Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Nástroje zahraniční výroby

Korg Poly-61

Obrázek
Korg Poly 61 (1982) Že je méně někdy více, jsem zde už několikrát zmiňoval. Vždycky na to myslím, když se hrabu v nekonečných menu nástrojů, ale i nejrůznějšího software, ten mobilní nevyjímaje. U Korga na to asi přišli už na začátku osmdesátých let a jako pokračovatele známého Polysixu stvořili tento šedivý přízrak. Patrná byla snaha šetřit na ovládacích prvcích, neboť ubyly téměř všechny, ale i nabídka funkcí nebyla nijak oslnivá. Podstatnou novinkou ale bylo to, že nástroj dostal druhý oscilátor na hlas. Nástroj je umístěný ve skříni z dřevotřísky, jejíž vrchní část je plechová, nevyvážená syntezátorová klaviatura o rozsahu pěti oktáv nemá rychlostní ani tlakovou citlivost. Nalevo od ní se (na rozdíl od Polysixu) objevil čtyřsměrný joystick a na panelu tři dvoumístné displeje, pět knobů (Volume, citlivost joysticku, frekvence druhého LFO, ladění a rychlost arpeggio), 17 tlačítek a tři přepínače. Vzadu pak naleznete terminál a na něm zleva: Přepínač pro blokování obsahu paměti, pře

Alesis Micron

Obrázek
Alesis Micron (2004) A tohle je jako co? Je rok asi tak 2004 nebo 2005, koukám do nabídky klávesových nástrojů na nějakém internetovém obchodě a nevěřím svým očím. Na monitoru se objevil stříbrný kvádr s červenými bočnicemi, jehož designér se asi inspiroval cihlou. Prý evoluce VA syntezátoru Ion s přidanými efekty a možností skládat a hrát patterny. Ale zmizela oktáva kláves, knoby, a displej se smrsknul na dva řádky textu. Takovou blbost si určitě nikdy nekoupím… Je duben 2022, covid games se chýlí ke konci a na Marketplacu je Micron za celkem rozumný peníz. A majitel je ochoten ho poslat po kamarádovi, který bydlí cca 30 kilometrů ode mne, kde si jej mohu vyzvednout. To se musí zkusit! Taková roztomilá hračička to je a nezabere moc místa, vždyť to má jen tři oktávy. A vypadá jak cihla! Takže jsem sednul do auta a pro Microna si dojel. Autoři recenzí vrkali, jak reálný analogový feeling ze hry to způsobí, a jak tučné a znělé zvuky vydati ze sebe dokáže. Zvuky z ukázek na Youtube m

Behringer Poly D

Obrázek
Behringer Poly D A je to tady. Po letech sledování vývoje a nových produktů se i zarytý milovník historických mašin odhodlal a koupil si syntezátor Behringer. Asi to muselo přijít, ceny klasických nástrojů se dostaly do astronomických výšin, zatímco jejich spolehlivost klesá úměrně k věku. Pořídit si klasický Minimoog   už představuje skutečnou investici a co si budeme namlouvat, něco takového se člověk pomalu bojí byť jen zapnout. Behringer vzal trh se syntezátory útokem a daří se mu díky cenám velice dobře. Vzhledem k tomu, že popisovaný nástroj je dobře známý a jeho specifikace snadno najdete na internetu, chtěl bych se soustředit na jeho vlastnosti a případné nedostatky. Bude to takový první pohled na věc, článek nejspíš časem doplním o zkušenosti z provozu. Když jsem si Poly D vybalil, první dojem byl nečekaný. Na to, jak je to malý nástroj, je dost těžký (cca 10 kg), což svědčí o pečlivě provedené konstrukci. Boční panely a lišta nad klaviaturou jsou z tvrdého dřeva, celý zby

Korg Pa3X

Obrázek
Korg Pa3X Upřímně řečeno, tento typ nástrojů se mi nepopisuje snadno. Jednak nabízí tak ohromné množství funkcí, že mám pochybnosti o tom, že je někdo využije všechny (já tedy rozhodně ne), a na druhé straně díky neustálému vývoji a konkurenci na trhu tento typ nástrojů relativně rychle upadá do zapomnění. Ostatně stačí kouknout na nabídky obchodů s hudebními nástroji: firma Korg od té doby nabídla další dva vývojové stupně (aktuálně je to Pa5X), Yamaha obnovuje nabídku ještě častěji, Ketron zhruba stejně, jako Korg. Pa3X byl současníkem Yamahy Tyros 3 , kterou jsem zde již popsal, a jíž tento model také v mém kutlochu nahradil. Původně mi o výměnu vůbec nešlo, ale okolnosti holt občas zamíchají karty po svém. Vzhledem k tomu, že zaměřením je Pa3X s Tyrosem na stejné palubě, zmíním shodné funkce jenom okrajově a budu se snažit soustředit spíše na to, v čem oproti Yamaze vyniká, nebo naopak zaostává. První, čeho si i zarytý příznivec arranger workstations Yamaha musí všimnout na první

Kawai K3

Obrázek
Kawai K3 (1986) V polovině osmdesátých let začal vývoj elektronických hudebních nástrojů  pomalu (nebo spíš rychle) směřovat od analogových k digitálním technologiím a někteří výrobci tou dobou nabízeli nástroje kombinující oba tyto světy. Nejinak tomu bylo i u firmy Kawai, která roku 1986 přišla na trh s modelem K3. Je to nejen jediný jejich model s hybridní technologií, ale také zároveň je první v sérii K, pokračující plně digitálními K5, K1, K4, K11 a vrcholící K5000 , který se také stal labutí písní syntezátorů Kawai. K3 je také první typ s implementací aditivní syntézy, byť proti K5 a K5000 značně jednoduchou. Nástroj je nejčastěji srovnáván s  Korgem DW-8000 , na těchto stránkách ale najdete popisy i dalších hybridních syntezátorů: Ensoniq ESQ-1 , Casio HT-6000 , Casio HZ-600 a Solton K160 . Pokud bychom tedy chtěli porovnávat Kawai K3 s Korgem DW-8000, hned při přenášení nástroje a prvním dotyku s jeho klaviaturou musíme nutně konstatovat, že hardware K3 je mnohem robustnější

