Solton K160 (+ video)

Solton K160 (asi 1988 - 1990)

Tento nástroj je na Czechkeys už několik let, ale původní popis (ponechán zde) byl stručný a hlavně napsaný ze zprostředkovaných a ke všemu velmi kusých informací (svět jakoby na tento nástroj úplně zapomněl). Uvedu zde na pravou míru některá tvrzení a informace doplním, neboť jsem si jednoho dne umanul, že si K160 pořídím. Nalákal mě fakt, že v nástroji jsou analogové filtry/obálky (CEM3389). Kromě toho jsem byl také zvědavý, jak Solton hraje a pokud Vás to také zajímá, níže přikládám video s ukázkami.

Na třetí pokus se mi podařilo nástroj získat za lidovku s tím, že mu nefunguje zdroj. Trochu jsem se toho obával kvůli jeho atypické konstrukci, ale nakonec se oprava odbyla výměnou hlavní pojistky a Solton po dlouhé době (což na něm bylo vidět) naskočil. Tedy vzhůru do průzkumu.

Solton K160 byl vyroben firmou Ketron Laboratories v Itálii, prodáván pod německou značkou Solton a u nás hrdě prezentován jako Delicia Solton K160. Jak uvedl Loomeer pod původním článkem, ČSHN vyrobila koženkový futrál, externí napájecí zdroj a s nástrojem samotným neměla firma nic společného. Jedná se o digitálně analogový hybrid, podobně jako třeba Korg DW6000 nebo DW8000, ale se značně omezenou možností editace.

K160 byl také vyráběn v rackové verzi pod označením M160.

Na povrch by si nástroj neudělal ostudu ani kdyby byl o deset let mladší, design je spartánský, celý nástroj je z plastu až na část vrchního krytu, která je plechová. Displej maličký, dvouřádkový s negativním zobrazením podobně jako u starších Rolandů. Klaviatura je velmi měkká (tedy podoba s GEMy, Alesisy atd. je čistě vizuální) a dynamická, kolečka standardní avšak nestandardně umístěná. Tlačítka mají měkčí dohmat, ale fungují dodnes spolehlivě. Tahové potenciometry (volume a MIDI volume) potřebovaly vyčistit, nyní fungují bezvadně a nechrastí.

Zezadu jsou k nalezení výstupy na sluchátka, L + P hlavní výstup, vstup pro sustain pedál (zde nazvaný Release Pedal), MIDI trio, potenciometry na doladění a kontrast displeje. Poslední konektor je obávaný pětikolík napájení, zdroj totiž do nástroje cpe 2 X 17 V a 1 X 10 V střídavých, zbytek napáječe je uvnitř nástroje. Nástroj ABSOLUTNĚ nešumí!

V nástroji je 128 Presetů ve čtyřech bankách. Presety jsou továrně nastavené zvuky, které v módu Preset nelze nijak upravovat. Mohu se tedy jen domnívat, jaká je jejich struktura: Základem nástroje jsou digitální oscilátory a paměti se vzorky vln. Některé zvuky dokonce obsahují multisamply! Nástroj používá jeden nebo dva vzorky na tón, evidentně má naprogramováno, jak se má chovat obálka VCA, VCF, jak mají reagovat na dynamiku, nástroj má také LFO, ale jeho parametry by bylo nuté vyčíst ze specifikace použitých obvodů. Nástroj je osmihlasý, filtrů je taky osm.

Při poslechu jednotlivých zvuků jsem byl střídavě překvapen a pobaven: První zvuk v první bance je akustické piáno. Z dnešního pohledu samozřejmě mimo mísu, ale na začátku 90. let (a notabene pro českého muzikanta) určitě neznělo špatně. Při citlivé hře s nízkou dynamikou má něco do sebe, nemohu si pomoci. Při tvrdším úderu se z něj rázem stane ryze chemický zvuk... Piána jsou většinou o oktávu níže, než bývá zvykem a nedá se s tím nic dělat, protože zvuky mají rozsah přesně jen pěti oktáv a při transpozici prostě krajní tóny nezní.

