Technics SX-AX7

Technics SX-AX-7 (1988? - 1989?)

Ve druhé polovině 80. let se na trhu objevilo několik nástrojů, které pod povrchem obyčejné samohrajky skrývaly více či méně sofistikovaný syntezátor a umožňovaly tak tvorbu vlastních zvuků a většinou i práci s aranžérem. Takovými nástroji byly například keyboardy Yamaha řady DSR, nebo řada HT vyráběných firmou Casio. Korporace Matsushita Electronics, výrobce elektronických varhan a keyboardů, která byla tou dobou na vrcholu ve výrobě klávesových nástrojů, uvedla na trh v roce 1988 (některé prameny uvádí 1987, ale plastové výlisky jsou datovány až od ledna 1988) svůj model SX-AX7 a jeho dva levnější deriváty AX5 a AX3. Tyto nástroje výrobce označil jako Synthesizer Keyboards a po jednohlasém SY 1010 to byl druhý pokus o výrobu syntezátoru (keyboardy Technics, například SX-K700, nabízely možnost úpravy zvuku, ale jen pár parametry). Posledním pokusem o ryzí syntezátor byl model WSA1, který se nedočkal masivnějšího rozšíření, přestože nabízel dodnes obdivuhodné možnosti. Ačkoliv se firmě vedlo podstatně lépe ve výrobě arranger keyboardů, divize klávesových nástrojů byla v roce 2010 zrušena.

Technics SX-AX7 je na svou dobu vysoce sofistikovaný nástroj s programovatelnými automatickými doprovody, vybavený mimo jiné jednoduchým vícestopým sekvencerem, digitálním reverbem (!), vlastním ozvučením 2 X 10 W, midi rozhraním a dlašími funkcemi. Polyfonie je 8 hlasů, multitimbralita pětinásobná, v nástroji je 32 ROM a 32 RAM zvuků v polyfonní sekci, 16 ROM a 32 RAM zvuků v monofonní sekci, 8 ROM a 8 RAM zvuků v basové sekci a jedna bicí sada s PCM vzorky. Doprovodů je 20, každý má 4 variace a navíc je možnost naprogramovat 12 vlastních patternů. Kromě reverbu má nástroj také efekt chorus, spínatelný pro monofonní a polyfonní sekci zvlášť.

Základna nástroje je zhotovena z ocelového plechu, vrchní část je plastová, displej podsvícený. Pětioktávová klaviatura syntezátorového typu má úhozovou citlivost, obligátní kolečka nalevo slouží k ohýbání zvuku a k nastavení modulace. Zezadu nalezneme kromě MIDI tria také síťovou zástrčku na normální dvoužilový kabel, dva stereo výstupy, konektory pro dva pedály typu switch a dva pedály pro plynulou změnu, přičemž jeden slouží k ovládání hlasitosti a druhý lze naprogramovat.

Syntézu použitou v tomto nástroji nazval výrobce PCM2. Fungovalo to tak, že zvuk je tvořen třemi oscilátory, přičemž první se nazývá Attack Source a má na starosti náběh zvuku, zbylé dva mají na starosti jeho další průběh. Zdrojem pro Attack jsou krátké PCM samply například úderů kladívek piana, nátisku dechových nástrojů atd. Attack sources jsou k dispozici v 16 kategoriích a každá kategorie má 10 modifikací. Dále zvuk pokračuje přehráváním syntetických vln, které tvoří dva oscilátory. Jedne přehrává hlavní harmonickou složku a druhý, označený Harmonics, vyšší harmonické. Tyto Body Sources, jak je výrobce nazval, jsou opět k dispozici v 16 kategoriích vždy po deseti variantách. Nástroj umožňuje použití nižších a vyšších harmonických z různých kategorií, takže lze namíchat skutečně zajímavé kombinace. U všech tří oscilátorů lze nastavit poměr hlasitostí, dále jsou k dispozici dvě ADSR obálky: První řídí celkovou hlasitost obou oscilátorů, druhá samostatně hlasitost harmonických. Tak lze docílit podobného efektu jako při použití filtru. Dále jsou k dispozici dva LFO, kdy jeden řídí tremolo a druhý vibráto, oba s možností nastavení vlny, frekvence, hloubky modulace a zpoždění. Dalším parametrem je tzv. Auto Bend, tedy glissandový náběh s deseti možnostmi, potom vzájemné rozladění zižších a vyšších harmonických, interval vyšších harmonických (od -12 půltónů po +24 půltónů v deseti krocích), dále lze nastavit citlivost na dynamiku úderu (mění poměr vyšších a nižších harmonických) a úplně nakonec celková hlasitost zvuku. Oscilátory mohou pracovat v pěti oktávových polohách. Hotové výtvory lze ukládat do 32 pamětí pro polyfonní a dalších 32 pro monofonní zvuky. Programování se děje pomocí matice a tlačítek pod displejem, změny jsou indikovány pěti sloupci na displeji, které jinak slouží jako indikátory činnosti jednotlivých stop. Polyfonní, monofonní i basové zvuky se tvoří úplně stejně a je možnost uložit například původně monofonní zvuk jako zvuk polyfonní.

