Elektronika EM-25 / Электроника ЭМ-25

Elektronika EM-25 / ЭлектроникаЭМ-25 (1985 - 1992)

Zvenku to vypadá trochu jako Juno zkrácené o oktávu, funguje to trochu jako Moog Opus 3 a je to popsané azbukou, co je to?

Podle údajů v dokumentech začala výroba tohoto nástroje roku 1985 (schema se odkazuje na jiné zapojení filtru u nástrojů tohoto data výroby) a zatím nejmladší kousek jsem zaregistroval s datem výroby 1992, tedy v dobách, kdy výrobu nástrojů podobné koncepce dávno vzdali už i Italové. Znamená to, že tento nástroj, technicky zapadající do druhé poloviny 70. let měl za současníky například Ensoniq ASR-10, Korg 01W a pod. EM-25 byl "vintage" už v době svého vzniku. Na zahraničních trzích patří mezi sovětskými nástroji mezi ty běžné, problém bývá spíše sehnat kousek bez technických vad. Nejčastěji to bývají mrtvé kondenzátory pro dozvuk pod klávesami (u mého se měnily dva), běžné jsou i poruchy frekvenčních děličů (to mě naštěstí zatím minulo) a abych to neměl jednoduché, mému nástroji zase nefungovala obálka filtru a zpoždění náběhu LFO. Naštěstí se to dalo vyřešit výměnou ruských hradel za dnes obvyklejší ekvivalenty (bohudíky si Rusové dali tu práci a obšlehli IO pečlivě, takže lze měnit kus za kus). Nyní již opraveno (tímto děkuji kolegovi Jardovi Mayerovi) a může se začít se zkoušením.

Již první pohled napoví, že nástroj je vyroben s pro Rusy obvyklou materiálovou štědrostí; poctivý plech nalakovaný něčím mezi polomatnou metalízou a tzv. kladívkovou barvou těžko definovatelného šedomodro-antracitového odstínu. Bočnice u mého kusu plastové (rok výroby 1990), u starších kusů krásné dřevěné. Tahové potenciometry kupodivu kvalitní, nechrastí a mají příjemný chod. Páka pitch-benderu (zde označena Transpozer) vypadá, jak utržená ze staršího Rolandu Juno nebo Jupiter. Vstupy a výstupy jsou všechny pětikolíkové, z nástroje vede skoro třímetrový bílý napájecí kabel.

Klaviatura je nevyvážená plastová, klávesy se viklají a hra na nich není úplně nejpohodlnější.

Nástroj je vždy v režimu split, respektive stopové výšky se ovládají pro každou polovinu klaviatury zvlášť, takže je možno namíchat na každé polovině něco jiného. Všechny stopové výšky jsou plně polyfonní až na 16', která je monofonní, je k dispozici jen pro levou polovinu klaviatury a neplatí pro ní řízení obálky AR.

Nástroj lze rozdělit do tří sekcí:

1. Strings, neboli smyčce, pro které je nástroj značně oblíben. Pro levou polovinu klaviatury mají stopové výšky 16', 8', 4' a pro pravou 8' a 4'. Signál je veden přes trojici obvodů BBD pro vytvoření efektu Ensemble. Obvody samotné jsou kuriozní svým fyzickým vzhledem, jelikož se montují technologií SMD na ruský způsob. Z boku z nich trčí dráty vodorovně a nikoliv zahnuté dolů, jak bývá zvykem.
2. Organ, neboli varhany, které mají navíc registry 2' pro každou polovinu klaviatury. Zvuk z této sekce je veden jen přes jediný BBD obvod. I tak ale dosti připomíná smyčce. Oběma těmto sekcím lze nastavit náběh (Attaka) a dozvuk (Opad) tahovými potenciometry vlevo na panelu.
3. Duchovyje, neboli dechové (Brass), ale ve své podstatě se jedná o sekci syntezátoru. Tady začíná ta pravá legrace a tady je také důvod, proč si myslím, že nástroj je podobný Moogu Opus 3. Tato sekce totiž obsahuje filtr, který jakoby z oka vypadl filtru klasických syntezátorů Moog. Kromě nastavení dělící frekvence a úrovně rezonance jej lze jej řídit obálkou ADSR s nastavitelnou úrovní a možností monofonního a polyfonního provozu a pak také nízkofrekvenčním oscilátorem s nastavitelným zpožděním, kterým lze rovněž řídit vibráto. I přes to, že generátory vyrábí pouze jediný tvar signálu, lze díky filtru namíchat leccos. Filtr je skvělý a pokud se to přežene s nastavení rezonance, snadno se dostane do samooscilace. Tu je pak ovšem dost těžké uřídit... Sekce Duchovyje má stopové výšky 16', 8', a 4' pro levou a 8' a 4' pro pravou polovinu klaviatury.

Všechny sekce mohou fungovat dohromady, nástroj je tím pádem schopen celkem pěkných multitimbrálních ploch. Sekce smyčců není špatná a varhany znějí jako píšťalové varhany. Jenom mi u nich chybí trocha basů.

Páka pitchbenderu má napevno přiřazen rozsah ± 1 oktáva (na který jsem ji musel opět seřídit), na stejném panelu vlevo od klaviatury je také potenciometr doladění a dva potenciometry pro řízení glissanda (čas a rozsah). Glissando se ovládá pedálem (jeho natočením vlevo), kterým se také ovládá hlasitost celého nástroje. Dále je zde tlačítko Oktava, které posune ladění celého nástroje o oktávu výše.

Zezadu jsou na nástroji tři výstupy (-20 dB, 0 dB a stěreo, kde z jednoho kanálu lezou dechy a z druhého zbytek), dále výstup na sluchátka, konektor pro připojení pedálu a dva pětikolíky pro nějaký systém řízení pomocí CV (?).

Celkový dojem z funkčního nástroje není špatný, vezmeme-li v úvahu, že se jedná o plně polyfonní string-machine. Nástroj je postavený jako tank, v jeho originální výbavě je i koženkové pouzdro, pedál, tištěný manuál a schemata zapojení (!). Zvukově to není žádný chudinka a to zejména díky filtru. Nabízí základní možnosti syntézy zvuku (pochopitelně chybí šumový generátor, možnost nastavení KBD trackingu, nástroj není schopen plně polyfonní hry perkusivních zvuků a další). Myslím, že EM-25 patří právem mezi ruskou klasiku v oboru.