Ensoniq ESQ-1

Ensoniq ESQ-1 (1986 - 1988)

Níže popsaný nástroj jsem pořídil loni s tím, že funguje a víc mi k němu prodávající nemohla sdělit. Byla to pravda, jen byly ulámané dvě klávesy, pod nimi chyběly kontakty i unašeče a kontakty byly natvrdo proletovány v poloze vypnuto - nechápu proč. Také baterie pro udržování RAM nástroje byla úplně mrtvá. Naletoval jsem novou a klávesy poslepoval z kousků rozměrově přibližně podobných kláves z rozebraných varhan, kontakty a unašeče doimprovizoval, takže už jsme zase fešák a můžeme si hrát :o). Popsaný nástroj má FW 3.10.

Ensoniq tímto nástrojem vstoupil v roce 1986 na trh se syntezátory (jejich prvním klávesovým nástrojem byl Mirage, který je také považován za první dostupný sampler a který přišel na trh o rok dříve). Nástup to byl raketový a velice úspěšný, neboť Ensoniqů ESQ-1 bylo údajně vyrobeno kolem 80000 kusů! Kromě klávesové verze se vyráběl i rackový modul ESQM bez sekvenceru.

Popisovat tento nástroj detailně je určitě zbytečné, kromě mnoha popisů na zahraničních stránkách jej naprosto dokonale představil Bodyia zde. Jenže Ensoniq je moje srdeční záležitost a já jsem ho sem prostě dát musel, byť by popis byl velmi stručný:

Digitálně analogový hybrid, 8 hlasů polyfonie, 32 samplovaných vln (kromě obligátní pily, obdélníku, sinusovky, dvou pulsních křivek, bohužel bez možnosti řízení šíře, je zde také několik multisamplů, napříklat vzorek akustického piana a další) v osmibitovém rozlišení. Každý zvuk může být tvořen až třemi oscilátory. Digitální vlny jsou dále zpracovávány až čtyřmi obálkami, třemi LFO a analogovými filtry (Curtiss CEM 3379, -24 dB/Oct.), na každý hlas jeden, je zde možnost kruhové modulace mezi oscilátorem 1 a 2. Modulační matrice je na tak starý nástroj úctyhodná, prakticky vše lze modulovat prakticky čímkoliv. Nástroj je osminásobně multitimbrální a obsahuje osmistopý sekvencer.

Hardware nástroje: Existují dvě generace nástroje. Starší, kovovou, jejíž tělo je svařeno z ocelového plechu, popisuji zde. Takto vypadaly nástroje do výrobního čísla 24999. Novější verze od čísla 25000 výše měla tělo z plastu a zezadu byly viditelné chladiče.

Čelnímu panelu vévodí obrovitý zeleně svítící fluorescenční displej s 2 X 40 znaky a deseti soft-tlačítky pro ovládání (děkuji p. Doublejay za korekci). Dále zleva slot pro paměťovou kartu, potenciometr hlasitosti, tlačítka pro zapnutí sekvenceru a volbu zvukových bank, tlačítka Value +/-, Compare a Write, potenciometr pro zadávání hodnot, vpravo od displeje potom tlačítka pro nastavení parametrů MIDI a ukládání dat, žlutá tlačítka sekvenceru a dále tlačítka pro editaci zvuku umístěná ve velmi přehledném schématu. Úplně vpravo jsou tlačítka nastavení parametrů režimu (Modes) a vrstvení zvuku či dělení klaviatury.

Vlevo od klaviatury jsou obvyklá kolečka ohýbání tónu a modulace, klaviatura je polovyvážená, dynamická bez tlakové citlivosti (bohužel). Jako taková je excelentně hratelná a tichá, podobnou měl i EPS 16 Plus, zatímco klaviatura TS-10 je měkčí a této se nemůže rovnat. Klaviatura má kovové kontakty a působí nesmrtelně.

Konektivita nástroje spočívá v MIDI IN/OUT, dvou výstupech (L/Mono a R), vstupem a výstupem pro magnetofon pro zálohu dat, vstupem pro footswitch pro ovládání sekvenceru, vstupem pro sustain pedál a volume pedál. Výstup pro sluchátka chybí a to je také vedle absence aftertouche jediná vada na kráse tohoto kousku.

Sekvencer nástroje je osmistopý se základní kapacitou 2500 změn,avšak v popisovaném nástroji je expanzní modul rozšiřující paměť sekvenceru až na cca. 10000 událostí. Skladbu lze skládat z jednotlivých částí (sekvencí) a samozřejmě lze přes midi použít jakýkoliv další zvukový modul. Ještě jsem s ním nepracoval, pokud se tak stane, rozepíšu se více.

Tvorba zvuku je poměrně snadná díky velmi přívětivému rozhraní nástroj/uživatel. Parametry se vyvolávají na panelu přímo určenými tlačítky a dále se editují soft tlačítky kolem displeje. Málokterý nástroj se může pochlubit tak přehledným systémem a bereme-li v úvahu, že ESQ-1 není úplně jednoduchý, práci s ním zvládne i mírně pokročilý uživatel, tedy ten, kdo zná alespoň významy jednotlivých funkcí.

A jak to hraje? Presety v nástroji (i na expanzní kartě ESQ Voice 80 Vol. 1, kterou jsem získal s nástrojem) se většinou snaží napodobit klasické nástroje, což bylo v té době pochopitelné a zvuky tehdy musely znít skvěle. O některých to platí stále, například Strings 2 na kartě jsou prostě nádherné. Dále jsou k nalezení hezké syntetické basy (Synbaz v bance INT 2 doslova boří stěny) a některé cinkavé zvuky, analogové dechy, varhany a další. Doba pokročila o 27 let, takže dnes si na ESQ-1 cením možnosti tvořit vlastní zvuky. ESQ-1 je velmi tvárný a lze z něj dostat téměř cokoliv z klasických syntetických zvuků ať již jde o plochy, leady, hutné basy, perkusivní zvuky i zvukové efekty. Je však třeba upozornit, že jeho zvuk není navoněný jako u (některých) čistých analogů a samply mají slyšitelné napojení smyček. Nevím, jestli je to vada, nebo vlastnost, ale nic to neubírá na charakteru a šarmu tohoto dosud ne zcela doceněného nástroje.

Zbývá dodat, že ESQ-1 (potažmo vzácný ESQ-1 Plus s dvounásobkem kapacity RAM a sekvencerem s kapacitou 20000 změn) byl v roce 1988 nahrazen SQ-80, který nabízel 75 vln, větší kapacitu sekvenceru, klaviaturou s polyfonním aftertouchem a disketovou jednotku pro ukládání dat. Tou dobou již však kraloval na trhu Korg M1, plně digitální rompler se sekvencerem a efektovou jednotkou, který je (trochu neoprávněně) nazýván první workstation. SQ-80 mu tehdy nemohl zcela konkurovat.

Ceny Ensoniqů ESQ-1 nejsou nijak závratné a proto doporučuji pořídit si tento kousek, dokud nezačne stoupat v ceně, jak se stalo s dnes již klasickými Rolandy Juno 6, 60 a 106, Korgy Polysixy a mnoha dalšími syntezátory z 80. let.