Czechkeys

ASYZ (1971) V 70. letech vznikl v Oddělení zvukové techniky Filmového studia Barrandov modulární systém ASYZ (Analyzátor a syntezátor zvuku), jehož vývoj začal již koncem 60. let. Nástroj byl několik let doplňován o další moduly, konečná verze byla označována jako ASYZ 2. K hlavním tvůrcům patřili konstruktéři Antonín Kavka a Bohumil Matoušek, k nimž se na počátku 70. let připojil zvukař a konstruktér Pavel Pitrák, který následně jako zvukový mistr s nástrojem pracoval. Syntetizér neměl klaviaturu a používal se k vytváření zvukových efektů nebo zpracování externího signálu.. Jako ručně ovládaný zdroj zvukového signálu sloužil upravený záznějový generátor Brüel & Kjaer, produkující sinusové kmity v rozsahu 20 Hz - 20 kHz. Pro ruční řízení byl také upraven třetinooktávový filtr téže firmy, u něhož se samostatnými potenciometry nastavovala úroveň v každém pásmu a jednotlivá pásma bylo možno spínat tlačítky, která se používala pro "hru" v reálném čase. Automatické řízení nást

Yamaha EX7 (1998 - 2002) Yamaha EX7 je předchůdcem dobře známého Motifu a potomek série W5/W7, sourozenec větší EX-5, oproti které chybí VL syntéza, sampling je jen monofonní, polyfonie poloviční (64 hlasy) a jsou omezené funkce efektové jednotky. Nástroj byl zakoupen pro (tehdy) slušnou polyfonii, slušnou paměť na samply (s rozšířením), možnost samplingu, množství real-time ovladačů a veliké možnosti editace zvuku. Asi pět let věrně sloužila v kapele, pak nějaký čas doma, než byla prodána. Po cca 10 letech se mi zastesklo a koupil jsem druhý kus (na fotografiích). Má sice jen základní výbavu, zato ale byla disketová jednotka nahrazena čtečkou USB flash disků GOTEK. Zvuky a funkce: Nástroj je u nás poměrně známý, takže jen krátce. Nástroj má 4 druhy syntézy: klasickou Yamaháckou AWM2 wavetable syntézu, AN syntézu (virtuální analog), FDSP syntézu a sampling. AWM zvuk (patch) může být složen až ze čtyř elementů (multisamplů), které mohou být libovolně upravovány obálkami, LFO, filtry, at

Myslím si, že pro zájemce o elektronickou hudbu, akustiku, elektroniku a příbuzné obory bude jistě zajímavý přehled dostupné literatury. Tituly budou uvedeny ve dvou kapitolách: Česky psané a cizojazyčné. Za dodání podkladů bych rád poděkoval panu Milanu Guštarovi, seznam je a bude dále doplňován. Další doplnění zaslal Daniel Forró známý též jako Dr. MIDI. Níže přikládám seznam jeho torby v oboru a děkuji za příspěvek! Seznam literatury: Tituly vydané v českém jazyce: Dějiny vědy a techniky 10. Národní technické muzeum Praha, 2003. Alexandr Buchner: České automaty. Národní museum Praha, 1957. Alexandr Buchner: Hudební automaty. SNKL Praha, 1959. Bohuslav Hanuš: Amatérská stavba elektrických hudebních nástrojů. SNTL, Praha, 1967. Vladimír Lébl: Elektronická hudba. SHV, 1966. Petr Rudolf Manoušek: Zvonařství. Grada, 2006. Antonín Modr: Hudební nástroje. Editio Supraphon, 1977. Jan Otto, ed.: Ottův slovník naučný. 1888-1943. Ctirad Smetana a kol.: Praktická elektroakustika. SNTL,

