Jolana Combo 2, 2K, Combo H (Aktualizováno)

Jolana Combo 2, 2K a Combo H (1968 - ?)

Dalším klávesovým elektronickým nástrojem se značkou Jolana byl typ Combo 2, dvoumanuálové tranzistorové "spinet" varhany s oktávou pedálů. Od roku 1968 dostaly ke jménu přídomek K, neboť nově byly osazeny křemíkovými tranzistory. Později (patrně po roce 1971) se jejich výroba zřejmě přesunula do závodu Harmonika Hořovice a označení se změnilo na Combo 2H. Patrně dostaly i jméno Delicia.

Za zaslání dobového prospektu děkuji panu Vladimíru Žákovi, webmasterovi skvělých stránek o historii ČS. elfo kytar Jolana (viz odkazy).

Nástroj bohužel ve sbírce nemám, proto nemohu sloužit podrobnějším popisem. Snad více napoví fotografie, které mi poslal p. Josef Pitela. Děkuji za pomoc!

A další novinky, zde popsaný nástroj koupil Martin Havel a renovuje jej. Připravil skvělý podrobný popis a ještě nějaké fotografie. Tady to je a mockrát děkuji!

Varhany JOLANA COMBO 2K

Sesmolil Martin Havel pro web "ČS elektronické a elfo klávesové nástroje"

Konstrukce:

Dýhovaná laťovka a překližka tloušťky 18 a 25mm tvoří celou skříň nástroje spolu s dřevěnými montážními prvky všemožných tvarů. Robustnost (a také hmotnost) nástroje připomíná spíše almaru po prababičce, než obdobné nástroje z pozdějších let vyrobené z papundeklu, plastů a různých laciných materiálů. Panely ovládacích prvků jsou vyrobené z ocelového plechu přišroubované k dřevěným špalíkům. Rozmístění elektroniky je patrné z fotografií. Co ale z obrázků není tak jasné, je způsob ovládání rejstříků. Z mikrospínače a plechového pásku na jehož konci je nasazený a lepidlem zajištěný mosazný knoflík je vytvořený jakýsi páčkový vypínač. Hráč tedy zapne rejstřík posunutím knoflíku k sobě. Celková hlasitost reprodukce je řízená potenciometrem, který je spojený s pedálem hlasitosti prostřednictvím lankového převodu. Nemohu se nezmínit o nápaditém konstrukčním řešení spodní části skříně. Při bližším prozkoumávání varhan jsem spílal konstruktérům za špatný přístup k orgánům pedálů. Pro zlepšení přístupu z důvodu oprav jsem chtěl demontovat dno skříně s napáječem a zesilovačem. Po odstranění čtyř šroubů se ovšem uvolnilo něco jiného - celá pedálová část tvoří samostatný konstrukční celek, který je možné vytáhnout jako šuplík, čímž je zaručený perfektní přístup ke všem součástkám.

Tvorba tónů, koncepce nástroje:

Celotranzistorové varhany dalo by se říci klasického zapojení, jakých se na celém světě vyrobilo nesčetné množství. Tak by zněla moje odpověď na požadavek stručného popisu. A teď podrobněji: dvanáct samostatných LC oscilátorů generuje signály budoucích tónů nejvyšší znějící oktávy. Každý oscilátor je na zvláštní desce spolu s příslušnými následujícími dvoutranzistorovými oktávovými děličkami. Spínací systém obou manuálů je tvořený jednoduchými mechanickými kontakty uspořádanými na plošných spojích pod každou klávesou s vyjímkou osmistopé řady horního manuálu, jejíž signály spínají elektronické spínače s dvěma diodami, jakých se například později použilo i u varhan Delicia Vega. Stejný způsob je použitý i v případě basových pedálů. Požadované barvy jednotlivých rejstříků se vytvářejí v pasivních RLC filtrech.

Možnosti obou manuálů:

Nabídka rejstříků je z fotografií dostatečně čitelná, takže nepovažuji za nutné jí opisovat. Vlastnosti sustainu a perkusí jsou dané napevno a nelze je měnit, u mandolíny je možné upravit uvnitř nástroje frekvenci drnkání. Potenciometrem lze nastavit hlasitost spodního manuálu oproti manuálu hornímu.

