Roland JV - 50 + expanzní karta VE - JV1E

Roland JV-50 + expanzní karta VE-JV1E (1993 - ?)

Tento nástroj nepatří do rodiny Rolandů řady JV, jak by se mohlo podle názvu zdát. Jeho základ tvoří zvuková banka z Rolandu Sound Canvas SC - 55, jeho přímým příbuzným je JV - 35 (neobsahuje SMF Player a disketovou jednotku) a jeho předchůdcem JV - 30. Expanzní karta VE-JV1E obsahuje zvukové banky z nástrojů Roland JV-80 (90) a JV-1000 + dvě efektové jednotky.

Nástroj byl koupen roku 2004 kvůli rezonančnímu Low Pass filtru, malé hmotnosti a rozměrům. Na stojanu vystřídal Yamahu PSR-540 v roli druhých či třetích kláves a sloužil takto po více jak tři léta.

Zvuky a funkce:

Roland JV-50 obsahuje GM a GS kompatibilní sadu průměrných zvuků, přičemž se mezi nimi občas najde něco, co opravdu zaujme. Díky expanzní kartě se počet zajímavých nebo alespoň použitelných zvuků značně rozšiřuje, ale vcelku lze říci, že využít lze tak asi čtvrtinu zvuků. Obecně velmi použitelné jsou smyčcové sbory, flétny, akustické kytary, basy (velmi hutné), některá elektrická piana (akustická nejsou nic moc), některé syntetické sólové zvuky a plochy. Dechové nástroje ani ne průměrné a snad nejhorší saxofony, co jsem kde slyšel. Jedinou výjimkou mezi nimi je tzv. Sax ensemble převzatý z JV - 1000, ne snad, že by zněl úplně realisticky, ale je to dobrý… JV-50 disponuje 28hlasou polyfonií a expanzní karta má rovněž 28 hlasů, což je při navrstvení jednoho zvuku z nástroje a jednoho z karty stále dostačující. Při sešlápnutém pedálu a stisknutí téže klávesy hraje vždy nový tón a původní se ruší, což nelze změnit, ale zamezuje to kradení hlasů, které se projevuje jen u zvuků zaměstnávajících více generátorů na jeden tón.

Nástroj sám o sobě není syntezátorem v pravém slova smyslu, neboť jeho editační možnosti jsou vskutku velmi omezené: Zvuk lze editovat pomocí okleštěné obálky (ADR), LPF umožňuje měnit Cut off frekvenci a nastavit míru resonance. K tomu slouží buďto tlačítka Parameter +/- a Value +/-, data-entry slide, nebo trojice tahových potenciometrů pro ovládání v reálném čase. Dále je možno ovládat vibráto, portamento a ve velmi omezené míře editovat efekty. Nástroj má dvě efektové jednotky (Reverb a Chorus), expanzní karta taktéž. Efektových algoritmů je málo, ale jednotky jsou velmi kvalitní a nástroji hodně pomohou k získání slušného zvuku. Zvuky je možno ukládat na 256 (RAM nástroje) a 256 (RAM na kartě) paměťových pozicích, což by byl luxusní počet nebýt toho, že si nemůžete určit, kam co uložíte a zvuky nelze ani pojmenovat.

Nástroj umožňuje vytvoření osmi Performancí sestávajících vždy ze šestnácti MIDI kanálů, avšak z klaviatury lze současně ovládat maximálně dva z nich buď navrstvené na sebe, nebo rozdělením klaviatury. Nástroj je vždy v režimu Performance s výjimkou použití SMF přehrávače, kdy je v režimu General MIDI.

Dále v nástroji naleznete jednostopý sekvencer, respektive jen paměť na to, co naklepete na klávesnici bez možnosti další editace. Nahrává se přímo na disketu ve formátu *.mid.

MIDI přehrávač umí přehrát soubory SMF ve formátu 0 a 1, za zmínku stojí funkce Minus One umožňující vypnutí jedné ze stop pro případ, že ji chcete dohrát manuálně. Přestože SMF přehrávač používá jen základní GM banku, zní přehrávané skladby celkem dobře.

Ovládání:

Obal nástroje je vyroben z plechu, bočnice jsou plastové a dělá dojem, že nic nevydrží, což ale není pravda. Klaviatura nástroje je klasický syntetizérový plasťák s dynamickou citlivostí, trochu hlučný, ale aspoň se standardním rozměrem a přijatelnou odezvou (čili pořád lepší než klaviatury Yamaha). K nástroji je možno připojit sustain pedál, má jen dva audio výstupy a čtveřici MIDI konektorů (2 x MIDI out, ale jako masterkeyboard bych to asi nepoužil). Knoflíky na panelu je potřeba občas důrazněji zmáčknout, ale to u 14 let starého nástroje nepřekvapí, každopádně fungují všechny. Do některých je zapuštěna LEDka indikující využití dané funkce. Modulace je prováděna klasickou Rolandovskou pákou pro pitch-bend (na to je to dobré) a to vyklopením vpřed. Vždycky mám obavu, že ji zlomím.

Systém nástroje je chaotický a naprosto nepřehledný, což je ještě podtrženo ubohým displejem s 2 x 16 znaky. Nástroj se neobtěžuje vás ani upozornit na to, že si ukládáním nového zvuku právě mažete již uložený jiný zvuk.

Nástroj je možno doplnit některou z mnoha SR-JV karet. Vyráběl se také ve verzi Roland Rodgers W-50, kdy na místě expanzní karty byl varhanní modul Rodgers. Tato verze je málo známá a téměř nesehnatelná.

Zkušenosti z provozu:

Tady musím spíš chválit: Nástroj vůbec nešumí (možná mj. díky externímu napáječi) a nikdy nezklamal. Vrstvením lze i přes omezené možnosti získat zajímavé zvuky. Nástroj samotný váží jen 6,5 kila, takže se s ním snadno manipuluje. Jako druhé či třetí klávesy se rozhodně osvědčil a vzhledem k jeho nízké tržní hodnotě mohu i doporučit. Několik těchto nástrojů slouží i u nás, snadněji jej lze sehnat v Německu.

Přednosti nástroje:

Malý, lehký, spolehlivý, některé dobré zvuky (viz výše), nešumí

Nedostatky nástroje:

Nepřehledný, velmi omezené možnosti editace, debilní systém ukládání zvuků na předem určená paměťová místa bez možnosti pojmenování, jen 8 performancí, chybí vložené efekty (Leslie, nějaký distortion…), některé zvuky opravdu o ničem