Czechkeys

Korg X5 (1994 až 2000?) Firmu Korg jistě netřeba představovat a i model X5 je dostatečně znám. Já jsem se k nástroji dostal náhodou bartelovým obchodem teprve nedávno. Na Korgy jsem měl vždycky smůlu, buď jsem nevyhrál dražbu, nebo byl někdo rychlejší, nebo (např. když jsem kupoval nový nástroj) zvítězila jiná volba. A tak až dosud mým jediným Korgem byl Poly 800. Korg X5 je derivátem z Workstation X3 (která je zase derivátem O1W). Jeho modulový brácha se jmenuje O5W, o rok později k této řadě přibyl X5D (dvounásobná polyfonie, 2MB vzorků navíc) a jeho modulová verze X5DR. Korg X5 představoval nejlevnější plně programovatelný synthesizer od Korgu. K tomu bude také přihlédnuto níže. Kvalita zvuku, funkcí Jednoduchá struktura nástroje, spartánský design, filtr bez resonance, jen základní set multisamplů a další nejsoucí vymoženosti a samozřejmě i to, že mám, nebo jsem měl řadu složitějších, novějších nástrojů, způsobily, že jsem od nástroje nečekal vůbec nic. Zvuky uložené v nástroji mě

Dvoumanuálové elektronické varhany Zbyška Macháčka Po dlouhé době se podařilo "ulovit" dalšího sdílného a hlavně nadaného tvůrce amatérského elektronického hudebního nástroje. Pan Zbyšek Macháček z Brna popsal svoji konstrukci pro čtenáře tohoto blogu. Nástroj je (nebo spíše byl) dalším dokladem o existenci zlatých českých ručiček, které nám bohužel vymírají. Panu Macháčkovi mockrát děkuji za tento krásný příspěvek: Dobrý den, reaguji na Vaši pobídku k mému komentáři varhan Z. Hoška a posílám pár snímků a stručný popis mé konstrukce. Od dětství se mě líbil zvuk varhan a tak ve mě postupně uzrála myšlenka, vyrobit si něco, co by takové zvuky umělo vydávat. Pájet dohromady součástky jsem začal v 8 letech. O pár let později jsem si udělal svůj první monofonní "vyluzovač zvuků" se strašnými kliksy (spínací tlačítka pro ovládání výhybek modelářských vláčků). Bylo jasné, že s finančními možnostmi řádu stokorun za rok to moc nepůjde. Situace se trochu zlepšila na VŠ, kde s

Dozvukové páskové zařízení Tesla AOS 191 ( Studioecho) Toto zařízení vyráběla zhruba od roku 1982 Tesla Vráble a nahradilo tak oblíbené Echolany AZK895 z Tesly Pardubice. Později bylo inovováno ještě další verzí AOS 192 ( Studioecho-A), kde byly provedeny změny v ovládacích prvcích ( náhrada otočných regulátorů za tlačítka a snížení počtu snímacích hlav ze čtyř na tři). Změnu prodělal částečně i přední panel a byly změněny ovládací knoflíky. Upraveno bylo i zapojení přístroje. Funkční vlastnosti u obou verzí jsou však podobné. Tato zařízení byla v minulosti hojně využívána k úpravě zvuku a i dnes jsou stále vyhledávána, neboť jsou relativně levná a při použití vhodného pásku, resp. kazety s páskem lze dosáhnout zajímavých efektů při přijatelném odstupu rušivých napětí. Přístroj se zapojuje nejlépe do efektové smyčky mixážního pultu, možné je i přímé připojení ke zdroji signálu s využitím efektové cesty. Bohužel další přístroje na podobném tj. mechanickém principu se u nás již ke škodě

Nožní regulátor hlasitosti a booster ( wah-wah) Toto zařízení je jedním z doplňkových přístrojů používaných hudebníky při hře na elektronické či elektrofonické hudební nástroje. Tento robustní nožní regulátor se zabudovanými efekty vyráběla svého času Tesla Vráble pod označením AYZ-026. Zařízení bylo zřejmě vyráběno v několika variantách a to jako regulátor hlasitosti kombinovaný s boosterem a dále ve variantě s efektem wah-wah ( kvákadlo ). Autor článku měl k dispozici variantu s boosterem, ale při pohledu na desku s plošným spojem je zřejmé, že některé součástky nejsou osazeny a deska byla universální tj. společná i pro další efekty. Tento regulátor byl dodáván i s výrobky firmy Delicia Hořovice a to např. jako nožní regulátor hlasitosti ke klávesovým nástrojům a efektové zařízení, což je patrné z návodu na obsluhu, kde je ale současně uživatel odrazován od použití boosteru v kombinaci s klávesovými nástroji. Jelikož továrna vyráběla i elektrofonické kytary, lze předpokládat využití

Dvoumanuálové elektronické varhany s pedálem a el. bubeníkem Další z neuvěřitelných prací neúnavného Zdeňka Hoška. Na tomto místě musím vzdát poctu tvůrčímu entuziasmu a naprosté preciznosti zpracování. Dále již tvůrce nástroje: Na první pohled vypadají tyto varhany jako tovární výrobek, je tomu ale jen částečně. Tento nástroj byl zhotoven amatérsky jako kopie kdysi vyráběných varhan Vega z továrny Delicia Hořovice. Stavba byla možná zejména díky tomu že se podařilo získat několik rozhodujících dílů jako klávesnice, přední panel, a sklopné přepínače. Druhým momentem pak byla skutečnost že k dispozici byl na delší dobu tovární nástroj a bylo možné provézt detailní zakreslení jednotlivých částí a zkopírovat jednotlivé desky. Jak taková práce vypadala si dnes lze asi těžko představit, práce na nástroji trvaly téměř tři roky a představovaly desítky hodin práce. Rovněž částky investované do konstrukce nebyly v té době zanedbatelné, byly však výrazně nižší než cena finálního nástroje zejména

