Czechkeys

Waldorf STVC Za tu dobu, co sleduji vývoj elektronických hudebních nástrojů, se toho změnilo opravdu hodně. Dostal jsem se k nim v době, kdy ještě převládal design založený na minimalismu s tím, že množství funkcí je nutné ovládat v menu přes x úrovní nabídek a náhledů. Pak se přišlo na to, že je fajn mít větší displej, neboť se na něj víc vejde a nějaké to grafické zobrazení také není od věci. V dalších generacích nástrojů přibývaly různé knoby a táhla, protože je muzikant chce mít vždycky k dispozici v reálném čase, neb nemá při vystoupeních čas něco někde hledat. Postupem času se ale také dospělo k tomu, že se muzikantům stýská po jednoduchých nástrojích, nejlépe analogových, nebo aspoň virtuálně analogových, až se (někteří) výrobci dostali zpátky k jejich výrobě. Na trhu se také objevila celá řada nových značek a nepřeberné množství různých typů syntezátorů pracujících s mnoha typy syntéz. Jedna kategorie nástrojů ale kupodivu zůstal...

Kawai K4 (1989) Úspěch workstationu Korg M1 uvedeného na trh roku 1987 nemohl nechat konkurenci v klidu a tak se vbrzku začaly objevovat nástroje pracující na podobném principu i pod jinými značkami. Japonský výrobce Kawai přišel již o rok později s modelem K1, který kromě presetových vln tvořených aditivní syntézou nabídl i vzorky akustických nástrojů. K1, ač byl úspěšný, neměl filtry, což výrobce napravil roku 1989 představením typu K4. Ten sice pozbyl možnosti míchání čtyř vln joystickem, ale přidal filtr s rezonancí a efektovou jednotku (ta se objevila i u druhého vydání K1) a chlubil se 16bitovým rozlišením vzorků při vzorkovací frekvenci 32 kHz. Kromě zde popsané klávesové verze se vyráběl i modul K4m, který neměl efektovou jednotku, ale zato nabízel osm individuálních výstupů. Nástroj po hardwarové stránce byl na pohled velmi strohý, avšak vcelku solidně postavený: Černá plastová skříň z bytelného plastu, pětioktávová klaviatura s aftertouchem byla polovy...

  Technics SX-PV10 (1984) - Je to první digitální piano na světě? Úvaha k historii digitálního piana: Jaká je správná definice termínu „Digitální piano“? A kdy vlastně přišlo na svět? Pokud si kladete podobné otázky (ostatně stejně, jako já), nabízím Vám zde   malou rekapitulaci a jeden téměř zapomenutý zázrak techniky z roku 1984. Začněme v prehistorii u elektrofonických nástrojů. Počátky elektrofonického piana spadají do roku 1932, kdy firma Bechstein nabídla elektrifikované piano Neo Bechstein. Jen pro zajímavost, ve stejném roce získala licenci na snímání zvuku piana i česká firma Petrof a nabízela elektrifikované klavíry Neo Petrof. Vynález principu elektromagnetického (a později elektrostatického) snímání mechanického pohybu strun (tyčinek, jazýčků) umožnil výrobu malých a lehce přenosných nástrojů mnoha značek. Nejznámější z nich jsou asi piana Rhodes a Wurlitzer, elektrifikovaný klavichord Hohner Clavinet a jazýčkový Pianet. U nás pak vznikala e...

 Autor: Zdeněk Hošek Moc děkuji Zdeňkovi za to, že pro tyto stránky připravuje skvěle zpracované články. Pokud máte co říci k některému zde ještě nepopsanému nástroji, nezdráhejte se a následujte jej :). I tato technika, podporující MIDI komunikaci, patří do hudební branže a tak vám zde představím zajímavý, i když poněkud trochu starší přístroj, umožňující přehrávání MIDI souborů nebo připojení externí MIDI klávesnice. Tato technika a zvukové moduly jsou samozřejmě dnes a to 35 let od výroby tohoto přístroje zase někde jinde a zvukově na vyšší úrovni, ale stále je použitelná. Dnes jsou pak tyto moduly k dispozici i ve formě pluginu do PC. Konkrétně v tomto případě zde máme Roland Sound Canvas SC-155 a ten je jedním z mnoha typů přístrojů tzv. MIDI sound generátorů, které začala již v roce 1991 produkovat japonská firma Roland. V podstatě se jedná o zvukový modul produkující tóny na základě vstupních MIDI dat, které lze zavádět přes klasický 5-ti kolíkový k...

Casiotone 202 (1981) Japonský výrobce elektroniky a výpočetní techniky Casio přišel na přelomu 70. A 80. let na to, že kalkulačka může vydávat melodické zvuky a tento dobrý nápad zúročil při výrobě a prodeji takovýchto hraček. Zároveň ale bylo jasné, že pro provozování muziky v konvenčním smyslu bude potřeba něco většího a sofistikovanějšího, a tak roku 1980 přišel na trh první klávesový nástroj Casiotone 201. Ačkoliv jsem se snažil, nepodařilo se mi jej získat, zato se ale k prodeji objevil hned druhý typ z roku 1981, Casiotone 202. Firma v tomto roce opravdu zapracovala, takže se objevilo mnoho nových typů, ale tento byl asi nejstarší z nich, nemá ještě doprovodnou jednotku a i ovládáním se stále odkazuje na původní typ 201. Nástroj je vestavěný ve skříni z překližky nevalné kvality a polepený vinylovou tapetou s imitací dřeva. Existovala ale i černo-stříbrná verze, která působila moderněji. Ovládací panel i reproduktor se přesunuly doleva, klaviatura...

  Úkol, který si na sebe beru dnes, nebude lehký, rád bych Vám totiž představil jeden z mála nástrojů, které lze bez nadsázky nazvat legendou, který měl nesmazatelný a opravdu citelný vliv na vývoj nejen populární hudby. Jenže v tom je právě kámen úrazu, dá se o něčem takovém, jako je Yamaha DX7 ještě napsat něco nového? Nástroj je popsán snad tisíckrát, existuje spousta recenzí, videorecenzí, zvukových ukázek a hlavně skladeb, kde účinkuje. Ve své době to byl zkrátka milník, který musel mít každý. Výčet uživatelů je nekonečný a hemží se slavnými jmény. I u nás, přestože taková věc jakou je syntezátor, byla předmětem vlhkého snění nejednoho hráče, se DX7 objevila na stojanech mnoha kapel, počínaje tehdy neznámou Lucií a konče třeba dodnes málo známého uskupení Diskant (též Agro Diskant) z Mnichova Hradiště. Jejich nahrávka se u nás objevila někdy na konci osmdesátých let a já vůbec nechápal, kde se na ní bere ta paleta zvuků… Jedno je jisté, když Yamaha DX7 roku 1983...