Czechkeys

Behringer Poly D A je to tady. Po letech sledování vývoje a nových produktů se i zarytý milovník historických mašin odhodlal a koupil si syntezátor Behringer. Asi to muselo přijít, ceny klasických nástrojů se dostaly do astronomických výšin, zatímco jejich spolehlivost klesá úměrně k věku. Pořídit si klasický Minimoog   už představuje skutečnou investici a co si budeme namlouvat, něco takového se člověk pomalu bojí byť jen zapnout. Behringer vzal trh se syntezátory útokem a daří se mu díky cenám velice dobře. Vzhledem k tomu, že popisovaný nástroj je dobře známý a jeho specifikace snadno najdete na internetu, chtěl bych se soustředit na jeho vlastnosti a případné nedostatky. Bude to takový první pohled na věc, článek nejspíš časem doplním o zkušenosti z provozu. Když jsem si Poly D vybalil, první dojem byl nečekaný. Na to, jak je to malý nástroj, je dost těžký (cca 10 kg), což svědčí o pečlivě provedené konstrukci. Boční panely a lišta nad klaviaturou jsou z tvrdého dřeva, celý zby

Najvrtsonův elektrofonický gong Úplně první mojí konstrukcí na poli generátorů hluku mělo být něco jednoduchého a na výrobu nenáročného, tedy cosi vyluzující jakýkoliv zvuk určený k dalšímu zpracování kytarovým multiefektem. Jako nejjednodušší se jevilo použití kotouče do pily v roli idiofonu. Moje drahá choť se zabývá sbíráním, řezáním a broušením achátů. K tříštění tohoto vzácného štěrku používá několik typů diamantových kotoučů různých tlouštěk, přičemž nejsilnější z nich je tento segmentový kotouč značky Geko o průměru 300 mm, původně určený na řezání dlažeb. Když se o něj zavadí, vydává krásně znělý a dlouho trvající tón. Trpělivě jsem si počkal, až bude natolik tupý, že moji ženu přestane coby nástroj zajímat, a ještě, než jej stihla vyhodit, jsem jej uzmul k naplnění svého záměru. Kotouč bylo nutno zbavit zbytků nátěru a rzi (acháty se řežou pod vodou), ale opravdová legrace začala až s jeho upnutím, které mělo na jedné straně zabránit jeho volnému pohybu a na straně druhé m