Crumar Composer

Crumar Composer (1982)

Tento nástroj se stal tak trochu kuriozitou už v době svého vzniku, neboť se počet vyrobených kusů odhaduje na maximálně 500, ale možná ještě méně, protože dosud jsou známy jen dvě série s výrobními čísly do 200. Popisovaný nástroj z prosince 1982 má výrobní číslo 196 v druhé sérii a je tak jedním z posledních svého druhu. Důvody jepičího života lze najít v zastaralé koncepci (plně polyfonní a monofonní syntezátor, varhany a smyčce), v konkurenci (Korg roku 1982 uvedl na trh Poly 61, Roland Juno 60) a cenou 1500 USD oproti například1750 u Juna 60 neměl Composer také moc šancí zvítězit. A konečně, již příští rok uvedla Yamaha na trh svoji DX-7, FM syntezátor se šestnácti hlasy polyfonie, rychlostně a tlakově citlivou klaviaturou, MIDI rozhraním... Zkrátka u Crumara bylo už tou dobou jasno, že je nutno změnit směr a roku 1983 uvádí na trh sérii nástrojů řady Bit.

Crumar Composer je do určité míry vyvrcholením celé dlouhé řady plně polyfonních nástrojů, která začíná u jednoduchých simulátorů smyčců (Stringman), dechů (Brassman), pian (Jazzman), varhan (Organizer, Toccata a dalších), multifunkčních nástrojů (Multiman nebo také Orchestrator, či menší Performer), až po syntezátory Trilogy a Stratus, které jsou přímými předchůdci tohoto modelu.

Composer dostal do výbavy čtyři sekce:

Monofonní syntezátor (zvaný Solo Synthesizer), založený na tehdy v Itálii oblíbeném čipu SGS M110 (stejný najdete například ve Farfise Soundmaker, Jen SX-1000, Siel Mono a Cruise). Zde pracuje ve čtyřech stopových výškách (32', 16', 8', 4') a hraje pět tvarů signálu: Pila, Trojúhelník, Obdélník a dvě šíře pulsu. U "širšího" pulsu je na panelu naznačena jakoby možnost řízení PWM, ale nic takového nástroj v originálním stavu neumí. Monofonní sekci lze jemně doladit (či rozladit) z panelu a také umí portamento. Signál dále pokračuje do sekce VCF a VCA, které lze řídit ADSR obálkou s možností invertování, intenzity a také obligátních parametrů Cutoff a Resonance. Za tím vším stojí trojice čipů Curtiss CEM3310, 3320 a 3330. Obálky umožňují dlouhý náběh, opad i dozvuk, ale nejsou dost rychlé na tvorbu perkusivních zvuků (to platí i pro polyfonní sekci). Filtr je skvělý a dosahuje snadno samooscilace. Monofonní sekce má dále 7 presetů, které jsou vesměs použitelné, byť se částečně snaží simulovat nástroje jako trumpeta nebo flétna (ale na panelu jsou označeny jenom čísly. Umožňuje prioritu pravé nebo levé klávesy a v řadě ovládacích prvků pro mono sekci je i dvojice tlačítek pro dělení klaviatury, kdy v jednom případě hraje mono sekce v levé polovině a ve druhém na pravé. Monofonní sekci je přiřazeno pravé modulační kolečko umožňující Pitchbend o ± cca 6 půltónů. Zajímavostí je pra-aftertouch, piezosnímač umístěný na kostře klaviatury aby snímal pohyb ruky na klávese (zleva doprava) a umožňující tak vibráto. Jeho intenzitu lze seřídit knoflíkem vedle koleček. Další možností je řízení VCA pomocí vestavěného (!) dechového kontroléru. Do Composeru se zapíchne hadička a už se může modulovat (přepínačem pod kolečky modulace lze volit mezi modulací mono a poly sekce, popřípadě kontroler vypnout). Composer byl vedle Yamahy CS-01 prvním klávesovým sériově vyráběným nástrojem s touto vymožeností. Zvuk monofonní sekce je čistý a průrazný, lze zde vytvořit dostatek zajímavých barev různých trumpet, fléten, klarinetů, šalmají, na basu je zvuk trochu tenký (ale jde to). Bohužel, díky absenci možností modulace a nejsoucímu generátoru šumu, nehodí se tento nástroj pro tvorbu zvukových efektů (vyjma dlouhých filtrovaných zvuků).

Polyfonní syntezátor (Poly Synth) je oproti předchozím modelům Stratus a Trilogy zjednodušen a očesán. Má dva vzájemně rozladitelné systémy oscilátorů (založených na čipech TMS3617NS). Oba umí pilu a obdélník a oba lze nezávisle transponovat o oktávu níže. Signál dále putuje do stejného systému VCF, VCA a rovněž lze ovládat obálku ADSR s možností reverzace, intenzity, Cutoff a Resonance. Polyfonní sekce má svoji trojici čipů CEM 3310, 3320 a 3330 nezávislou na monofonní sekci, ale ovládání v režimu Free je společné, takže pokud hrají Poly a Mono sekce současně, musí být vždy jedna přepnutá na některý s presetů. Ty má polyfonní sekce tři, z čehož nejlépe zní preset 2, cosi jako synth brass z písně Jump. V porovnání s předchůdci chybí modulace filtru pomocí LFO (ten zaobstarává jen vibráto řízené levým kolečkem a knoflíkem ovládajícím jeho frekvenci), filtrů není 6 (Crumar Trilogy a Stratus měly šest filtrů a obálek vždy pro dvojici tónů v oktávě, takže za určitých okolností mohly znít jako "skutečně polyfonní" nástroj), není tu ani FM ani prazvláštní funkce, kdy každým stiskem klávesy zněla jiná vlna. Konstrukce nástroje, kdy je celá oktáva tónů produkována jedním čipem také neumožňuje nezávislé řízení obálek náběhu a dozvuku, takže nástroj není schopen plnohodnotné polyfonní hry s perkusivními zvuky. Obecně lze říci, že se Poly sekce hodí na tvorbu ploch (díky možnosti obrácení smyslu obálky i zajímavých), nějakých těch syntetických dechů, ale opravdu skvěle zní zde vytvořené "combo" varhany (pily rozladěné o oktávu, obálka v poloze Gate a trocha rezonance). Poly sekce jemně zkresluje, ale spíše to přispívá k charakteru zvuku a nijak zvlášť to nevadí.