Solton MS50 a MS60 Další z mých návratů - po 11 letech jsem si na jaře 2021 pořídil Solton MS60. Několik poznámek k tomuto nástroji najdete pod článkem. Nástroj patří do kategorie profesionálních samohrajek a vyráběla jej ve druhé polovině devadesátých let italská firma Ketron Laboratories pro německý Solton. Jeho přímým předchůdcem byl Solton MS5 a sourozencem Solton MS60, který se od tohoto lišil pouze zabudovanými reproduktory a zesilovačem. Druhým sourozencem byl Solton MS100 se 76 klávesami, zabudovaným harddiskem a více paměťovými místy pro samplované zvuky. Posledním členem rodiny byl dektopový modul MS40. Industriální design bez sebemenšího náznaku snahy o zalíbení jasně mluví za to, že nástroj je zkrátka pracovním náčiním a to hlavní, v čem vyniká, je skryto uvnitř. Mně osobně tato filozofie naprosto vyhovuje a Solton MS50 se mi líbí. Pořídil jsem jej v listopadu 2007 za účelem tvorby rytmů a podkladů a zaujal mne i jinými možnostmi, jak bude uvedeno níže. Soltona jsem prodal

Delicia Chorus (1972 - 1976) Delicia Chorus jsou elektronické varhany ve spinetovém provedení. Jejich zapojení je identické jako u varhan Delicia S102, liší se pouze přidaným efektem Wah-Wah, ovládaným druhým pedálem a vestavěným 15 W zesilovačem a reproduktory. Bližší popis je převzat z knihy Elektronické hudební nástroje a jejich obvody. Za naskenování a zaslání děkuji p. Zdeňku Hoškovi, stejně jako za fotografie nástroje, jehož majitelem je Imrich Papcún ze Slovenska. Fotografie druhého nástroje zaslala paní Marie Pincová, které tímto také děkuji.

Stručná historie továrny na hudební nástroje v Hořovicích. Tato stručná historie mapuje zejména oblast klávesových nástrojů, přestože v továrně v Hořovicích byl prováděn vývoj a výroba i jiných hudebních nástrojů a zařízení, zejména kytar, reprodukčních soustav, efektových zařízení a dalších doplňků s tím souvisejících. Hořovice jsou malé městečko ležící zhruba 60 km od Prahy ve směru na Plzeň a to pár kilometrů od dálnice D5. O areálu si lze udělat představu z přiložených foto. Vše začalo kolem roku 1886 panem Slavíkem, který začal výrobu akordeonů v Hořovicích. Později převzal výrobu Josef Kebrdle ( nar. v Podluzích r. 1892 - zemřel v Praze r.1941), továrník a obchodník jež byl zakladatelem továrny na výrobu harmonik v Hořovicích. Byl vyučeným hudebním nástrojařem u firmy Slavík v Hořovicích a absolvoval též praxi v Kutné Hoře při výrobě varhan. V roce 1910 odjel do Vídně, kde se seznámil s výrobou harmonik. Po 1. světové válce otevřel v Hořovicích dílnu na výrobu harmonik. Dílna měl

Delicia S102 (1972 - 1974) Delicia S 102 vyráběná v letech 1972 až 1974 vznikla změnami popsanými níže z původního modelu S 101. Zároveň s modelem S 102 byl vyráběn typ Chorus ve spinetovém provedení s vestavěným zesilovačem, reproduktory a přidaným efektem Wah-Wah. Za fotografie děkuji p. Jaromíru Jírovi a za popis pocházející z kniky Elektronické hudební nástroje a jejich obvody děkuji p. Zdeňku Hoškovi. Roku 2018 jsem získal tento model v dezolátním stavu. Jednak byl nástroj plný prachu, protože mu chybí vrchní kryt, jednak měl mnohá mechanická poškození, jejichž oprava bude vyžadovat dost času (který jsem si dosud nenašel). Po zapnutí ale následovalo překvapení: Varhany s výjimkou vibrata fungují! Po jejich zvelebení doplním článek o kvalitnější fotografie.

Delicia Melodic (1967) Poměrně málo známý a patrně také málo rozšířený nástroj Melodic začala hořovická Harmonika n.p. vyrábět roku 1967. Jeho určení a bližší popis naleznete ve výstřižku z časopisu Hudba a zvuk č. 7/1967 níže: O historii tohoto nástroje mi není téměř nic známo, pro technické detaily prosím přejděte na článek Opravy pian Jolana a Melodic .  Shora vyobrazený nástroj patří mému kamarádovi Rybovi, kterému tímto děkuji za zapůjčení! Za fotografie níže děkuji majiteli stránek www.jolana.cz a také vyobrazeného nástroje, který je bohužel nekompletní. Snad se podaří zjistit více, nebo najít nějakého pamětníka.