Behringer Poly D

Behringer Poly D

A je to tady. Po letech sledování vývoje a nových produktů se i zarytý milovník historických mašin odhodlal a koupil si syntezátor Behringer. Asi to muselo přijít, ceny klasických nástrojů se dostaly do astronomických výšin, zatímco jejich spolehlivost klesá úměrně k věku. Pořídit si klasický Minimoog  už představuje skutečnou investici a co si budeme namlouvat, něco takového se člověk pomalu bojí byť jen zapnout. Behringer vzal trh se syntezátory útokem a daří se mu díky cenám velice dobře. Vzhledem k tomu, že popisovaný nástroj je dobře známý a jeho specifikace snadno najdete na internetu, chtěl bych se soustředit na jeho vlastnosti a případné nedostatky. Bude to takový první pohled na věc, článek nejspíš časem doplním o zkušenosti z provozu.

Když jsem si Poly D vybalil, první dojem byl nečekaný. Na to, jak je to malý nástroj, je dost těžký (cca 10 kg), což svědčí o pečlivě provedené konstrukci. Boční panely a lišta nad klaviaturou jsou z tvrdého dřeva, celý zbytek skříně pak z poctivého plechu. Potenciometry na panelu kladou příjemný odpor, stejně tak tlačítka i přepínače, ať už otočné, nebo kolébkové. Modulační kolečko má také příjemný chod, kolečko ohýbání tónu je malinko tvrdší, ale stále v pohodě použitelné. První pocit z klaviatury je už o něco horší, sice je polovyvážená, ale malinko měkčí, než by bylo příjemné, a při uvolnění klávesy také trochu hlučnější. Nicméně má relativně mělký dohmat, a jak později uvedu, nehraje se na ni špatně. Konektory na zadním panelu jsou alespoň podle prvních zkušeností kvalitní a v hojném počtu. První dojem z nástroje je tedy veskrze pozitivní, po letech, kdy nové nástroje až na výjimky zrovna nehýřily kvalitními komponenty, je to opravdu milá změna.

Přestože je internet plný komentářů, recenzí a videí s informacemi o tomto nástroji, neodpustím si aspoň velmi stručný popis funkcí a vlastností. Behringer Poly D je samozřejmě replikou kultovního Minimoogu model D, ale se spoustou vylepšení. Jediné, co z něj postrádá je 7 dolních kláves a status legendy. Jsou zde 4 VCO s šesti možnými tvary vlny, šesti stopovými výškami, možností doladění tří z nich (první určuje výšku tónu) a možností nastavení poměrné hlasitosti každého z nich. Nástroj je nutno nechat cca 15 minut ohřát, aby se ladění oscilátorů ustálilo. Zatímco první tři oscilátory slouží výhradně pro tvorbu tónu (a není mi jasné, proč tedy mají polohu „Low“), čtvrtý oscilátor lze použít také jako alternativní modulátor, tedy LFO, nebo pro dosažení FM nebo čehosi jako AM, modulujeme-li jím filtr. Zde je poloha „Low“ zcela na místě. Dále je tu generátor bílého a růžového šumu, rovněž s možností nastavení hlasitosti. Posledním možným zdrojem je vstup pro signál zvenku, opět s vlastním potenciometrem hlasitosti.

Dále máte k dispozici klasický žebříčkový filtr -24 dB/Oct. s regulací cut-off a rezonance (zde hezky po staru značeno jako Emphasis), nastavitelnou citlivostí na obálku (Amount of Contour) ADS a na polohu na klaviatuře (značeno Keyboard Mode) ve třech úrovních. Filtr lze dále modulovat LFO, oscilátorem 4 a generátorem šumu, přičemž hloubka se vždy reguluje modulačním kolečkem (stejné možnosti modulace mají i VCO). Netřeba dodávat, že výrobce filtr zkopíroval včetně vlastnosti, kdy vyšší nastavení rezonance „krade“ basy, a že filtr umí přejít do samooscilace.

VCA má vlastní obálku (zvanou Loudness Contour) ADS, přičemž fáze Decay zároveň řídí i doznění (tedy Release). Přepínačem Decay lze fázi Release zcela vypustit.

Nástroj umí hrát i v parafonickém režimu, jednak se čtyřmi zcela nezávislými oscilátory a jednak v módu Uni, kdy při stisknutí jedné klávesy zní všechny oscilátory současně a při stisknutí každé další se jeden oscilátor přiřadí poslední stisknuté klávese. Pro tyto módy nabízí nástroj dva režimy: Buď do uvolnění všech kláves zní všechny tóny, nebo jednotlivé tóny doznívají normálním způsobem vždy po uvolnění příslušné klávesy. Režimy se přepínají zeleným přepínačem Auto Damp. Mimo již uvedené umí nástroj samozřejmě i glissando s nastavitelnou dobou, lze jej jednoduchým stiskem přepínače transponovat o oktávu výše a níže a jemně doladit velikým knobem na panelu.

