Mixážní pult Z. Hoška

Amatérský mixážní pult Zdeňka Hoška

Dnes se podíváme do trochu jiné oblasti, než je téma tohoto webu klávesové nástroje a to oblasti zesilovačů. Na druhou stranu si ale řekněme, že bez zesilovačů bychom zvuk elektronického nástroje neslyšeli a bez mixážního pultu bychom nedokázali sloučit zvuk z několika nástrojů, na které hráči hrají. Chtěl bych proto postupně představit několik amatérských řešení výkonových zesilovačů, nástrojových aparatur - komb a mixážního pultu, které byly použity právě ve spojení s klávesovými nástroji. Takovýchto konstrukcí bychom nalezli mezi amatéry mnoho, zde ale představuji ty své. Je to tedy jakési pouhé připomenutí doby minulé a tak je to třeba hodnotit.

Konstrukce tohoto mixážního pultu pochází zhruba z 80.tých let a jeho výroba byla motivována snahou získat levné zařízení pro mixáž zvuku z několika nástrojů amatérské skupiny hrající pop rock. Zadáním bylo sloučit zvuk nástrojů a to varhan, syntezátoru, kytary, elektronických bicích a zpěvu. Bylo proto potřeba zhruba 5-6 ti vstupů. Na trhu sice nějaká zařízení byla, ale amatér znalý věci si vše rád postavil sám i s ohledem na tehdejší ceny a ještě získal další zkušenosti. Bylo proto přistoupeno k výrobě tohoto mixu, který již v té době splňoval přísnější hlediska na odstup signálu od šumu a to cca -70 dB a dalších vhodných parametrů např. kmitočtový rozsah 20 Hz až 20 kHz, korekce hloubek 63 Hz ±14 dB a výšek 14 kHz±12 dB atd., což ale dnes asi není podstatné. Parametry byly docilovány s běžnými v té době dostupnými tranzistory z Tesly např. KC509, KC507 apod. Použitím moderních tranzistorů bychom dnes parametry asi zlepšili. K tomu ale nebude přistoupeno, neboť tento mixpult nebyl zapojen do sítě již téměř 20 let a dnes jsou používána mnohem modernější provedení. Ještě je nutné dodat, že vlastní koncepce pochází z konstrukce publikované v amatérském časopisu té doby a byly zde dále použity vlastní konstrukční myšlenky a to s ohledem na dostupné součástky a provedení mechanických dílů. V tomto případě se jedná se o modulární koncepci pultu, kdy jednotlivé vstupní desky bylo možné libovolně rozšiřovat a přidávat tak počet vstupů. Tento mixážní pult obsahuje 4 vstupní moduly, 1 výstupní modul a 1 modul pro buzení externího dozvukového zařízení. Tím byla v té době nám známá "echolana" vlastní výroby. Později bylo používáno digitální dozvukové zařízení. Dále je zde deska zdroje s tranzistorovým stabilizátorem. Vstupní a výstupní moduly jsou řešeny jako stereofonní a lze tedy pult použít i pro vstupy gramofonu, magnetofonu a mikrofonu např. pro pořádání diskotéky. Ve stereu máme tedy pouze čtyři vstupy, natočením potenciometrů panorama do krajních poloh pak osm monofonních vstupů. Výstup je opět stereofonní nebo monofonní. Vstupní moduly jsou vybaveny potenciometry vstupní citlivosti, korekcemi hloubek a výšek, pásmovým filtrem, filtrem 450 Hz, regulátorem dozvuku, potenciometry panorama a tahovými regulátory. Jsou zde i výstupy z jednotlivých modulů na odposlechové zesilovače. Výstupní modul obsahuje opět korekce hloubek a výšek, dále hlukový a šumový filtr. Jsou zde dále hlavní regulátory do výstupních zesilovačů a indikátory vybuzení. Délku chodu těchto hlavních regulátorů bych řešil dnes delší, ale v té době příliš na výběr nebylo. Na druhou stranu díky konstrukčnímu řešení potenciometry nechrastí. Vstupy a výstupy jsou osazeny na zadní straně klasickými 5-ti kolíkovými konektory. Dnes by asi bylo nutné vše předělat. Koncové zesilovače uvedené v blokovém schématu nejsou součástí pultu. Mechanicky je konstrukce řešena pomocí samostatných modulů z hliníkových panelů, kde jsou uchyceny jednotlivé desky, potenciometry atd. Moduly lze po odpojení sběrnic vyjmout z panelu pro případnou opravu. To za dobu používání nebylo ale nutné. Vše je umístěno do dřevěné krabice potažené koženkou. Vrchní panel je vcelku a je opět hliníkový. Jak je z foto patrné, opět se u mé konstrukce nepodařilo vše dotáhnout do konce a chybí popisy u jednotlivých ovladačů. Ty se v té době dělaly pomocí tzv. "Propisotu" a přestříkáním bezbarvým lakem na fotografie. Nejprve bylo ale nutné panel vybrousit a mořit v louhu sodném aby získal jemný stříbrný povrch. To se bohužel nepodařilo dokončit. Dnes by se vše vyřešilo jednoduše pomocí laserové tiskárny a nalepením celých fólií na panel. Rozhodně zajímavé bylo pilování otvorů pro tahové potenciometry v 1,5 mm hliníkovém plechu jehlovými pilníky tak, aby hrany byly rovné. Rovněž tak získávání jednotlivých součástek trvalo někdy neskutečnou dobu, než se požadovaná hodnota objevila v prodejně součástek. Znamenalo to neustálé obíhání a obvolávání prodejen a pamětníci jistě zavzpomínají. Z pohledu na desky je patrné, že i tyto byly kresleny amatérsky lakem a dále leptány pomocí chloridu železitého. Je zde též patrné, že jedna deska není dokončena, neboť šest vstupů pro potřeby skupiny postačovalo a později se již desku nepodařilo dokončit. Součástí je dále napájecí modul a transformátor. Ten by bylo dnes vhodnější z důvodu většího odstupu umístit mimo vlastní zařízení i s ohledem na potřeby pouze jednoho střídavého napětí. Výsledkem byla tedy tato konstrukce, kterou si zde můžete prohlédnout a třeba se i inspirovat při stavbě vlastního mixu dnes už ale zřejmě podle jiných předloh. V dnešní době se stavba časově i finančně asi nevyplatí a je zajímavější koupit zařízení hotové. Co dodat závěrem. Mixážní pult se používal pro buzení koncových zesilovačů, které si dále představíme a pro amatérské hraní plně vyhovoval. Doufám jen, že ho zase někdy z nostalgie zapojím.

Pro czechkeys: HoZd

1.3.2015