Delicia HT-61-BD (+ videa)

DELICIA HT - 61 - BD (1986…?)

Tak tohle mě opravdu dostalo, samohrajka se značkou Delicia! Nejvyšší model z řady HT má jako jediný plnohodnotnou klaviaturu, tedy alespoň co se rozsahu (5 oktáv) a velikosti kláves týče. Srdcem nástroje je opět IO MHB208, nyní však hned 2 ks.

Klaviatura sama o sobě je velice měkká a citlivá, alespoň u mého nástroje. Je pravda, že byla neodborně opravována, což patrně zapříčinilo měknutí (vytahání) pružin. Klaviatura má kovový rám a kontakty složené ze tří vrstev fólií, dvou vodivých, mezi nimiž je nevodivá vrstva s otvorem v místě, kde se dotýká klávesa. Sepnutí se děje promáčknutím fólie. Když nic jiného, tedy alespoň řešení imunní vůči prachu.
Nástroj sám, ač na to nevypadá, je stejně jako jeho menší příbuzní vyroben z překližky, dřevěných špalíků a vrchní kryt je z masivního 1 mm tlustého plechu.

"Zvuková banka" nástroje obsahuje kromě osmi barev známých z nástrojů HT-37 a 49, tedy Varhany 1 a 2, Bass, Violoncello, Flétna, Klarinet, Trumpeta a Housle, ještě osm dalších: Varhany 3 a 4, Vibrafon, Piano, Akordeon, Dechy, Harfu a Smyčce. Zvuky jsou stejně jako u ostatních nástrojů řady HT pěkně surové a povětšinou se nepodobají ničemu slyšitelnému pod uváděným názvem. Občas se povede nějakou kombinací efektů docílit zvuku, který se něčemu podobá, například Violin s oběma chorusy zní skoro jako musette akordeon.
Zvuky perkusních (Vibrafon) či strunných (Piano) nástrojů nemají generátory obálek, tzn. zní, dokud je klávesa stisknuta. Nezbývá, než opět použít jediného generátoru obálky ukrytého pod funkcí Perkuse. Hra obouručně na takto modifikovaný zvuk je nemožná (viz vysvětlení v popisu efektů).

Doprovodná jednotka umožňuje kompletní orchestraci ve složení: Bicí, zvukem nápadně připomínající automatického bubeníka z nástrojů Vermona, basa a akordický doprovod buďto rytmizovaný, nebo jako plochu. Každou z těchto složek doprovodu je možno přimíchávat vlastním potenciometrem.
Každý ze dvanácti rytmů má dvě variace, basová linka má také dvě variace, spínané zvlášť, akordický doprovod nabízí možnost zvuku Piana ("kulatější" zvuk), nebo smyčců (ostřejší zvuk). Taktéž je možno použít jen jako automatického bubeníka, který "zvládá" ke každému rytmu i bubnovou výplň.
Tempo se ovládá dalším potenciometrem.

"Efektů" má nástroj pět: Vibráto, opět bez možnosti změny hloubky a tempa, Perkuse přiřazující k tónům generátor obálky, který je ale bohužel jenom jeden, takže při stisknuté klávese zní i všechny držené tony znovu. Přičteme-li k tomu i fakt, že obálku nelze nijak modifikovat (a přitom je uvnitř nástroje trimr, kterým lze prodlužovat doznění obálky), je jasné, že použití této funkce je velice omezené. Stejně je tomu i s funkcí Sustain, tedy doznění po spuštění klávesy, jediný generátor umožňuje jen doznění současně puštěných kláves, každá další stisknutá klávesa ruší doznění předešlých tónů. Dále se nabízí dva efekty zvané Chorus I a Chorus II, opět bez možnosti modifikace.

Otočnými potenciometry lze ovládat celkovou hlasitost a hlasitost melodie, tedy aktuálně zvolené barvy zvuku. Většina funkcí má svoji LED jako kontrolku.
Na čelním panelu jsou umístěny dva eliptické reproduktory, přestože nástroj je monofonní.
Na zadní stěně nástroje nalezneme trimr pro dolaďování, výstup do sluchátek a linkový výstup (Jack 3,5 resp. 6,3 mm), výstup na externí reproduktor, vstup pro pedál hlasitosti (!) a paradoxně i síťový kolíbkový spínač, ačkoliv je na čelní ploše nástroje dost místa. Na rozdíl od HT-37 a 49 má HT-61 odpojitelnou síťovou šňůru, na jejímž konci nalezneme zmenšeninu "remoskové" koncovky z bakelitu.
Jestliže jsem u nástroje HT-49 naříkal na nemožnost změny barvy zvuku směšováním, pak u tohoto nástroje to platí stonásobně, obzvláště pyšní-li se na štítku názvem Varhany.

Nástroj se dodával v koženkovém kufru a stál neuvěřitelných 8880,- Kčs.

A jak to hraje?