Czechkeys

 Amatérský mono-stereo mixážní pult S radostí a potěšením Vám předkládám nový článek od Zdeňka Hoška. Mnohokrát děkuji za detailní popis a další důkaz šikovnosti českých rukou! Amatérských konstrukcí, které nás mohou inspirovat v další konstrukční tvorbě, není nikdy dost.   Proto dnes opět odbočíme od klávesových nástrojů a podíváme se na trochu jiné zařízení. Jelikož jsou zde na webu již některé konstrukce mixážních pultů, přidám ještě i tento pro porovnání šikovnosti dalších konstruktérů-amatérů. Tento malý a relativně jednoduchý pult není moje konstrukce. Vyroben byl údajně v 80-90.tých letech a má dobré užitné vlastnosti, neboť zapojením kopíruje mix pult německé firmy Dynacord. Jsou v něm též použity kvalitní nízko šumové tranzistory a IO. Získal jsem ho náhodou od mého známého, kdysi aktivního hudebníka a radioamatéra, který ho využíval pro mix zvuku z několika zdrojů. On jako výborný muzikant a varhaník, hrál na varhany nebo syntetizér a k tomu si dále mixoval zvuk z profi midi

  Syntezátor 3-83 Unisono podruhé Přestože se tady popis tohoto nástroje vyskytuje již delší dobu, dozrál čas pro popis nový a to hned ze dvou důvodů: Jednak se mi podařilo jeden exemplář získat a jednak tu mám archiválie, které mi kdysi poskytl pan Jožka Řihák, konstruktér a výrobce nástroje. Tímto mu opožděně mnohokrát děkuji! Podle slov pana Řiháka k výrobě došlo v podstatě náhodou: Když jej uviděl na nějaké zábavě hrát jakýsi funkcionář, byl zvědavý, na co to pan Řihák vlastně hraje. Když mu bylo vysvětleno, že se jedná o syntezátor vlastní konstrukce a výroby, dotyčný nelenil a slíbil, že by se pro výrobu něčeho takového mohly najít prostory a několik spolupracovníků. Myslím si, že se jednalo o čestnou výjimku a dotyčnému můžeme děkovat, že mohlo být vyrobeno několik těchto svým způsobem ojedinělých nástrojů. Výroba totiž byla skutečně zavedena, a pokud si dobře pamatuji slova pana Řiháka, během let 1983 a 1984 bylo vyrobeno něco kolem 50 kusů Unison tříčlenným kolektivem (Má

  Yamaha DD-10 neboli bicí TableHooter (1988) Důvodem, proč jsem tuto věc nezařadil mezi Tablehooters je to, že nemá klávesy a tak podobně jako plastová kytárka Yamaha EZ-AG patří do kategorie Ostatní. Netuším, zda to byla Yamaha, kdo přišel první s koncepcí bicího automatu osazeného pady pro hru v reálném čase, ale zcela určitě v roce 1988 nebyl podobných hraček na trhu nadbytek. Yamaha DD-10 je první v řadě dosud vyráběných „lívanečníků“ Yamaha a to hlavní, čím se od svých následovníků liší, jsou plastové pady, v tomto případě snad jen větší tlačítka, na něž je možná hra pouze rukama. Pozdější modely měly a mají gumové pady s kovovou základnou a piezoměnič jako snímač a je možno na ně hrát paličkami. Další podivuhodností jsou dva čudle vespod sloužící k upevnění dodávaného popruhu, který umožní zavěšení této bizarnosti na krk a hru vestoje (v manuálu je dosti neohrabané vyobrazení postavy vyzbrojené Yamahou DD-10 stojmo). Dalším dodávaným příslušenstvím byly dva pedály na společném

  Casio SK-2100 (1987) – The King of Tablehooters Rok po prvním modelu sampleru Casio ( SK-1 ) se mimo jiné modely objevila i vlajková loď této řady, SK-2100. Hlavním rozdílem od nižších modelů byla klaviatura standardní velikosti o rozsahu čtyř oktáv. SK-2100 je virtuálně totožný s modelem SK-200 (liší se pouze velikostí klaviatury). Přestože se jedná o top model, oproti původnímu typu nejen získal mnoho funkcí, ale některé i ztratil, jak bude popsáno níže. Po SK-2100 jsem toužil tak moc, až jsem si jej roku 2020 pořídil z Německa za nepřiměřený peníz. Podle dnešních měřítek se totiž jedná o tablehooter se všemi omezeními a neduhy. Moc mu to sluší se stejně starou  Yamahou DSR-500 (viz foto níže). Casio SK-2100 je kompletně vyrobeno z plastické hmoty a jeho skříň je lakována v polomatné černé metalíze, jak bylo tou dobou u výrobce zvykem. Klaviatura o rozsahu 4 oktáv (49 kláves C – C) je příjemná a dodnes tichá. Na ovládacím panelu najdeme zleva vypínač napájení, pět tahových pote