Casio CT-680 (CT-670, CT-470, MT-750)

Casio CT-680 (CT-670, CT-470 a MT-750)

Tento článek má spíše nostalgický význam, promiňte mi prosím, že to sem cpu. Ale Casio CT-680 jsem tu na mnoha místech zmiňoval a bylo by hloupé, kdyby tady tento nástroj chyběl, jak vyplyne z dalšího textu. Někdy kolem 20. prosince jsem totiž měl malé ale významné výročí. Před třiceti lety jsem si koupil svoje první klávesy, Casio CT-680. Dodnes si pamatuji cestu ve sněhu s velikou bednou v podpaží a tázavé pohledy lidí v autobusu. Kupovat si něco takového tehdy ještě nebylo úplně obvyklé. CT-680 vůbec nebyl můj favorit, původně jsem šel pro model CT-700, který měl sice „jen“ sto zvuků a sto rytmů, ale zato nabízel dynamiku úhozu. Prodavač v tehdy novém obchodě Casio Computers v liberecké Moskevské ulici mi sdělil, že tento typ již nemají a další kus přijde až po Novém roce. To jsem nemohl vydržet, chtěl jsem KLÁVESY!!! Peníze na ně jsem získal z pojistky, kterou mi rodiče platili celá léta, a neochotný souhlas s koupí takové zbytečnosti mohl být okamžitě zrušen. Cenově nejblíže byl model CT-670 (lišil se pouze absencí digitálního reverbu), který ovšem také zrovna nebyl na skladě. Tak jsem musel připlatit ještě skoro dva tisíce korun a odnesl si CT-680 a napájecí zdroj, který samozřejmě nebyl v ceně. Celé to stálo hodně přes 13 tisíc tehdejších korun československých a doma se mnou nemluvila ani klika od dveří. Ale mně to nevadilo, úplně jsem zapomněl na okolní svět…

Co vlastně takový nástroj tehdy nabízel? Plastovou skříň, pětioktávovou klaviaturu bez dynamiky, MIDI trio, individuální výstupy, sluchátkový výstup, vstup pro volume a sustain pedál, kolečko ohýbání tónu (± 2 půltóny fixně), dva reproduktory, tříciferný LED displej a spousty tlačítek na ovládání. Pohádka se stala realitou (protože jsem tehdy vůbec netušil, co tento obor nabízí). Nástroj obsahoval v tu dobu nebývale bohatou zvukovou banku – 220 zvuků! Piano hrálo jako piano a většina ostatních „reálných“ zvuků se svým vzorům alespoň přibližovala. Najednou jsem měl doma varhany, cembalo, smyčcový sbor, dechové nástroje, syntetické zvuky, basy, bicí... A navíc byla možná i jejich editace, byť velmi omezená: Trojúhelníková tlačítka umožňovala zvuk rozladit, zpozdit náběh mezi kanály a prodloužit náběh a dozvuk. Je to málo, ale zvuk to změnilo k nepoznání. A ještě ten reverb, skutečný, ne napodobenina tvořená prodloužením obálky dozvuku! Technicky to bylo celkem zajímavě řešené, nástroj dosahoval 12hlasé polyfonie, levý a pravý kanál měly svůj oscilátor. Proto bylo možné zvuky rozlaďovat a zpožďovat mezi kanály. Dalo se s tím celkem vyblbnout, byť chyběly základní funkce jako transpozice, posun o oktávu (ani přes MIDI), vrstvení či split. MIDI rozhraní fungovalo jen ve svém vlastním módu, kdy bylo nástroj možné použít buď jako jednokanálový nebo čtyřkanálový zvukový modul, jenže v žádném z těchto módů zase nefungovalo upravování zvuků.

Další funkcí byl aranžér, tedy doprovodná jednotka se 110 patterny. Každý z nich měl krátkou a dlouhou předehru, krátkou a dlouhou dohru a dvě výplně (fill-in a break). Bylo možné používat samotné bicí, nebo jen bicí a basu, nebo celou jednotku. Jako třešnička na dortu působila funkce Echo Line, která dohrávala variace na Vámi hranou melodii. U jiných nástrojů jsem se s tím nesetkal. Bohužel, doprovodnou jednotku nebylo možno programovat.

Poslední podstatnou funkcí bylo jednoduché nahrávadlo, které umělo zaznamenat 1250 not nebo jiných změn. Tahle funkce mě dost neuspokojovala, toužil jsem po vícestopém záznamu, ale jakékoliv podobné choutky bylo nutno si nechat zajít.

Casio CT-680 jsem měl zhruba rok, pak jsem jej prodal a koupil si Yamahu PSS-51, kterou popíši někdy jindy. Měla malé klávesy a upřímně řečeno Casiu nestačila ani po zvukové stránce, ale byl tady šestistopý sekvencer, se kterým jsem se dost vyřádil, než jsem na několik let přestal hrát úplně. Ale to je už jiná kapitola. Rodiče mi po mnoha letech, která jsem odehrál v kapele, odpustili a asi i souhlasí s tím, že to tehdy vlastně nebyla zase tak zbytečná investice...

Po CT-680 se mi několikrát zastesklo. Asi před osmi lety jsem koupil CT-470, což je technicky vzato identický nástroj, jen mu chybí reverb, kolečko ohýbání tónu, individuální výstupy a hlavně poslední oktáva kláves. Po nějakém čase jsem jej věnoval kamarádovu synkovi a ten na něj brnká dodnes!

CASIO CT-470 vyfocené telefonem v den, kdy mi dorazilo (cca 2015)

Před třemi lety jsem zakoupil MT-750, což je opět tentýž nástroj, ale tentokrát s pěti oktávami malých kláves. Nástroj vydával brutálně zkreslený zvuk a nepodařilo se mi najít chybu. Venku byl právě covid, takže nebylo možno ani dojet jej prodávajícímu omlátit o hlavu (dotyčný jaksi opomněl tuto vadu zmínit v inzerátu). Takže jsem milé MT-750 prodal na díly.

Do třetice se letos (2023) objevil CT-680 v inzerci za zajímavých podmínek. Chtěl jsem oslavit ono třicáté výročí tím, že bych ho koupil symbolicky jako svůj poslední nástroj. Ale ouha, prodávající nechtěl o zaslání ani slyšet, nepomohlo citové vydírání, nářek, ani hrozby. Jet pro to přes celou republiku se mi nechtělo. Takže se mi tady hromadí jiné nástroje a konec holt zatím nebude 😊.

Na čtvrtý pokus se u mne v pracovně objevilo Casio CT-680 v používaném, leč kompletním stavu. V podstatě funguje, ale některé zvuky při stisku více než pěti kláves zkreslují, to si z dřívějška nepamatuji. Ale ono je to vlastně jedno, aspoň jsem mohl pořídit úvodní fotografii k článku!

Dobový prospekt, už zažloutlý a vypadá, jako bych ho tehdy poslintal. Míval jsem kdysi i ceník, ze kterého by vám lezly oči z důlků...

Pokračování k modelu CT-680 a srovnání s CT-700, který jsem si chtěl původně koupit