Vermona Synthesizer

Vermona Synthesizer (1982 - 1990)

...aneb Jak soudruzi v NDR neudělali chybu. Roku 1982 uvedl východoněmecký výrobce Harmonikawerke v Klingenthalu na trh jednohlasý analogový syntezátor s jednoduchým názvem Vermona Synthesizer. Jakoby tvůrci tušili, že tento nástroj zůstane jediným svého druhu, nedostal do názvu žádné jméno ani číslo. Postupně bylo během následujících osmi let ručně vyrobeno asi 1000 kusů, obvyklé popisy na internetu se shodují na tom, že jich většina skončila v Sovětském svazu. Jak ale víme, některé se objevily i u nás, níže popsaný a vyobrazený kousek vlastnil údajně nějaký dům pionýrů nebo tak něco. Nástroj má zespodu pečlivě zapsané evidenční číslo (tzv. DKP). Co koho vedlo k nákupu syntezátoru k dětem dnes už asi nezjistím, ale jsem si téměř jist, že si s jednohlasým nástrojem asi nikdo nevěděl moc rady a tak se zachoval v podstatě nepoužívaný až do dnešních dnů. Kromě nutného čištění potenciometrů a hlavně sběrnic pod klávesami byl plně funkční a vzhledově téměř dokonalý a tak jsem bez odmlouvání na místě zaplatil požadovanou částku a nástroj odvezl.

První, co mě zajímalo, byl samozřejmě zvuk a tady mě čekalo velmi milé překvapení. Vermona se vůbec nebojí basů, ale i ve všech ostatních frekvencích je dostatečně dravá a živelná (v porovnání třeba s Jupiterem 4 si nevedla vůbec zle), filtr, ač neumožňuje samooscilaci, je účinný a zní moc hezky. Kromě basování tak lze tvořit různé typy sólových zvuků od filtrovaných Thereminů až po vysoce agresivní squarewave sóla, ale také různé hrátky s filtrováním bílého šumu počínaje větrem a konče třeba helikoptérou.

Další důležitou věcí je struktura nástroje, tak tedy:

K dispozici jsou dva napětím řízené oscilátory (VCO), oba umí puls (bohužel bez možnosti řízení šířky), obdélník a pilu, OSC.1 umí ještě bílý šum a OSC.2 lze zcela vypnout. Oba oscilátory umí hrát ve stopových výškách 32', 16', 8', 4', 2', které se nastavují tlačítky pro každý oscilátor zvlášť (a mohou se zapnout třeba všechny najednou), a oscilátor 2 lze rozlaďovat jemně (Tune Fine) a nebo nahrubo (Tone Coarse) o více jak oktávu dolů (64'). Díky tomu lze vytvořit opravdu brutální subbas. Dále lze pomocí LFO vytvořit vibráto, jehož intenzita se řídí levým (!) kolečkem na panelu vedle klaviatury a jehož náběh lze zpozdit tlačítkem Delay Vibr (bohužel, čas zpoždění nelze regulovat).

Filtr nástroje (VCF) žebříčkového (ladder) typu vychází ze zapojení nástrojů Moog (viz obrázky níže), má nastavitelnou dělící frekvenci a rezonanci a také knobem Brilliance lze nastavit "jasnost" zvuku. Filtr lze řídit jednak přednastavenými hodnotami obálky (tlačítka Presets), nebo čtyřmi knoby obálky ADSR s nastavitelnou intenzitou (Contour). Dále je možné řídit VCF pomocí LFO, který má bohužel jen jeden typ křivky.

VCA lze ovládat presety a nebo obálkou ADSR společnou pro VCA i VCF.

Nástroj dále umí Glissando (s nastavitelnou dobou), je vybaven kolečky Vibrato (bohužel mu nelze přiřadit jinou funkci), Pitch Bend (dlouhý krok, fixní rozsah asi ± 4 půltóny), lze jej dolaďovat knobem General Tune a má zvlášť regulaci pro sluchátkový výstup.

Klaviatura má 44 kláves (docela hodně na tento typ nástroje), je tvrdší, než jsme u Vermony zvyklí a kontakty pod klávesami jsou obvyklé pružinové místro drátkových, které používaly varhany nebo Piano Strings. Jejich sběrnice jsou citlivé na oxidaci a nástroj pak špatně ladí, pokud se mezi kontakty objeví přechodový odpor.

Nástroj má výstup na Jack 6,3 mm, výstup na pedál, výstup na sluchátka (DIN pětikolík) a napájí se běžnou počítačovou eurošňůrou. Proč na tohle nepřišla Delicia, když to u sousedů šlo...

Neobvykle zakončuji celkovou stavbou nástroje, který je dostatečně robustní, ale zdaleka ne tak těžký, jak vypadá. Tělo nástroje je z plechu polepeného koženkou, boky jsou z dýhované dřevotřísky. Knoby jsou barevně rozlišené (tak trochu pouťový efekt), jednolitá barva ovládacích prvků by vzhledu nástroje přidala na důstojnosti.

Je škoda, že se u nás nevyrábělo nic podobného (nepočítám-li pár Antaresů a maličké Unisono). Vermona Synthesizer tak díky neexistujícímu dovozu mohla znamenat maličkou šanci získat zajímavý nástroj, bohužel však zřejmě nebylo lehké ji sehnat a také přišla na svět trošičku pozdě (nebo moc brzy). Ačkoliv jsem to nečekal, je to milý a dobře hrající nástroj a i přes popsaná omezení (jediná obálka, nelze PWM, chybějící některá nastavení, nemožnost třeba FM mezi oscilátory atd.) zaručeně neudělá ostudu žádnému příznivci pravých "vintage" mašin.

6.2.2023 proběhla údržba nástroje. Kdysi jsem klávesnici namazal silikonovou vazelínou (klávesy drhly o gumové vložky), což se ukázalo jako blbý nápad. Vazelína ztuhla, klávesy se začaly lepit a hodně těžko se na ně hrálo. Díky nutnosti vyčištění a přemazání něčím jiným jsem mohl pořídit několik fotografií nástroje zevnitř.