Casio CT-680 (CT-670, CT-470, MT-750)

Obrázek
Casio CT-680 (CT-670, CT-470 a MT-750) Tento článek má spíše nostalgický význam, promiňte mi prosím, že to sem cpu. Ale Casio CT-680 jsem tu na mnoha místech zmiňoval a bylo by hloupé, kdyby tady tento nástroj chyběl, jak vyplyne z dalšího textu. Někdy kolem 20. prosince jsem totiž měl malé ale významné výročí. Před třiceti lety jsem si koupil svoje první klávesy, Casio CT-680. Dodnes si pamatuji cestu ve sněhu s velikou bednou v podpaží a tázavé pohledy lidí v autobusu. Kupovat si něco takového tehdy ještě nebylo úplně obvyklé. CT-680 vůbec nebyl můj favorit, původně jsem šel pro model CT-700, který měl sice „jen“ sto zvuků a sto rytmů, ale zato nabízel dynamiku úhozu. Prodavač v tehdy novém obchodě Casio Computers v liberecké Moskevské ulici mi sdělil, že tento typ již nemají a další kus přijde až po Novém roce. To jsem nemohl vydržet, chtěl jsem KLÁVESY!!! Peníze na ně jsem získal z pojistky, kterou mi rodiče platili celá léta, a neochotný souhlas s koupí takové zbytečnosti mohl být

Yamaha MK-100

Obrázek
Yamaha MK-100 (1983) Právem se asi ptáte, proč jsem tohoto trpaslíka nezařadil mezi Tablehooters , kam, zvláště v dnešní době, bezesporu patří. Vězte tedy, učinil jsem tak proto, že Yamaha MK-100 přišla na trh v roce 1983, a také že má na dětskou hračku až příliš mnoho funkcí. Pořízení tohoto nástroje jsem tak nějak plánoval už dlouho, ale vyskytuje se velmi sporadicky, takže jsem vzal zavděk exemplářem s ulomenou klávesou. Jak Murphyho zákon praví, ihned po tom se objevil inzerát na nástroj bez této vady. Ale co už, oprava zabrala jeden den a jinak malá Yamaha funguje bezvadně. Popis začneme tradičně hardwarem: V plastové skříni je umístěná klaviatura s mini klávesami o rozsahu 49 tónů. Nástroj je napájen buď bateriemi nebo externím zdrojem o napětí 9 – 12V,  který se připojuje konektorem vzadu. Tamtéž také nalezeme cinche pro levý a pravý výstup a dva 3,5 mm jacky pro připojení magnetofonu. Jo, je to neuvěřitelné, ale své výtvory si můžete ukládat jako zvukový soubor! Na čelním p

Alesis QS 6

Obrázek
Alesis QS 6 (1995 - ?) Nevím, jestli to máte stejné, ale mně se občas stane, že si některý nástroj pořídím znovu. Nebo aspoň něco hodně příbuzného. Vzpomenu si na některé zvuky, nebo neprozkoumaná zákoutí systému, a pokud se náhodou objeví vhodný kousek k prodeji, koupím si ho. To byl přesně případ Alesisu QS6.1 . Asi tak pět let od doby, kdy jsem ho prodal, jsem začal pošilhávat, zdali by někde nějaký nebyl. Poté, co si prodávající obchod rozmyslel (nabízel celkem zachovalý 6.1), našel jsem inzerát na tuto starší verzi. Není to sice úplně ono, ale už je tu přes dva roky, letos dostal servis klaviatury a gumových tlačítek a asi si tu ještě nějaký čas pobude… Čím se vlastně liší od svého následníka? Na první pohled jsou si nástroje velice podobné, ale zde chybí několik tlačítek, tři tahové potenciometry, displej je malý, inverzní a dvouřádkový a napájí se to externím zdrojem. Také vzadu je jen jediný slot pro PCMCIA kartu. Naopak zůstal bytelný kovový obal, skvělá polovyvážená klaviat

FAEMI 1M

Obrázek
FAEMI 1M Zatímco všude ve světě se od konce 70. let rozšiřovaly „true polyphonic“ nástroje a jen o malinko později nástroje hybridní a digitální, v SSSR přicházely na trh nové a nové modely nástrojů zastaralé koncepce s generátorem nejvyšší oktávy a děličkami. Je jasné, že vývoj v zemích východního bloku zaostával, nicméně v samotném lůně socialismu bylo možno narazit na takovýto typ nástroje ještě v devadesátých létech. Nástroje obdobné koncepce byly tou dobou ve světě dávno passé, a myslím, že kromě Polska (Unitra Eltronic 109) už je vyráběli snad jen v Rusku. Jedním z mnoha takových byl i nástroj FAEMI 1M, který se objevil na trhu někdy kolem roku 1987, ovšem to s jistotou nemohu tvrdit. Důležité je, že vzniknul a že se náhodou dostal ke mně a tak k již popsaným typům Junost 75 ,  Elektronika EM-25 a RMIF Opus mohu přidat další kuriozitu ze země Velkého bratra. Nástroj přišel mírně řečeno churavý (někdo mu zle ublížil), takže mohu posloužit i několika fotografiemi vnitřku. J