zabezpečuje teplotní kompenzace exponenciálních převodníků pomocí dvojitých tranzistorů a drátových odporů s vhodným teplotním koeficientem. VCF je LPF čtvrtého řádu typu Moog, který lze modulovat také signálem z VCO1. Prom modulaci slouží LFO, S&H a dva ADSR. Oba modely nástroje Antares byly vyvin

Syntetizér Antares (Aktualizováno 31.1.2021)

Obrázek
Syntetizér ANTARES (1978) V roce 1978 postavili Miroslav Kasper, Michal Eben a Jaromír Vítek v československém Výzkumném ústavu rozhlasu a televize (VÚRT) monofonní syntetizér Antares. Má tříoktávovou klaviaturu (c-c) a veškeré ovládací prvky jsou vlevo od ní. Zvukové obvody tvoří jeden VCO, jeden VCF a jeden VCA. VCO vytváří signály pila, trojúhelník, sinusovka a puls, které lze míchat pomocí čtyř posuvných potenciometrů. VCF je BPF s dvojitým RC článkem T ve zpětné vazbě, který se přelaďuje tranzistorem FET zapojeným namísto jednoho z odporů. VCF má vlastní generátor obálky AD s nastavitelnou délkou fáze Decay. Generátor obálky pro VCA pracuje v režimu AR s nastavitelnými fázemi Attack i Release, nebo v režimu AR, kdy lze nastavit pouze délku fáze Decay. LFO generuje modulační signál se sinusovým průběhem. Dřevěná skříň mí rozměry 88 X 24 X 11 cm. Nástroj váží cca. 8 kg. Nástroj následoval Antares II, oba byly vyvinuty pro podnik ČSHN, do sériové výroby se však bohužel nedostal. Získ

Elektronický bubeník Z. Hoška

Obrázek
Elektronický bubeník K hudebnímu projevu patří jistě i vytváření rytmického doprovodu a to buď přímým hraním na bicí soupravu nebo vytváření zvuku jednotlivých nástrojů elektronickou cestou. Tento elektronický doprovodný nástroj imitující základní bicí nástroje vznikl zhruba v roce 1981 a to přepracováním konstrukce publikované v jednom amatérském časopisu té doby. Vývoj od té doby samozřejmě značně pokročil a od klasických obvodů s diskrétními prvky jsme se dostali až k plné integraci a zmenšování jednotlivých konstrukcí s využitím zákaznických obvodů. Popišme si stručně tuto konstrukci. Nástroj generuje základní bicí nástroje a to - 2x bonga, 2x dřeva, činely, metličky, bubínek a buben. Tyto nástroje lze ručně spouštět tlačítky na panelu přístroje nebo elektronicky generátorem tvořeným dvěma tranzistory s možností ovládání tempa. Tento generátor ovládá děliče kmitočtu tvořené 2x IO 7474. Výběr jednotlivých rytmů je ovládán přepínačem na těchto děličkách a na výstupu lze takto získat