Czechkeys

Stručná historie továrny na hudební nástroje v Hořovicích. Tato stručná historie mapuje zejména oblast klávesových nástrojů, přestože v továrně v Hořovicích byl prováděn vývoj a výroba i jiných hudebních nástrojů a zařízení, zejména kytar, reprodukčních soustav, efektových zařízení a dalších doplňků s tím souvisejících. Hořovice jsou malé městečko ležící zhruba 60 km od Prahy ve směru na Plzeň a to pár kilometrů od dálnice D5. O areálu si lze udělat představu z přiložených foto. Vše začalo kolem roku 1886 panem Slavíkem, který začal výrobu akordeonů v Hořovicích. Později převzal výrobu Josef Kebrdle ( nar. v Podluzích r. 1892 - zemřel v Praze r.1941), továrník a obchodník jež byl zakladatelem továrny na výrobu harmonik v Hořovicích. Byl vyučeným hudebním nástrojařem u firmy Slavík v Hořovicích a absolvoval též praxi v Kutné Hoře při výrobě varhan. V roce 1910 odjel do Vídně, kde se seznámil s výrobou harmonik. Po 1. světové válce otevřel v Hořovicích dílnu na výrobu harmonik. Dílna měl

Delicia S102 (1972 - 1974) Delicia S 102 vyráběná v letech 1972 až 1974 vznikla změnami popsanými níže z původního modelu S 101. Zároveň s modelem S 102 byl vyráběn typ Chorus ve spinetovém provedení s vestavěným zesilovačem, reproduktory a přidaným efektem Wah-Wah. Za fotografie děkuji p. Jaromíru Jírovi a za popis pocházející z kniky Elektronické hudební nástroje a jejich obvody děkuji p. Zdeňku Hoškovi. Roku 2018 jsem získal tento model v dezolátním stavu. Jednak byl nástroj plný prachu, protože mu chybí vrchní kryt, jednak měl mnohá mechanická poškození, jejichž oprava bude vyžadovat dost času (který jsem si dosud nenašel). Po zapnutí ale následovalo překvapení: Varhany s výjimkou vibrata fungují! Po jejich zvelebení doplním článek o kvalitnější fotografie.

Delicia Melodic (1967) Poměrně málo známý a patrně také málo rozšířený nástroj Melodic začala hořovická Harmonika n.p. vyrábět roku 1967. Jeho určení a bližší popis naleznete ve výstřižku z časopisu Hudba a zvuk č. 7/1967 níže: O historii tohoto nástroje mi není téměř nic známo, pro technické detaily prosím přejděte na článek Opravy pian Jolana a Melodic .  Shora vyobrazený nástroj patří mému kamarádovi Rybovi, kterému tímto děkuji za zapůjčení! Za fotografie níže děkuji majiteli stránek www.jolana.cz a také vyobrazeného nástroje, který je bohužel nekompletní. Snad se podaří zjistit více, nebo najít nějakého pamětníka.

Alesis QS 6.1 (1998 - 2002) + karta Stereo Jazz Piano Nástroj jsem pořídil v říjnu 2007. Hlavními důvody k pořízení byla malá hmotnost (cca. 8,5 kila), polovyvážená klaviatura, 64 hlasá polyfonie a dobrá pověst co se týče zvuku akustického klavíru, varhan a efektové jednotky. Nástroj je třetí generací syntetizérů rodiny Quadrasynth, jeho přímým předchůdcem byl Alesis QS 6 s polovičkou vzorků v ROM, bez real-time tahových potenciometrů a s malým displejem. Jeho nástupcem byl QS 6.2, lišící se pouze designem (je stříbrný a zaoblený), 24.-bitovým D/A převodníkem (QS 6.1 má 18.-bitový) a pouze jedním slotem na PCMCIA kartu. Zvuky a funkce: Po stránce zvuků jsem skutečně nebyl na první poslech zklamán. Nástroj obsahuje samply piana ze zvukového modulu Alesis Nanopiano (8' Bossendorfer, slušný Wurlitzer a mnohá další el. piana), má nasamplováno všech devět registrů Hammondek včetně lomených oktáv a spousty materiálu k tvorbě dalších zvuků (například tzv. Flute wave, ze které se dá vytvo