Pro rychlou změnu parametrů zvuku může sloužit tzv. One Touch Synthesizer, čveřice tlačítek ovládající podíl harmonických (Mellow/Bright) a Modulation +/-, přiřazující zvuku modulaci, nebo rozlaďovámí složek (celkem 10 typů). Uprostřed těchto čtyř tlačítek je páté, Compare pro porovnání původního a vytvořeného zvuku, které je funkční i v režimu plné editace. Poly a Mono zvuky lze obzvláštnit efektem Chorus a prodloužením dozvuku (Sustain), obojí pro každou sekci zvlášť a nakonec je také k dispozici portamento s nastavitelnou dobou opět zvlášť pro poly/mono zvuky.

Jak vyplývá z popisu, struktura je trochu podobná LA syntéze známé z nástrojů Roland řady D, ale postrádá filtr. Od nástroje nelze očekávat hyperreálné zvuky klavírů a dalších akustických nástrojů, ale ani filtrované syntetické zvuky, takže se nabízí otázka, k čemu je to vlastně dobré. Především varhany, jednak píšťalové, ale opravdu skvělé je množství zvuků Hammondek, které zde lze vytvořit, dále různé tranzistorové varhany atp. Nástroj je velmi schopný pro tvorbu různých elektrických pian, dobře zvládá různé cinkavé zvuky, použitelné jsou i smyčce, flétny a s přivřením oka i některé dechové nástroje. Zvukem neurazí ani různé plochy, které díky možnostem syntezátoru mohou obsahovat i perkusivní náběhy. Bicí jsou na tu dobu opravdu dobré, basové zvuky mají "spodek".

Kromě hraní jednoho zvuku přes celou klaviaturu je zde možnost dělení, kdy vlevo hraje basa, nebo polyfonní zvuk, vpravo buď polyfonní nebo monofonní zvuk. Použití dvou polyfonních zvuků je možné jen při zastavené doprovodné jednotce.

Doprovodná jednotka nabízí 20 patternů, každý má 4 variace s vlastními předehrami, výplněmi i dohrami. Část doprovodů je nepoužitelných, ale většina nezní úplně zle. Doprovodná jednotka nabízí možnost hry jedním prstem, nebo režim fingered, kdy pozná i zmenšené a další akordy. Jednotlivé stopy lze v reálném čase míchat pomocí tlačítek pod displejem a samozřejmě lze nastavit tempo.

Kromě presetů je zde i 12 patternů, které lze programovat (nebo upravovat presety) funkcí zvanou Composer. Tyto patterny mají jen jednu variaci, předehru, výplň ani dohru programovat nelze, nově vytvořený pattern jednoduše použije to, z čeho byl upravován. Délka patternu je vždy 2 takty, nejmenší nota, kterou lze zadat je šestnáctina. Programovat lze v reálném čase, nebo metodou step by step. Basa i akordický doprovod mohou být melodické (naopak nelze vytvořit "plochu", protože pak nereaguje na změnu akordu hned, ale až po dvou taktech). Největší slabinou těchto patternů je, že umí hrát pouze durové a mollové akordy.

V nástroji je zabudován jednoduchý pětistopý sekvencer, umožňující záznam v reálném čase, nebo metodou step by step. Přiznávám, že jsem jej ještě nepoužil, ale v roce 1988 by mi určitě udělal radost.

Jako jeden z prvních svého druhu, nabízí AX7 digitální reverb, jednoduchý, ale na tu dobu pěkný. K dispozici jsou 2 typy Hall, jeden Room a echo, jimž lze nastavit intenzitu ve třech krocích, nebo efekt zcela vypnout.

Nastavení celého nástroje je možné uložit do jedné ze čtyř registračních pamětí, nástroj také disponuje funkcí One Touch Play, která přiřadí zvolenému rytmu zvuky a ostatní nastavení.

Pro ukládání dat mimo nástroj má AX7 slot na paměťovou kartu, která není k sehnání, ale naštěstí je možný výpis paměti přes MIDI Dump (Tone Memory, Composer, nebo vše dohromady).

Zvláštní pozornost bych rád věnoval životnosti nástroje, který jsem zakoupil na inzerát s tím, že má prasklý zadní roh. Dorazila troska, která vícenásobně přežila vlastní smrt. Nástroj držel pohromadě jeden šroub mezi spodkem a klaviaturou, panty a sloupky na šrouby byly ulámané, rohu kus chyběl. Plošný spoj pod modulačními kolečky byl zlomený vejpůl, základní plech zohýbaný neuvěřitelným způsobem. Uvolněné kovové držáky několikrát zkratovaly DPS klaviatury. Do nástroje někdo vylil cosi, co ztvrdlo na kámen na kontaktech a DPS klaviatury, ale trochu i uvnitř a na základní desce a navíc byl nástroj neuvěřitelně špinavý a smrděl jak rasův pytel. Trvalo mi týden, než jsem jej dal dohromady (například klaviaturu bylo nutno rozebrat do prvočísel a kompletně vymýt včetně desek), bohužel, nefunguje modulační kolečko (potenciometr nevydržel náraz) a do sluchátkového výstupu jde jen část signálu. Je to zázrak, ale jinak nástroj stále hraje! Po generálce ani nepohoršuje vzhledem...

Technics SX-AX7 je příjemným překvapením, nástrojů tohoto typu nebylo v 80. letech mnoho a ani dnes se s možností programování zvuku u samohrajů nesetkáme často. Je s podivem, že dosud uniká pozornosti osob postižených tzv. LoFi mánií...