Dalším obohacením proti originálu je efekt Distortion, který nabízí možnost nastavení míry zkreslení, tónovou clonu a regulaci úrovně. Nástroj obsahuje i efekt Chorus, který je patrně inspirovaný stejným efektem z RolanduJuno 6/60, nebo se tak aspoň tváří ta dvě žlutá tlačítka, kterými se zapíná. Dalším vylepšením je arpeggiátor s osmi patterny a regulací rychlosti a úplně nakonec je tu také 64stopý sekvencer s možností transpozice pomocí klaviatury a záznamu i akordů. Nástroj má paměť pro 64 patternů.

Konektivita nástroje je úctyhodná. Mimo očekávané vstupy pro napájení (12V s + na středu), stereo výstupy (chorus je stereofonní) a vstup pro signál, je zde MIDI trio (dnes tak často opomíjené), USB typu B pro komunikaci s počítačem, řídící výstupy Pitch a V-Trig, vstup pro externí V-Trig a také regulovatelné výstupy pro dynamiku a aftertouch. Klaviatura je totiž vybavena oběma druhy citlivosti. Dále následují vstup a výstup synchronizace a také čtyři vstupy pro externí modulátory (Loudness, Filter, Oscillator a Modulation Source).

První dojem po zapnutí nástroje, jakmile jsem zkoušel nakroutit nějaký zvuk a zahrát pár tónů, lehce zchladil nadšení z konstrukce. Jako by mezi mnou a nástrojem bylo ještě něco, co si žije vlastním životem. A nebyl to jen pocit, nástroj má totiž jednu skrytou vlastnost a tou je nemožnost jednoduše vypnout interakci mezi dynamikou úhozu a filtrem. Kromě obálky filtru je zde ještě jedna, která při rychlejším úderu na klávesu otevře na malou chvíli filtr, takže prakticky znemožňuje tvorbu ploch, nebo zvuků podobných Thereminu apod. Pro nápravu je nutné nainstalovat program Synthtribe a softwarově vypnout dynamiku nastavením na trvalou úroveň 1. Od té chvíle začne Poly D poslouchat tak, jak byste od něj očekávali. Zvuk nástroje je sytý (ty čtyři oscilátory jsou prostě znát), byť se necpe do ohlušujících basů. I ty však lze bezpečně tvořit. Nemám porovnání s originálem, nikdy jsem jej ani neviděl na vlastní oči, ale na Youtube je k nalezení video s přímým porovnáním obou nástrojů od uživatele Starsky Carr. Tentýž uživatel natočil i několik dalších videí se zvuky, sekvencerem apod., doporučuji shlédnout. Zvukově mě osobně Poly D velmi potěšil.

Dále je tu poznámka ke klaviatuře: Pokud se do ní „opřete“, ozve se při zpětném pohybu kláves jakési mlasknutí, patrně je obložená pěnovou páskou místo obvyklého filcu. Ničemu to nevadí, ale krapet to kazí dojem ze hry. Jinak klaviatura funguje dobře, dá se na ní hrát vcelku rychle a přesně. Za mě je to takový dobrý průměr a za cenu tohoto nástroje bych vlastně ani nic jiného neočekával.

Sekvencer nástroje, jak už bylo popsáno, umí až 64 kroků a lze jej transponovat z klaviatury. Propojil jsem Poly D s Korgem Volca Beats a synchronizoval je. Je to jednoduchá cesta, jak získat doprovod pod klasické nástroje. Se sekvencerem se musím ještě naučit, jeho ovládání není úplně intuitivní, používají se zde různé dvoj- a trojhmaty, ale věřím, že jej využiju výše popsaným způsobem.

Dál jsem se zatím nedostal. Článek jsem sepsal kvůli zachycení prvních dojmů a mohu jen shrnout, že koupi považuji za dobrou. Pro úplnost dodám, že jsem nástroj koupil z druhé ruky, prakticky nepoužitý a jak bývá u mě zvykem, že nic není jednoduché, prodejce zapomněl přibalit zdroj. Poly D tak provozuji na zdroj od Yamahy Reface CS. S dalšími dojmy se po čase vrátím a článek doplním.

Kolečka modulace jsou efektně podsvícena, podobně jako třeba u Alesisu Micron

Konektivita nástroje je překvapivě bohatá.