Czechkeys

Kawai K3 (1986) V polovině osmdesátých let začal vývoj elektronických hudebních nástrojů  pomalu (nebo spíš rychle) směřovat od analogových k digitálním technologiím a někteří výrobci tou dobou nabízeli nástroje kombinující oba tyto světy. Nejinak tomu bylo i u firmy Kawai, která roku 1986 přišla na trh s modelem K3. Je to nejen jediný jejich model s hybridní technologií, ale také zároveň je první v sérii K, pokračující plně digitálními K5, K1, K4, K11 a vrcholící K5000 , který se také stal labutí písní syntezátorů Kawai. K3 je také první typ s implementací aditivní syntézy, byť proti K5 a K5000 značně jednoduchou. Nástroj je nejčastěji srovnáván s  Korgem DW-8000 , na těchto stránkách ale najdete popisy i dalších hybridních syntezátorů: Ensoniq ESQ-1 , Casio HT-6000 , Casio HZ-600 a Solton K160 . Pokud bychom tedy chtěli porovnávat Kawai K3 s Korgem DW-8000, hned při přenášení nástroje a prvním dotyku s jeho klaviaturou musíme nutně konstatovat, že hardware K3 je mnohem robustnější

Casio CT-680 (CT-670, CT-470 a MT-750) Tento článek má spíše nostalgický význam, promiňte mi prosím, že to sem cpu. Ale Casio CT-680 jsem tu na mnoha místech zmiňoval a bylo by hloupé, kdyby tady tento nástroj chyběl, jak vyplyne z dalšího textu. Někdy kolem 20. prosince jsem totiž měl malé ale významné výročí. Před třiceti lety jsem si koupil svoje první klávesy, Casio CT-680. Dodnes si pamatuji cestu ve sněhu s velikou bednou v podpaží a tázavé pohledy lidí v autobusu. Kupovat si něco takového tehdy ještě nebylo úplně obvyklé. CT-680 vůbec nebyl můj favorit, původně jsem šel pro model CT-700, který měl sice „jen“ sto zvuků a sto rytmů, ale zato nabízel dynamiku úhozu. Prodavač v tehdy novém obchodě Casio Computers v liberecké Moskevské ulici mi sdělil, že tento typ již nemají a další kus přijde až po Novém roce. To jsem nemohl vydržet, chtěl jsem KLÁVESY!!! Peníze na ně jsem získal z pojistky, kterou mi rodiče platili celá léta, a neochotný souhlas s koupí takové zbytečnosti mohl být

Yamaha MK-100 (1983) Právem se asi ptáte, proč jsem tohoto trpaslíka nezařadil mezi Tablehooters , kam, zvláště v dnešní době, bezesporu patří. Vězte tedy, učinil jsem tak proto, že Yamaha MK-100 přišla na trh v roce 1983, a také že má na dětskou hračku až příliš mnoho funkcí. Pořízení tohoto nástroje jsem tak nějak plánoval už dlouho, ale vyskytuje se velmi sporadicky, takže jsem vzal zavděk exemplářem s ulomenou klávesou. Jak Murphyho zákon praví, ihned po tom se objevil inzerát na nástroj bez této vady. Ale co už, oprava zabrala jeden den a jinak malá Yamaha funguje bezvadně. Popis začneme tradičně hardwarem: V plastové skříni je umístěná klaviatura s mini klávesami o rozsahu 49 tónů. Nástroj je napájen buď bateriemi nebo externím zdrojem o napětí 9 – 12V,  který se připojuje konektorem vzadu. Tamtéž také nalezeme cinche pro levý a pravý výstup a dva 3,5 mm jacky pro připojení magnetofonu. Jo, je to neuvěřitelné, ale své výtvory si můžete ukládat jako zvukový soubor! Na čelním p

Alesis QS 6 (1995 - ?) Nevím, jestli to máte stejné, ale mně se občas stane, že si některý nástroj pořídím znovu. Nebo aspoň něco hodně příbuzného. Vzpomenu si na některé zvuky, nebo neprozkoumaná zákoutí systému, a pokud se náhodou objeví vhodný kousek k prodeji, koupím si ho. To byl přesně případ Alesisu QS6.1 . Asi tak pět let od doby, kdy jsem ho prodal, jsem začal pošilhávat, zdali by někde nějaký nebyl. Poté, co si prodávající obchod rozmyslel (nabízel celkem zachovalý 6.1), našel jsem inzerát na tuto starší verzi. Není to sice úplně ono, ale už je tu přes dva roky, letos dostal servis klaviatury a gumových tlačítek a asi si tu ještě nějaký čas pobude… Čím se vlastně liší od svého následníka? Na první pohled jsou si nástroje velice podobné, ale zde chybí několik tlačítek, tři tahové potenciometry, displej je malý, inverzní a dvouřádkový a napájí se to externím zdrojem. Také vzadu je jen jediný slot pro PCMCIA kartu. Naopak zůstal bytelný kovový obal, skvělá polovyvážená klaviat

  Analogový sequencer pro hudební syntetizér Neúnavný a talentovaný konstruktér Zdeněk Hošek mi zaslal další úžasný příspěvek do rubriky Amatérské konstrukce, ačkoliv jeho výrobky vypadají lépe provedené, než mnohé "profesionální" konstrukce. Děkuji a už se těším na další článek! Chtěl jsem zatraktivnit funkce mého modulárního syntetizéru nějakým vhodným doplňkem a tak volba padla na zhotovení sequenceru. Svoji roli zde sehrála i velikost skříně, která je uložena na vlastním syntetizéru a tvoří tak kompaktní celek. O principu tohoto zařízení lze v podstatě říci, že na výstupních konektorech sequenceru lze získat   různá ovládací napětí pro řízení VCO syntetizéru a to podle nastavení jednotlivých potenciometrů. V mém případě lze nastavit řídící napětí pro VCO v rozsahu 16-ti kroků pomocí ovládacích potenciometrů vč. nastavení dalších režimů. Dále je na výstupu ovládací signál GATE, kterým lze spouštět např. generátory obálek ADRS syntetizéru event. jiné moduly. Sequencer byl d