Možnosti pedálu:

Vypínačem "BOURDON" aktivujeme pedály a potenciometrem "BASS" regulujeme hlasitost pedálu. Vypínač "FILTR" připojuje pomocný LC filtr a upravuje jinak stálé zabarvení basu. Pokud zapneme "SUBBASS" začnou fungovat další otávové děličky, takže se při hře basu navíc linou z reproduktorů ještě tóny o oktávu nižší. Jejich hlasitost nelze regulovat a dle mého názoru nejsou žádným valným přínosem. Při zapnutí subbassu se totiž subjektivní hlasitost celého basu sníží.

Ostatní efekty:

Vůbec by mě nenapadlo že v tuzemském výrobku z roku 1971 najdu nápisy "MADE IN USA - SUBSIDIARY OF HAMMOND ORGAN COMPANY." Toto hlásá nálepka na zabudovaném čtyřpružinovém reverbu. Protože jsem nenašel žádné dodatečně vyvrtané dírky ani na jeho držáku ani ve skříni varhan, mohu se domnívat že jej namontoval už výrobce. Délka pružin je zhruba 14 centimetrů a vytvářejí velmi krátký dozvuk, který je při běžné hře neznatelný. Intenzitu dozvuku je možné regulovat potenciometrem, který se nachází na ovládacím panelu. Dalším efektem je centrální vibráto, působící tedy na oba manuály i s basovým pedálem. Jeho intenzitu a frekvenci je možné si vybrat ze dvou pevně nastavených hodnot. Posledním efektem je jakýsi šumový efekt perkusního charakteru. Dva vypínače označené jako "MANUAL II" a "PEDAL" nám umožňují určit jeho aktivaci. Pokud například zapneme "MANUAL II" a stiskneme některou klávesu dolního manuálu tak se díky pomocným obvodům na okamžik připojí šumový generátor a krásně nám zašumí do reproduktorů. Pomocí příslušného vypínače a potenciometru je možné zapnout a nastavit sustain a odpovídajícím potenciometrem řídit hlasitost celého efektu. Spektrum šumu je nezávislé na stisknuté klávese a zní tedy stejně, ať hrajeme v jakékoliv oktávě. Na výstupu efektu je zařazený RLC filtr a přes dvojici vypínačů "CYMBALS" a "BRUSCH" si můžeme zvolit rozdílnou barvu zvuku-šumu.

Reprodukce a ozvučení:

Od "volume" pedálu je signál přivedený do koncového zesilovače, který krmí zabudované dva reproduktory ARO711 o průměru 27cm a do série s kondenzátorem zapojené dva ďábelské ARO666 o průměru 20cm. Na typovém štítku nástroje se vyjímá údaj "30W" - na celkový příkon varhan je to docela málo, ale nf výstupní výkon by označovat mohl. Každopádně tato kombinace reproduktorů a zesilovače poskytuje více než dostatečné ozvučení a to co kvality přednesu tak i výkonu. Dlouho mi nebylo jasné proč je na koncovém zesilovači varhan štítek s nápisem "POZOR! VYSUNOVAT A ZASUNOVAT JEN PŘI VYPNUTÉM NAPÁJEČI." Teprve po rozebrání celého bloku z důvodu opravy bylo vše jasné: výrobce použil koncový zesilovač v provedení modulového systému URS kde toto sdělení je opodstatněné a jelikož je na štítku uvedená i hodnota pojistky tak štítek namontoval i do varhan.

