ELEX String-Orchestra K2

 ELEX K2 String-Orchestra (197?)

Není toho moc, co se najde na internetu o tomto nástroji. Některé zdroje uvádějí, že za jeho původem stojí firma Farfisa, jinde je uveden výrobce ELEX (Elettronica Excelsior nebo tak nějak)... Také se zde dozvíme, že se nástroj prodával i pod značkou Hohner. Jisté je pouze to, že byl vyroben ve druhé polovině sedmdesátých let v Itálii.

Přišel jsem k tomu, jak se říká, „jako slepej k houslím“, prostě mi to někdo nabídl za přijatelnou cenu a kolega, který zrovna cestoval kolem, mi to vyzvedl. Dorazila bedna špíny a rzi, která po vetknutí do sítě nehrála. Po prvotní očistě a pár menších úkonech bylo možno slyšet alespoň nejvyšší oktávu. Po cca dvouleté pauze a třech dnech úmorného čištění nejsem o mnoho dál, nástroji nefunguje polovina symetrického zdroje, a děličky se nahodí vždy jen po odpojení a připojení klaviatury a to pouze na několik vteřin. I tak mohu prohlásit, že to má přesně ten zvuk smyčců, který byste od italského nástroje z tohoto období čekali.

ELEX je zabudován v transportním kufru z dřevotřísky potažené černou koženkou. Váží kolem 30 kilo a opravdu nezávidím tomu, kdo si jej musel tahat po koncertech třeba ještě se stejně těžkými varhanami. Po odklopení víka se objeví plechový panel s několika ovládacími prvky a pětioktávová klaviatura.  Nástroj je, jak lze očekávat, postaven na klasické struktuře generátoru nejvyšší oktávy (Mostek MK50240P) a děliček (sedmistupňové děliče TMS3848NC, 9 ks). Kromě nich v nástroji nenajdete integrované obvody. String-Orchestra nabízí celkem pět zvuků: Strings, Cello, Harpsichord a Piano pro obě poloviny klaviatury a pro levou ještě zvuk Bass. Ten je také možné hrát pedály připojenými do vstupu na spodní straně nástroje. Klaviaturu lze rozdělit na dvě části a hlasitost zvuku pro každou část ovládat zvlášť, nebo zvuky úplně vypnout tlačítkem nad ní. Zvuky smyčců jsou prohnány přes krásně znějící efekt chorus a také jim lze nastavit doznění po spuštění klávesy. Pokud je klaviatura rozdělena, lze dolní polovinu transponovat o oktávu výše, což jsem u jiných podobných nástrojů neviděl. To je z funkčního hlediska asi tak vše, nástroj nemá ani sebejednodušší filtr, vibráto, zkrátka nic, čím by se zvuky daly upravit.

Vzadu najdete panel s výstupy (celkový, Bass, Piano/Harpsichord), vstup pro sustain pedál, vstup pro expression pedál (pětikolík) a hlavní pojistku (uvnitř ve zdroji jsou ještě dvě).

Do dalších oprav se mi moc nechce, mám tu další tři string synthesizers, jak se tento typ nástrojů nazýval, a tak nevidím mnoho důvodů plýtvat na něj časem. Nic to nemění na tom, že je to celkem raritní stroj a že ve své době jistě nadělal hodně muziky.

Na obrázcích níže lze vidět detaily, strukturu a zpracování nástroje:

Po sejmutí plechového panelu to vypadá takhle...

Klaviatura je zespodu zajištěná dvěma šrouby a zezadu zavěšená na pantech. Po jejím odklopení se objeví zdroj, 61 generátorů obálek náběhu a dozvuku, děliče a zpožďovací linka (chorus). Celé je to pospojované konektory, takže lze jednotlivé desky celkem snadno vyjmout a opravovat.

Desky generátorů obálek, pod nimi děliče frekvence a nejníže je efekt chorus

Desky generátorů obálek jsou na sebe pěkně nahuštěné. I je lze vyjmout pouhým vytažením z konektorů.

Kontakty a sběrnice klaviatury

Generátor tónů nejvyšší oktávy

Děliče jsou sedmistupňové, výrobce Texas Instruments, typ TMS3848NC. Datový list k nim jsem nenašel, zato je kdesi zmínka o asi čtyřech ekvivalentech, podle kterých by mělo jít dešifrovat jejich pinout.

Napájecí zdroj.

Zadní panel s výstupy. Kromě toho lze ještě zespodu k nástroji připojit ještě basové pedály.

Výrobní štítek. Víc toho na sebe nástroj neprozradí.