Dále je tu několik elektrických pian, nástroj si celkem obstojně poradí se simulací DX piána, čehosi na způsob Rhodes i Wurlitzer, ale úplně nejvíc mě dorazil skvělým zvukem Clavinetu. Jasně, nelze očekávat jemné nuance mechanického nástroje, ale tohle se těm Italům fakt povedlo. Solton K160 vyniká v simulaci píšťalových varhan, je tu několik více či méně zdařilých el. varhan, za zmínku stojí analogově znějící dechy, slapová basa, hoboj, akordeony a něco málo ze smyčců (ty ovšem s akustickým nástrojem zvukově nemají nic společného...), Lo-Fi chór, na kterém je krásně slyšet komprimace, a pár dalších. Je zde zkrátka patrná snaha o vytvoření laciného univerzálního nástroje, která byla tenkrát zcela na místě, dneska bych dal přednost programovatelnosti...

Ketron ve snaze vyrobit stereofonní nástroj naprogramoval většinu zvuků tak, že první oktáva klaviatury hraje úplně vpravo (!), druhá mírně vpravo, prostřední ve prostřed, čtvrtá mírně vlevo a pátá úplně vlevo. Jemnější rozlišení a menší extrémy by zvuku prospěly, nemluvě o obrácené logice...

Obecně lze říct, že zvuky jsou celkem tenké, i když někdy to není na škodu věci. Spousta zvuků je doplněna různými vibráty, která nelze odbourat a mě občas pěkně štvou. Ve smyčcích je například slyšet LFO nastavený na Sample & Hold a mě tam prostě ruší. Zvuky reagují na stisk klávesy se zpožděním a dynamika patrně nemá všech 128 úrovní, jak je obvyklé.

O něco zajímavější je mód Program, tedy cosi jako Performance. Zde je možné navrstvit, nebo libovolně po klaviatuře rozmístit až 8 zvuků, samozřejmě, že vrstvení jde na úkor polyfonie. Každému zvuku se přiřazuje povolený počet hlasů, je možná dynamická alokace. Seřídit lze poměry hlasitosti, reakci obálky hlasitosti a filtru na dynamiku (jen On/Off), Cut-off, rezonanci a citlivost + polaritu obálky filtru, portamento, MIDI kanál na zvuk (Solton je multitimbrální), umístění v panoramě (levá, střed, pravá) a posunutí ladění (po půltónech, oscilátory se bohužel nedají navzájem rozladit), vždy jen v pár krocích a to je vlastně všechno. I s tím lze vytvořit pár zajímavých pazvuků zejména díky rezonančním filtrům a pokud navrstvíte alespoň dva zvuky na sebe, začne Solton znít přeci jen o něco hutněji.

Svůj výtvor si můžete uložit do jedné z 32 paměťových pozic, které byly původně obsazeny továrními zvuky. Tyto lze kdykoliv opět nahrát z ROM nástroje. Nástroj také umí memory dump, takže vlastní zvuky můžete uložit např. v externím sekvenceru.

Solton K80

Zdá se to nemožné, ale Solton K160 měl levnější a ještě jednodušší verzi K80. Tento měl polovinu zvuků (64), byl monofonní (ve smyslu audiovýstupů), uměl uložit 16 Programů a neumožňoval editaci parametrů filtru. I on měl rackovou verzi zvanou M80. Jedinou trochu použitelnou fotku na netu jsem ukradl z nějakého maďarského inzertního plátku.

Co dodat závěrem? Solton K160 byl vyroben jako laciný keyboard pro muzikanty amatéry a takový taky je. Nemá smysl jej porovnávat s jeho dražšími současníky, které tou dobou měly až 32 hlasů polyfonie, efektové jednotky, sekvencery a spoustu dalšího. I přes všechny nevýhody může být zajímavý jako sbírkový exemplář, pro revival nějaké zábavové kapely z počátku 90. let a také pro ty, kdo chtějí své nahrávky obohatit o neotřelé retro pazvuky a nechtějí investovat do nějakého věhlasnějšího nástroje. Český zábavový klávesák, který jím nahradil Fénixe, nebo Vermonu mohl být spokojen, že získal širší škálu zvuků, tedy alespoň do té doby, než si zahrál na nějaký dražší nástroj. Jiná by asi byla situace, kdyby měl Solton K160 aspoň trochu více možností editace, nějakou byť sebejednodušší efektovou jednotku, větší polyfonii, ale to by se pak jednalo o nástroj v jiné cenové relaci. Já jsem rád, že se mi podařilo jej získat do sbírky a že mám hodně jiných nástrojů, na které můžu hrát.

A tady ještě jedna ukázka, tentokrát jak K160 hraje v multitimbrálu: