Czechkeys

Delicia RE-10 Leslie simulátor (patrně 70. léta) Do muzea na těchto stránkách patří také přídavná zařízení (nejen) ke klávesovým nástrojům. Jak je vidět na fotografiích, za které děkuji p. Petru Polákovi (prohlédněte si jeho sbírku mikrofonů zde ), podnik ČSHN pod značkou Delicia nabízel také elektronický simulátor rotačního reproduktoru RE-10. Zde je možno si poslechnout, jak hraje RE-10 ve spojení s basovou kytarou. Za ukázku děkuji p. Jiřímu Jindrovi!

Ensoniq KT-88 (1995 - 1997) Ensoniq KT-88 jsem pořídil nedávno coby náhradu piána, na které stále ještě nemám místo. V pracovně vystřídal Ensoniq TS-12, který se po více jak šesti letech vrátil k původnímu majiteli! KT-88 je větším bratrem KT-76 (76 vyvážených kláves, jinak identický nástroj), vystřídán byl KT-88 (76) Plus a později také E-Prime 88 (76). Tento nástroj společně s MR-61 (76, MR-Rack), ZR-76 a podivuhodným syntetizérem Fizmo byly také labutí písní skvělé značky. Škoda nejen pro muzikanty. Oproti zmíněnému TS-12 nástroj povyrostl a do jisté míry zhloupl. Na jedné straně přibyly klávesy (tentokrát tedy již všech 88 kláves), přibyla polyfonie (64 hlasů místo 32). Zůstal zvuk klavíru, možná ne zcela dokonalý, ale skvěle průrazný a schopný se prosadit v kapele. Zůstaly krásné smyčce, zlepšily se saxofony, zcela se změnily varhanní zvuky (ne vždy k lepšímu), Ensoniq zůstal i nadále impotentní co se týče syntetických leadů tam, kde by byl potřeba filtr s rezonancí. Změnily se pe

Roland Juno G (2006 - ) aneb trocha současnosti na Czechkeys Tento nástroj je u nás dobře znám a ve světě pro velmi příznivou cenu hojně rozšířen. Velmi obsáhlou recenzi napsal Pavel Škorpík pro časopis Muzikus (článek naleznete zde ), jaký však bude názor nezaujatého uživatele, který za svoje hračky platí? Reklama firmy Roland tvrdí, že se jedná o nástroj využívající potenciálu Rolandu Fantom X. Jedná se tedy o podobný odvar z vlajkové lodi firmy, jako Korg TR , X-50, nebo Yamahy Mo a MM. Na rozdíl od některých ostatních Roland ponechal 128-hlasou polyfonii, sekvencer, možnost nahrávání audia (ve čtyřech stereo stopách), možnost rozšíření nástroje o RAM paměť, paměťovou kartu a alespoň jeden SRX Board. To spolu s velikým displejem a neposlední řadě i nostalgií při pohledu na čelní panel nakonec rozhodlo o koupi právě tohoto modelu, kterou jsem řešil problém s modernizací arzenálu. Při rozbalování nástroje jsem měl pocit, že mi byla zaslána atrapa z polystyrenu; nejsem na podobnou muší

Delicia S 101 (1969 - 1970) Delicia S101 jsou malé čtyřoktávové varhany vyráběné v Hořovickém závodě ve spolupráci s Teslou Rožnov v letech 1969 až 1970. Nahradil je typ S102 (přenosné provedení) a Chorus (Spinetové provedení s ozvučením a přidanými efekty Chorus a Wah-Wah). Zevrubný popis nástroje je převzat z knihy Elektronické hudební nástroje a jejich obvody. Za oskenování a zaslání (a v neposlední řadě i za trpělivost) děkuji Zdeňkovi Hoškovi! Za zaslání fotografií děkuji p. Martinovi Trojanovi.

ASYZ (1971) V 70. letech vznikl v Oddělení zvukové techniky Filmového studia Barrandov modulární systém ASYZ (Analyzátor a syntezátor zvuku), jehož vývoj začal již koncem 60. let. Nástroj byl několik let doplňován o další moduly, konečná verze byla označována jako ASYZ 2. K hlavním tvůrcům patřili konstruktéři Antonín Kavka a Bohumil Matoušek, k nimž se na počátku 70. let připojil zvukař a konstruktér Pavel Pitrák, který následně jako zvukový mistr s nástrojem pracoval. Syntetizér neměl klaviaturu a používal se k vytváření zvukových efektů nebo zpracování externího signálu.. Jako ručně ovládaný zdroj zvukového signálu sloužil upravený záznějový generátor Brüel & Kjaer, produkující sinusové kmity v rozsahu 20 Hz - 20 kHz. Pro ruční řízení byl také upraven třetinooktávový filtr téže firmy, u něhož se samostatnými potenciometry nastavovala úroveň v každém pásmu a jednotlivá pásma bylo možno spínat tlačítky, která se používala pro "hru" v reálném čase. Automatické řízení nást