Elektronkové varhany Jolana Dulcia Tyto elektronkové varhany jsou skutečným unikátem a jistě by byly ozdobou nejednoho hudebního muzea. Je chvályhodné že je majitel udržoval až do dnešní doby, neboť je to téměř padesát let co tyto varhany byly vyráběny. Dle kusých informací z webu to bylo kolem roku 1962 a vývoj byl zahájen jistě již dříve. Vyráběny byly v podniku Československé hudební nástroje Hradec Králové n.p. a to jako typ Jolana Dulcia.V té době již začínala postupná tranzistorace přístrojů a ani klávesové nástroje se tomuto trendu nevyhnuly a nové modely již byly osazovány tranzistory. Ale zpět k tomuto nástroji. Oba manuály, elektronika, repro a další výbava je vestavěna do klasické dřevěné skříně. Jak je patrné, nástroj je vybavený dvěma manuály s rozsahem tři a půl oktávy. Nezapřou se zde klávesy použité zřejmě z klavírní mechaniky. Teprve v dalších letech se ve varhanách české výroby začínají objevovat klávesy z plastových výlisků uložených na kovových profilech. Elektronik

Weltmeister Claviset 200 (2. pol. 60. let) Dnes hrábnu trochu hlouběji do historie. Elektrofonické piáno Weltmeister Claviset vyráběla východoněmecká firma VEB Harmonikawerke v Klingenthalu. Tento pozdější model byl vyráběn ve dvojím provedení, buďto jako zde popsaný Claviset 200 s ovladači vibráta a filtry, nebo jako ochuzený model Claviset 300 bez nich. V jednodušším provedení byl prodáván v Británii pod značkou Selmer. Konstrukce Clavisetu v podstatě kopíruje dříve uvedený západoněmecký Hohner Cembalet a v principu je obdobná také jako u ČS. nástroje Klaviphon - zdrojem zvuku je jazýček rozezněný trsátkem. Elektronika nástroje Claviset je ale aktivní - napájení je řešeno dvěma plochými bateriemi a pohyb jazýčků je snímán elektrostaticky. Další odlišností jsou pedály, kdy levý ovládá hlasitost (čím více sešlápnete, tím to hraje hlasitěji) a dá se také zafixovat v několika polohách. Pravý pedál přes bowden ovládá sustain, tedy podržení tónu. Zvuk Clavisetu je proti Klaviphonu tenký,

Elektrofonické piano Jolana Piano Jolana má klaviaturu o rozsahu pěti oktáv, zvuk vzniká trsáním o kovové jazýčky a na rozdíl od piana Klaviphon je snímán elektrostaticky. Nástroj má elektronkový předzesilovač a obvod pro vznik vibrata. Historie je mi téměř neznámá, byť v zápiscích konstruktéra J. Růžičky se objevují zmínky o elektrickém piánu a jeho vylepšeních. Pro technické detaily prosím přejděte na článek Opravy pian Jolana a Melodic . Vyobrazený nástroj mi zapůjčil kamarád Ryba, kterému tímto děkuji!

Ensoniq EPS-16 Plus (1990 - 1992) Firma Ensoniq proslula mimo jiné výrobou prvního "lidového" sampleru Mirage, který byl na konci 80. let nahrazen dokonalejší pracovní stanicí EPS. EPS-16+ Plus byl evolucí svého předchůdce, kdy číslovka 16 dává kupci najevo, že si pořizuje jeden z prvních 16bitových samplerů. Byla přidána efektová jednotka a některé další funkce, změnil se vzhled čelního panelu (tedy jeho zbarvení). Nahrazen byl roku 1992 samplerem ASR 10, jehož struktura byla víceméně stejná, do nástroje se dostala efektová jednotka DP 2, disketová jednotka uměla pracovat s disketami 2HD a RAM nástroje mohla být rozšířena až na 16 MB. Později byla vyráběna i 88klávesová verze ASR-88 (v "plné polní", tedy s SCSI rozhraním a 16 MB RAM) a posledním samplerem od Ensoniqu byla krabička ASR-X. EPS-16 Plus jsem zakoupil jako doplněk k TS-12, který díky kompatibilitě uměl číst a používat samply z tohoto nástroje. Zvuky a funkce: Nástroj nabízel širokou škálu vzorkovacích f

Yamaha PSR-3000 (2005 - 2008) Po velmi dlouhé době se mi v pracovně objevila samohrajka Yamaha. Po zapnutí a prvních pár tónech jsem měl Deja-vu a myslel si, že hraju opět na někdejší PSR-540. Po čase ale uznávám, že vývoj šel kupředu, tři generace nástrojů a dvě třídy nahoru jsou u Yamahy PSR znát na množství funkcí i kvalitě zvuku. Yamaha PSR-3000 je následovníkem PSR-2100 a roku 2008 byla na trhu nahrazena PSR-S900. Zvuky a funkce: Nástroj je u nás dobře známý, v Muzikusu vyšla velice obsáhlá a výstižná recenze od Pavla Škorpíka, jejíž závěry potvrzuji a podepisuji. Vyzkoušel jsem dokonce i hraní na tento nástroj v živé kapele a opravdu, pro tento způsob použití se tento nástroj příliš nehodí. Jeho zvuky, které zní perfektně, najednou ztrácí sílu se procpat tím ostatním. PSR-3000 je zkrátka nástroj určený pro produkci v one-man-band. Můj subjektivní pocit ze zvuků je ten, že simulace akustických zvuků a zvuků elektrofonických nástrojů jsou v podstatě dokonalé, samozřejmě v mezích d