Najvrtsonův elektrofonický basový inštrument

 

Najvrtsonův elektrofonický basový inštrument

Nesčetněkrát jsem zde složil poklonu všem, kteří se pokusili vytvořit něco svého, ať už se jednalo o syntezátor, varhany, nebo cokoliv jiného. Tak trochu potají jsem snil o tom, že se jednou pustím do stavby nějaké vlastní konstrukce a dlouho jsem to odkládal s tím, že nemám to či ono a že je dost času. Ale, bohužel, čas utíká rychleji, než jsem si myslel, a tak bylo nutné i přes omezení plynoucí z chudě vybavené dílny (vlastně z její faktické neexistence) s „něčím“ začít i za cenu hodin ruční práce.

Jako první měl být stvořen nástroj na principu kalimby pro hraní basových tónů. Umínil jsem si, že jazyky vyvážím samolepícími závažíčky na hliníková kola a tím odfiltruji nežádoucí parazitní frekvence. Velmi se mi líbila myšlenka, že jazyky budou dřevěné a tak jsem se pustil do experimentování s latičkami z borového dřeva. Zdály se kvalitní a materiál homogenní, ale byl to omyl. Hlasy měly natolik rozdílnou frekvenci, že jsem musel udělat změnu… Verze 2.0 byla tedy tvořena z tzv. lékařských lopatek po vzoru tohoto videa. Ani tohle však nefungovalo, lopatky byly příliš krátké pro hlubší tóny. Proto jsem se musel vrátit k myšlence, která mě napadla před mnoha léty, když jsem si ve skladu nasbíral použitou ocelovou pásovinu na balení palet. Tuto třetí verzi jsem dovedl k téměř úspěšnému konci. Přesto to není první mnou vyrobený nástroj, přednost dostal elektrofonický gong na bázi vyřazeného kotouče na řezání kamene, který popíši v některém z dalších článků.

Kromě pásoviny a závažíček na kola jsem pro výrobu basové kalimby použil latě, které sloužily jako výztuha obalu lednice (byly neohoblované a nařezané jen velice nahrubo), dále zbytek 5mm překližky z nějakého nábytku, kousky borových prkének vyřezaných z příložky k futrům, kterou jsme kdysi nepoužili, a podobný odpad. Skříň nástroje funguje jako rezonátor (samozřejmě bez jakéhokoliv výpočtu), zvuk je snímán třemi piezoměniči umístěnými mezi „kobylkami“ s jazýčky na spodní straně ozvučnice. Kromě snímačů, potenciometru hlasitosti a regulace tónové clony nástroj nemá žádnou elektroniku a je celý řešen jako pasivní. Hlasy mají rozteč 24 mm, stejnou jako u klaviatur Fatar. Konstrukce nástroje je patrná z fotek a bohužel nemohu říci, že byla zvolena chytře. Naladit takový nástroj aspoň přibližně, je peklo na několik večerů. Některé hlasy drnčí a jejich snímání je trochu nestejnoměrné. Ale chtěl jsem to zkusit a funguje to.

Zvuk nástroje připomíná kontrabas a kupodivu netrpí nedostatkem hlubokých složek. Sustain ovlivňuje i to, na čem je nástroj položený, protože celý kmitá. Na koberci nezní hlubší tóny, na stole mají ty vyšší kratičký dozvuk (zachytí je gumové nožky nástroje). Nejlépe to hraje na klíně. Technika hry je malinko složitější, jelikož hlubší tóny doznívají dlouho a slévají se, takže je nutné je tlumit prsty. Časem sem vložím nějakou ukázku.

Výroba tohoto nástroje i gongu před ním prověřila možnost stavby jednoduchých konstrukcí na koleni a také to, že mě taková práce baví, takže snad zase něco vytvořím a samozřejmě i popíši v některém z dalších článků.