Varhany (Organ) jsou oproti předchůdcům zcela přepracované a v podstatě se jedná o zjednodušenou obdobu nástroje Crumar Toccata, nebo horního manuálu nástroje T3, celkem věrně napodobující zvuk Hammondových varhan. Varhanní sekce používá stejnou čtveřici čipů TMS3617NS jako Oscilátor 2 polyfonní sekce. Ty umí produkovat vždy jednu oktávu ve stopových výškách 16', 8', 4', 2', 5 1/3 a 2 2/3. Sekce má čtyři presety vzniklé směšováním stopových výšek (Toccata a T3 mají 8 presetů). Presety jsou skvělé a přesně vystihují základní potřebu hráče, ale stejně nechápu, proč výrobce raději neosadil 6 potenciometrů a nenechal na uživateli, ať si vytvoří, co potřebuje. Vibrato lze použít i pro varhany, ty pak dále nabízí možnost dvou perkusivních zvuků (4' a 2 2/3) s regulací hlasitosti a délky. Na maximum doznívají opravdu dlouho a lze je využít jako další registry varhan. Dalším ovládacím prvkem je potenciometr dozvuku a poslední je tzv. Rotary Speaker System (RSS), simulace Leslie s možností řízení rychlosti a simulací zpožděného náběhu. Pro tento efekt nástroj obsahuje zvlášť jeden BBD čip. Celkový zvuk varhanní sekce je dobrý, s dostatkem basů, jenom některé presety trochu zkreslují při hře složitějších akordů a vypnutém RSS. Těžko říct, jestli je to vlastnost nebo vada, nástroj v tomto směru nevykazuje žádnou poruchu.

Smyčce (Strings) jsou obligátní syntetické smyčce ve stopových výškách 8' a 4', efekt Ensemble zaobstarává trojice BBD obvodů. Smyčcům lze nastavit dobu náběhu (zde značeno Crescendo), "ořezat" vyšší harmonické jednoducho tónovou clonou mdlého účinku (Timbre) a dozvuk (Sustain), opět s omezením daným konstrukcí nástroje, tedy že nově zmáčknutý tón ruší předchozí doznívající. Smyčce lze jako jediné zcela vypnout tlačítky volby rejstříku bez nutnosti manipulace s potenciometrem hlasitosti. Zvuk smyčců je pěkný, dá se celkem porovnat s ARP Quartetem, jenom má vyfiltrované hlubší složky.

Nástroj je vestavěn do klasické dřevotřískové konstrukce s vrchním krytem z plechu, dostatečně robustní a také dost těžké. Klaviatura Fatar je relativně měkká, ale dobře hratelná. Každá sekce má svůj tahový potenciometr hlasitosti na panelu a výstup vzadu (Jack 6,3 mm), nebo je možno všechny směšovat do celkového výstrupu a ovládat celkovou hlasitost nástroje knobem na panelu. Zezadu je také vstup pro hadičku dechového kontroleru a potenciometr na dolaďování polyfonní sekce. Také zde nalezneme konektor pro napájecí kabel (klasický "počítačový" eurokonektor) a síťový vypínač.

Zevnitř je nástroj dosti složitý, pod panelem jsou čtyři plošné spoje ve dvou vrstvách, základní deska je obří a hemží se to na ní spoustou součástek (jenom operačních zesilovačů je v nástroji snad padesát).

Crumar Composer asi nebude nástrojem vyhledávaným do studia, spíše se o něj budou zajímat sběratelé kuriozit. Mně se vzhledově moc líbil a tak jsem si usmyslel, že si jej pořídím. Koupen byl v Itálii s tím, že zlobí Poly sekce po dlouhém uskladnění. Dorazil ve vzhledově téměř novém stavu (až na poškozené zadní dolní rohy bočnic), ale vůbec mu nefungovala monofonní sekce a u polyfonní postupně odešel jeden oscilátor, ovládání obálky a nehrál jeden preset. Nástroj dal opět dohromady p. Pavel Vančura (Synthservice) a dokonce na něj někde sehnal dokumentaci, za což mu patří nejen uznání, ale i můj veliký dík.

Na níže uvedeném videu je několik ukázek zvuků, které lze z Composera dostat:

29.1.2023 jsem byl donucen Crumara otevřít a díky tomu jsem pořídil i několik fotek vnitřku nástroje.

Takhle to vypadá po odklopení panelu. Jednoduchý nástroj to rozhodně není, například v porovnání s podobným nástrojem ARP Quartet.

Tónové generátory polyfonních zvuků. Jsou dva, každý je složen ze čtyř čipů TMS3617NS generujících po oktávě v několika stopových výškách. Dva jsem musel nahradit TMX3617ANS, které jsou naštěstí plně kompatibilní.

Jak bylo v článku zmíněno, DPS jsou pod panelem ve dvou vrstvách. Zavěšení jen na pár bodech, přímé umístění ovládacích prvků a přidání další desky navrch způsobily zohýbání DPS, konstrukce nebyla zvolena zrovna chytře.

Deska vstupů a výstupů. Červenou šipkou je označen dechový kontrolér.

Hlavní deska neboli mozek nástroje.