Syntezátor 3-83 Unisono podruhé

Syntezátor 3-83 Unisono podruhé

Přestože se tady popis tohoto nástroje vyskytuje již delší dobu, dozrál čas pro popis nový a to hned ze dvou důvodů: Jednak se mi podařilo jeden exemplář získat a jednak tu mám archiválie, které mi kdysi poskytl pan Jožka Řihák, konstruktér a výrobce nástroje. Tímto mu opožděně mnohokrát děkuji!

Podle slov pana Řiháka k výrobě došlo v podstatě náhodou: Když jej uviděl na nějaké zábavě hrát jakýsi funkcionář, byl zvědavý, na co to pan Řihák vlastně hraje. Když mu bylo vysvětleno, že se jedná o syntezátor vlastní konstrukce a výroby, dotyčný nelenil a slíbil, že by se pro výrobu něčeho takového mohly najít prostory a několik spolupracovníků. Myslím si, že se jednalo o čestnou výjimku a dotyčnému můžeme děkovat, že mohlo být vyrobeno několik těchto svým způsobem ojedinělých nástrojů. Výroba totiž byla skutečně zavedena, a pokud si dobře pamatuji slova pana Řiháka, během let 1983 a 1984 bylo vyrobeno něco kolem 50 kusů Unison tříčlenným kolektivem (Mám informaci o kusu s výrobním číslem 55). Kromě výroby také probíhala zlepšení, starší modely měly kovové bočnice, oddělitelnou přívodní šňůru a jiný systém spínačů pod klávesami (níže přikládám kopii zlepšovacího návrhu). Pan Řihák také vyvinul dvouhlasý model Duo, který se ale bohužel do výroby již nedostal. Velká škoda pro nás, kdyby se dalo více prostoru osobnostem, jako pan Řihák, mohla být historie československých elektronických a elektrofonických klávesových nástrojů o mnoho bohatší.

Vzhledem k tomu, že níže přikládám původní technický popis a návod k použití, bude moje recenze napsaná z pohledu uživatele a tak trochu se pokusím zasnít, co bych za daných okolností na nástroji vylepšil. Samozřejmě, vzhledem k historické hodnotě a spíše sběratelským účelům, nic na něm měnit ani vylepšovat nebudu.

Pokud se vám dostane Unisono do rukou, jistě mi dáte za pravdu, že je to velice roztomilý nástroj, vypadá skoro jako hračka, nebo spíše zmenšený model klasického nástroje. Můj kus má krásné dřevěné bočnice, takže působí elegantně a přiměřeně svému věku. Klaviatura o rozsahu 37 kláves je miniaturní (menší než na akordeonu) a kupodivu se na ní nehraje úplně špatně, má totiž dosti mělký „ponor“ a pružiny vracející klávesy jsou celkem tuhé. Ovládací prvky na panelu působí naopak poměrně dospěle. Obal nástroje je plechový. Na vrchním panelu najdeme vlevo potenciometr celkové hlasitosti, potenciometr a spínací tlačítko registru Sinus 1‘, tři spínače filtru (HP = Horní propust, PP = Pásmová propust, DP = Dolní propust). Přibližně uprostřed jsou dvě řady ovladačů pro dva nezávislé „kanály“, což dělá dojem, že nástroj má dva generátory tónu, ale tak tomu není. Dva kanály slouží buď k možnosti přednastavení dvou různých tvarů signálu, nebo jejich vzájemnému směšování. Každý kanál má tlačítko zapnutí, další určuje, zda půjde signál přes filtr či nikoliv, dále regulátor poměrné hlasitosti a pět spínačů pro stopové výšky (16‘ až 1‘). Signál generátoru má nedefinovatelný tvar, není to obdélník, pila ani puls. Kombinacemi stopových výšek lze kromě transpozice získat i řadu různých tvarů signálu. Dále následují ovládací prvky VCA a to Sustain (aka Release), Náběh (Attack), Délka perkuse (Decay) a spínač perkusivního průběhu obálky. Obálka funguje trochu divoce: Sustain funguje pouze se zapnutou funkcí Glissando Zpoždění (popíši dále), perkusivní průběh obálky neztlumí zvuk po doznění do nuly a náběh je rychlý pouze tehdy, když je potenciometr Sustain přibližně veprostřed dráhy, jinak je náběh vždy pomalejší. Obálka bohužel neovládá filtr. Úplně vpravo jsou potenciometry označené In. Osc. Frekvence (frekvence infraoscilátoru, neboli LFO), Vibráto a VCF-Aut (modulace filtru LFO). Úplně vpravo nahoře je pak osmipolohový otočný přepínač podivné funkce Glis Zpoždění, která po uvolnění nechá sklouznout ladění oscilátoru až do jeho zastavení. Přepínačem se pak nastavuje doba tohoto jevu. Obě krajní polohy jsou „vypnuto“. Na malém panelu vlevo od klaviatury jsou dva tahové potenciometry, ten levý, nazvaný VCF, ovládá zavírání filtru (Cut Off) a ten pravý, označený Glis ovládá přeladění nástroje o více než jednu oktávu. Dále je zde LED kontrolka zapnutého stavu a malý trimr na jemné doladění. Vzadu najdeme buď remoskovitou zásuvku pro kabel (asi u starších kusů), nebo (popsaný nástroj) napevno připojený napájecí kabel, páčkový spínač a pětikolík pro výstup signálu.

Nástroj dorazil mírně zaprášený, bylo nutné kompletně vyčistit kontakty pod klávesami a naladit klaviaturu pomocí trimrů pod klávesami (je nutno ladit odshora, trimry jsou samozřejmě v sérii). Ostatní vše funguje, jen pokusím-li se nastavit LFO na vyšší frekvenci, přestane fungovat. Podezírám kondenzátory, ale k jejich výměně jsem se nedokopal.

A nyní slíbené zamyšlení: Nástroj, jak vyplývá z popisu, nemá některé tradiční funkce, na které jsme zvyklí, naproti tomu zde najdeme jiné, o jejichž využitelnosti by bylo možno s úspěchem pochybovat. Klidně bych totiž postrádal onu sinusovku 1‘ a stejně tak i funkci „zvadnutí“ tónu po uvolnění klávesy. Naopak bych uvítal možnost ovládání filtru obálkou (byť takovou, jaká je), rád bych, aby funkce Sustain (Release) fungovala kdykoliv a glissando fungovalo jako normální portamento u všech ostatních mašinek. Dále bych přivítal možnost nastavení rezonance filtru, který jinak zní hezky. Myslím, že pak by Unisono přeci jen získalo kredit použitelného nástroje. V původním stavu je zase na druhou stranu Unisono svým způsobem jedinečné.