Yamaha EX7 (1998 - 2002) Yamaha EX7 je předchůdcem dobře známého Motifu a potomek série W5/W7, sourozenec větší EX-5, oproti které chybí VL syntéza, sampling je jen monofonní, polyfonie poloviční (64 hlasy) a jsou omezené funkce efektové jednotky. Nástroj byl zakoupen pro (tehdy) slušnou polyfonii, slušnou paměť na samply (s rozšířením), možnost samplingu, množství real-time ovladačů a veliké možnosti editace zvuku. Asi pět let věrně sloužila v kapele, pak nějaký čas doma, než byla prodána. Po cca 10 letech se mi zastesklo a koupil jsem druhý kus (na fotografiích). Má sice jen základní výbavu, zato ale byla disketová jednotka nahrazena čtečkou USB flash disků GOTEK. Zvuky a funkce: Nástroj je u nás poměrně známý, takže jen krátce. Nástroj má 4 druhy syntézy: klasickou Yamaháckou AWM2 wavetable syntézu, AN syntézu (virtuální analog), FDSP syntézu a sampling. AWM zvuk (patch) může být složen až ze čtyř elementů (multisamplů), které mohou být libovolně upravovány obálkami, LFO, filtry, at

Myslím si, že pro zájemce o elektronickou hudbu, akustiku, elektroniku a příbuzné obory bude jistě zajímavý přehled dostupné literatury. Tituly budou uvedeny ve dvou kapitolách: Česky psané a cizojazyčné. Za dodání podkladů bych rád poděkoval panu Milanu Guštarovi, seznam je a bude dále doplňován. Další doplnění zaslal Daniel Forró známý též jako Dr. MIDI. Níže přikládám seznam jeho torby v oboru a děkuji za příspěvek! Seznam literatury: Tituly vydané v českém jazyce: Dějiny vědy a techniky 10. Národní technické muzeum Praha, 2003. Alexandr Buchner: České automaty. Národní museum Praha, 1957. Alexandr Buchner: Hudební automaty. SNKL Praha, 1959. Bohuslav Hanuš: Amatérská stavba elektrických hudebních nástrojů. SNTL, Praha, 1967. Vladimír Lébl: Elektronická hudba. SHV, 1966. Petr Rudolf Manoušek: Zvonařství. Grada, 2006. Antonín Modr: Hudební nástroje. Editio Supraphon, 1977. Jan Otto, ed.: Ottův slovník naučný. 1888-1943. Ctirad Smetana a kol.: Praktická elektroakustika. SNTL,

Solton MS50 a MS60 Další z mých návratů - po 11 letech jsem si na jaře 2021 pořídil Solton MS60. Několik poznámek k tomuto nástroji najdete pod článkem. Nástroj patří do kategorie profesionálních samohrajek a vyráběla jej ve druhé polovině devadesátých let italská firma Ketron Laboratories pro německý Solton. Jeho přímým předchůdcem byl Solton MS5 a sourozencem Solton MS60, který se od tohoto lišil pouze zabudovanými reproduktory a zesilovačem. Druhým sourozencem byl Solton MS100 se 76 klávesami, zabudovaným harddiskem a více paměťovými místy pro samplované zvuky. Posledním členem rodiny byl dektopový modul MS40. Industriální design bez sebemenšího náznaku snahy o zalíbení jasně mluví za to, že nástroj je zkrátka pracovním náčiním a to hlavní, v čem vyniká, je skryto uvnitř. Mně osobně tato filozofie naprosto vyhovuje a Solton MS50 se mi líbí. Pořídil jsem jej v listopadu 2007 za účelem tvorby rytmů a podkladů a zaujal mne i jinými možnostmi, jak bude uvedeno níže. Soltona jsem prodal

Delicia Chorus (1972 - 1976) Delicia Chorus jsou elektronické varhany ve spinetovém provedení. Jejich zapojení je identické jako u varhan Delicia S102, liší se pouze přidaným efektem Wah-Wah, ovládaným druhým pedálem a vestavěným 15 W zesilovačem a reproduktory. Bližší popis je převzat z knihy Elektronické hudební nástroje a jejich obvody. Za naskenování a zaslání děkuji p. Zdeňku Hoškovi, stejně jako za fotografie nástroje, jehož majitelem je Imrich Papcún ze Slovenska. Fotografie druhého nástroje zaslala paní Marie Pincová, které tímto také děkuji.