Hra a subjektivní hodnocení:

Nástroj produkuje typický, jak se dnes říká "vintage" zvuk známý z popu a rocku šedesátých až osmdesátých let. Má řadu negativních vlastností samozřejmých vzhledem ke koncepci nástroje a ovlivněných též naší tehdejší součástkovou základnou a její dostupností. Předně, každý filtr jednotlivých rejstříků je společný pro celý rozsah mauálu, jak je to v těchto varhanách obvyklé. Z toho vyplývá, že každý rejstřík zní dobře jen v omezeném rozsahu manuálu - směrem k nižším polohám se jeho hlas stává hrubším, bručivějším a směrem "nahoru" zase pištivějším. Další nevýhodnou vlastností těchto filtrů je, že se vzrůstající frekvencí snižují úroveň výstupního signálu. V mnoha takových varhanách byly použité jednoduché útlumové články pro vyrovnání "hlasitosti" nízkých a vysokých tónů. V těchto ale ne. Další a přímo dominantní zápornou vlastností je zalomení horních oktáv, kdy čtyřstopová řada se opakuje už při přechodu H3 - C4. Pokud tedy použijeme některý 8´ rejstřík jako základní a k projasnění melodie přidáme čtyřstopý, dojde k jeho oktávovému zlomu již při zahrání notovaného c2, což je setsakramentsky slyšet a mnohdy to nestačí ani ke hraní odrhovaček. Můžeme si trochu pomoci rejstříkem kvintovým, který se lomí "až" E4 - F4, jenže lze jej použít jen pro hru jednohlasé melodie. Už při souzvuku dvou tónů zní disonantně a tónický kvintakord s použitím rejstříku NASARD 5 1/3 nevytváří vůbec pocit klidu a uvolnění, ale spíše mrazení v zádech. Jako omluvu pro tak nehoráznou absenci vyšších poloh bych bral tehdejší špatnou dostupnost a vysokou cenu křemíkových tranzistorů kterých by bylo potřeba na vybudování dalších děliček, nutných pro posunutí rozsahu nástroje k vyšším polohám. Při pohledu na panel rejstříků může leckdo nabýt dojmu o bohaté zvukové pestrosti nabízené rejstříky. Opak je bohužel pravdou. Mnohé rejstříky zní stejně a mají pouze rozdílnou hlasitost. Je to opět dáno koncepcí tvorby zvukových barev. O to víc je pro mě nepochopitelné, proč flétnový rejstřík (zde nazývaný Tibia) má na horním manuálu jiný zvukový charakter než na spodním. Pokud totiž budeme spodní manuál považovat jako doprovodný, pro hru harmonického doprovodu, budeme mnohdy vyžadovat příjemný kulatý zvuk schopný prostřednictvím hraných akordů navodit odpovídající náladu. Jenže i konsonantní akord vytvořený flétnovým rejstříkem zní na spodním manuálu tak prapodivně hranatě, že mi jeho smysl uniká. Jsem na pochybách i v případě využitelnosti dalších rejstříků spodního manuálu, nabízejících slabý ale ostrý zvuk. Vytvářet harmonický doprovod těmito rejstříky by těšilo leda tak zvukového masochistu.

Závěr:

Byl bych nerad aby si případný čtenář myslel že jsem zhýčkaný moderní technikou, nic mi není vhod a jen kritizuji. Jelikož se o tyto nástroje zajímám, líbí se mi a víc jak hře rozumím jejich vnitřnostem a funkci, bylo také cílem tohoto článku poukázat na jejich podstatná negativa a trochu upravit názory mnohých lidí - laiků, kteří se domnívají že takový nástroj "vintage" musí být klasická super mašina kterou by rádi sehnali. Už jen třeba z důvodu, že na něj hrál nějaký slavný muzikant.

Nástroj jsem koupil jako zcela nefunkční. Pro potřeby oprav jsem musel nejdříve pořídit nějakou dokumentaci. Jelikož původní - od výrobce je pro mě nedostupná, byl jsem nucen si schéma nakreslit sám. Toto jsem získal rozpuštěním kabelových svazků a průzkumem plošných spojů. Po třech týdnech večerních prací fungovala horní část varhan, tedy oba manuály a efekty. Zbývající části na opravu teprve čekají - jsou totiž ve stavu katastrofálním: na silových vodičích se rozpadá gumová izolace a je nutné nové vydrátování, napájecí zdroj je nepoužitelný a musím ho vyrobit nový. V prostoru pedálů bylo myší hnízdo, takže si dovedete představit v jakém stavu se jejich mechanika a tamtéž umístěná elektronika nachází.