Roland JV-50 + expanzní karta VE-JV1E (1993 - ?) Tento nástroj nepatří do rodiny Rolandů řady JV, jak by se mohlo podle názvu zdát. Jeho základ tvoří zvuková banka z Rolandu Sound Canvas SC - 55, jeho přímým příbuzným je JV - 35 (neobsahuje SMF Player a disketovou jednotku) a jeho předchůdcem JV - 30. Expanzní karta VE-JV1E obsahuje zvukové banky z nástrojů Roland JV-80 (90) a JV-1000 + dvě efektové jednotky. Nástroj byl koupen roku 2004 kvůli rezonančnímu Low Pass filtru, malé hmotnosti a rozměrům. Na stojanu vystřídal Yamahu PSR-540 v roli druhých či třetích kláves a sloužil takto po více jak tři léta. Zvuky a funkce: Roland JV-50 obsahuje GM a GS kompatibilní sadu průměrných zvuků, přičemž se mezi nimi občas najde něco, co opravdu zaujme. Díky expanzní kartě se počet zajímavých nebo alespoň použitelných zvuků značně rozšiřuje, ale vcelku lze říci, že využít lze tak asi čtvrtinu zvuků. Obecně velmi použitelné jsou smyčcové sbory, flétny, akustické kytary, basy (velmi hutné), některá

Historie pian Resonet a osudy jejich tvůrců (2) Byl ještě někdo jiný, kdo se pokoušel snímat zvuk? V mé době  však nikdo jiný jak v Československu, tak i v ostatní Evropě dle mého nejlepšího vědomí a znalostí, s podobným nástrojem na trh nepřišel. Právě pro tento fakt jsem byl úspěšný v jednání s panem Nováčkem o prodání licenční výroby do Kanady a Austrálie - ovšem na druhé straně to byl začátek mého konce v bolševické zemi..... O tom, jak se bolševici vyvinou jsme pochopitelně neměli tušení. V případě, že bych byl tušil čeho všeho jsou schopni, byl bych pryč i se svým RESONETEM již koncem února 1948... a pochopitelně s celou rodinou. Ale v té době jsme všichni mysleli, že to nemůže vydržet ani rok !! Jaký to tragický omyl !!" Velezrada a špionáž Výrobní licenci dokončeného a funkčního piana nabídl L. Kořán do Kanady a Austrálie. Následně dostal upozornění, že se o něj zajímá státní bezpečnost, neváhal a odcestoval sám bez své rodiny do zahraniční. Za krátký čas se dobrovolně vrá

Ensoniq TS-10 a TS-12 (1993 - 1996) Ensoniq TS-12 jsem zakoupil hlavně kvůli 6,5oktávové klaviatuře s kladívkovou mechanikou Fatar někdy na začátku roku 2002. Zvuk mi tehdy připadal do sluchátek trochu plechový, tento názor jsem však změnil, jak vyplyne z dalšího textu. Vše se odvíjelo od porovnání s mnou tehdy používanou Yamahou PSR-540, což dnes vnímám spíš jako porovnávání jablek s hruškami. Prodán byl na podzim 2008 zpět původnímu majiteli (!) Hodnocení zohledňuje, že se jedná o nástroj konstrukčně starý 17 let. TS-12 je větším bratrem TS-10, která má pětioktávovou polovyváženou klaviaturou s polyfonním aftertouchem. Ten jsem si koupil v březnu 2010, protože se mi po Ensoniqu TS moc stýskalo :o). Zvuky a funkce: Nástroj je dost zaměřen na simulaci akustických a elektrofonických nástrojů, což patrně zapřičinilo jeho jediný větší nedostatek, že jeho dva filtry nejsou rezonanční. Několik typů plně programovatelných rezonančních filtrů je ale obsaženo v efektovém procesoru, který naopa

Generalmusic (GEM) S2 Turbo (1996 - 1998) Italská firma GEM uvedla workstatioon S2 Turbo jako následovníka původní verze S2, oproti kterému nástroj "umí" 32hlasou polyfonii, má "zadrátovány" tzv. uživatelské programy přímo v ROM (dříve dodávány na disketě) a přibylo i několik užitečných funkcí. Současně s 61 klávesovou verzí byla vyráběna i 76 klávesová verze (S3) a modul S2R. Přídomek Music Processor má dokumentovat širokou variabilitu požití nástroje nejen jako syntetizéru či workstation, ale i jako výkonného MIDI ovladače a sampleru. I přes nesporně bohaté vybavení a spoustu knihoven zvuků a skladeb nabízených na disketách, s tímto typem firma GEM neudělala díru do světa. S2 je přímým předchůdcem i u nás známého Equinoxu, oproti kterému má však i některé výhody (viz další text). Zvuky a funkce : Díky dvojici rezonančních filtrů (12 dB/Oct. každý, nebo 24 dB/Oct. při paralelním řazení a stejném nastavení obou filtrů) je S2 přímo určen k reprodukci zvuků ze staršíc