Roland Juno 60

Roland Juno 60 (1982)

Ačkoliv tento článek je v podstatě zbytečný, neboť předpokládám, že popisovaný nástroj je dobře znám a článků a recenzí na něj najdete na internetu opravdu mnoho, musím jej sem zařadit už kvůli tomu, za co Junu 60 vděčím. Když jsem si někdy v roce 2001 koupil Ensoniq TS-12, protože jsem po několika samohrajkách pochopil, že tudy cesta k lepšímu zvuku opravdu nevede, zjistil jsem náhle, že absolutně nechápu, co po mě ten nástroj chce, co je to Envelope, LFO, jak funguje ten filtr, zkrátka nástroji jsem vůbec nerozuměl. Na tehdejším internetu jsem začal intenzivně studovat veškeré dostupné vědomosti (zde si dovolím poznamenat, že česky nebylo vůbec nic, což mě později vedlo k založení tohoto blogu) a potřeba praktických zkušeností mě dovedla k rozhodnutí koupit nějaký starý analogový syntezátor s ovládáním všech funkcí potenciometry přímo na panelu. Z obrázků jsem se doslova zamiloval do Rolandu Juno 60, byl jednoduchý a přesně splňoval to, co jsem od něj čekal. Bylo to v dobách počínající analogové šílenosti a nástroje tohoto typu bylo stále ještě možno zakoupit za ceny do 10 tisíc, což dnes zní skoro jako pohádka. Když jsem si pro něj přijel, nabízel mi prodávající za tytéž peníze ještě Korg Polysix v lepším stavu, ale já jsem byl již rozhodnutý. Nemaje žádné zkušenosti, podlehl jsem kouzlu Rolanda už od pohledu... Když jsem milé Juno po několika letech prodával, netušil jsem, že dělám velkou chybu (a teď nemyslím na kšefty). Juno 60 mi prostě chybí.

Dost nostalgie. Syntezátor Roland Juno 60 byl uveden na trh v roce 1982, rok po svém předchůdci Juno 6. Majitele Juna 6 tím výrobce asi moc nepotěšil, neboť Juno 60 se prodávalo za úplně stejnou cenu. Zvukově identický nástroj nabídl konečně možnost ukládání vytvořených zvuků do pamětí (56 pozic) - Roland jím konečně mohl konkurovat Polysixu, zálohování paměti na magnetofon a rozhraní DCB pro komunikaci s ostatními stejně vybavenými přístroji stejného výrobce. Midi přišlo na svět o rok déle a u Rolanda se poprvé objevilo až u syntezátoru JX-3P, ale Juno 6 i 60 lze dnes doplnit retrofitem od některého z výrobců (u nás je dělá CHD Elektroservis). Nástroj je šestihlasý s jedním oscilátorem (a jedním suboscilátorem) na hlas, k dispozici pila a pulsní vlna s proměnnou šířkou. Každý hlas má k dispozici LPF s rezonancí a KBD trackingem, který je možno přivést do samooscilace a přidat tak jeden hlas. Dále má Juno 60 HPF nastavitelný ve čtyřech úrovních, generátor šumu, LFO, jeden generátor obálky ASDR na hlas s možností reverzního provozu a jednoduchý arpeggiátor. Nástroj bylo možné stiskem kombinace tlačítek přepnout do monofonního režimu, kdy zněl opravdu hutně. K úplnému štěstí však chybělo portamento. Zvuk je možno upravit přes vestavěný chorus (právem velmi ceněný) se dvěma úrovněmi. Vlastně toho není až zase tak moc, ale jak mnozí víte, Juno 60 hraje fantasticky, zvuk je živelný a teplý, nenudí. Přidáme-li k tomu uživatelské rozhraní tak přívětivé, že si s tím ví rady i začátečník a sex-appeal celé mašiny, není divu, že je Juno 60 považováno za nejlepší model celé série Juno i přes své zjevné nedostatky.

Výstup z nástroje je stereofonní, ačkoliv jediný stereofonní prvek je chorus, kromě již zmíněného DCB na zadním panelu ještě najdete konektory pro hold (sustain) pedál, konektor pro ovládání VCF, vstup pro externí řídící signál časování arpeggiátoru, další pro přepínání mezi paměťovými pozicemi, trimr doladění, dva konektory pro magnetofon a napevno připojený napájecí kabel. Tento zvyk u starých nástrojů mi trochu vadí, myslím, že investice do zásuvky pro oddělitelný kabel by již nebyla tak zdrcující.

Mechanicky na tom bylo Juno vcelku průměrně, klaviatura byla dost měkká, věkem se stala dost hlučná, ale fungovala dobře. Pro ohýbání tónu zde byla typická páka, pro modulaci veliké bíle tlačítko nad ní; modulaci jím nešlo plynule regulovat. Potenciometry byly kvalitní (při porovnání s dnešními nástroji Roland, nesoucími stejné jméno se mi chce plakat), přepínače také, všechny konektory atd. fungovaly i po dvaceti a více letech skvěle a to měl můj Roland již svoje odslouženo.

Dnešní doba je mírně řečeno poznamenaná retrománií, kdeco je dnes Vintage, legendární a bůhvíco ještě. Juno 60 si tento status zasluhuje, ale současné ceny těchto nástrojů již naprosto opustily oblast normálu. To znamená, že na to své domácí žvýkání (na pódium bych to nikdy netahal) si jej již asi nikdy nepořídím. Aktualizace 2020: Ježíšek nadělil náhražku, Roland JU-06 s klaviaturou. Není to úplně ono, ale v poměru k ceně jde o dosti slušnou simulaci Juna 60 a 106.