Casio CZ-5000

CASIO CZ-5000 (1986)

Japonská firma Casio, známá výrobou kalkulaček a podobného zboží začala na počátku 80. let vyrábět klávesové nástroje. Jelikož se jednalo o nástroje pro domácí použití a firma měla asi větší ambice, začala v polovině 80. let s výrobou syntezátorů založených na tzv. PD (Phase Distortion) syntéze. PD syntéza je levnější alternativou FM syntézy, kterou uvedla na trh o dva roky dříve Yamaha svojí legendární DX-7. Jako první se v roce 1985 objevil CZ-1000, čtyřoktávový osmihlasý nástroj a CZ-101 v hračkové podobě se čtyřmi oktávami mini kláves. Dále přibyly CZ-3000 (pět oktáv, 16 hlasů), CZ-5000 (CZ-3000 s osmistopým sekvencerem) a CZ-1, který měl navíc dynamiku, aftertouch, podsvícený displej a zdvounásobenou ROM i RAM. Další modely byly CZ-2000, pětioktávová verze CZ-1000 s reproduktory a také CZ-230s, která měla 4 oktávy malých kláves. Nástroje řady CZ byly firmou uvedeny pod tajemným názvem Cosmosynthesizer a jsou fakt kosmo...

Na úspěch těchto nástrojů chtěla firma navázat syntezátorem VZ-1, opravdu krásným nástrojem s vylepšenou iPD syntézou (prodával se také jako Hohner HS-2 ve stříbrné barvě), jednodušším syntezátorem HZ-600 (digitální vlny, jeden analogový filtr s rezonancí) a jeho příbuznými samohrajkami z řady HT, kde si zvláštní pozornost zasluhuje HT-6000, osmihlasý nástroj se čtyřmi oscilátory na hlas (!), osmi filtry a dynamickou klaviaturou. Další pozoruhodný nástroj byl sampler a aditivní syntezátor FZ-1, prodávaný i jako Hohner HS-1.

Poté se Casio vydalo směrem k výrobě komerčních samohrajek.

Já jsem si CZ-5000 koupil už podruhé (červen 2011), prostě se mi po šesti letech zastesklo.

Zvuky a funkce:

První, co člověk vyzkouší, jsou presety, nástroj jich má 32 a nejsou nic moc. Spíš vůbec nedemonstrují možnosti nástroje, naopak, snaží se napodobovat nástroje akustické a to v jemných nuancích pochopitelně není možné. Jenže psal se rok 1986. Nástroj pak velmi překvapí při editaci vlastních zvuků. Celkem slušně si poradí se simulací smyčců, cinkavých zvuků, syntetických dechů, el. pian, varhan píšťalových i jakýchsi Hammondek, lze na něm vytvořit cosi na způsob elektrické kytary díky kruhové modulaci, docela pěkně napodobuje saxofon, klarinet, flétnu a také lze vyrobit určité druhy ploch a syntetických zvuků. Mezi presety nejvíce překvapí simulace akordeonu, který zní na ty poměry docela věrně. PD syntéza opravdu umožňuje vytvoření nespočtu zvukových barev. Od nástroje nelze očekávat dunivé basy a samozřejmě žádné reálné zvuky.

Struktura zvuku je následující: Zvuk může být tvořen jedním nebo dvěma oscilátory, přičemž každý může používat jednu či dvě vlny. Každý oscilátor má vlastní obálku ladění, obálku DCW (kontrola zkreslení vlny, funguje to dost podobně jako filtr, ale výsledkem je zaoblení jakékoliv vlny do sinusovky) s KB trackingem a obálku AMP (ekvivalent VCA) s KB trackingem. Všechny obálky mohou mít až 8 kroků, přičemž lze rozdělit, které kroky budou znít při stisku klávesy a které po jejím puštění. Dohromady lze oběma oscilátorům přiřadit vlnu, hloubku a frekvenci vibráta (LFO, ale modulovat může bohužel jen ladění), vzájemné rozladění až o 3 oktávy, 11 půltónů a 50 centů oběma směry), společně lze určit polohu tónu o +/- oktávu, přiřadit kruhovou modulaci a šum bez dalších možností např. nastavení úrovně.

Další možností nástroje je nastavení "linky", kdy nástroj hraje buď 1. oscilátor, 2. oscilátor, 1.+2. dohromady a nebo navrství dvakrát na sebe první oscilátor. Při troše programování lze takto do paměti uložit až 4 variace zvuku.

Ukládání je možné do 32 pozic RAM (zálohováno baterií), na paměťovou kartu, kterou asi seženete sotva a taky na magnetofonovou kazetu (resp. jako *.waw soubor do počítače), což ovšem ztěžuje použití pětikolíku s neznámým zapojením místo obvyklých jacků.

Výstup z nástroje je monofonní, je tu ale možnost prohnat zvuk stereofonním chorusem, který dost šumí, ale zní hezky. Kromě již zmíněné kruhové modulace, je možno zvuky modulovat šumem, nástroj umí glissando, portamento a vibráto ovládané modulačním kolečkem. Zvuku hodně pomůže použití externího reverbu. Nástroj umí používat dva zvuky najednou buď dělením klaviatury, nebo navrstvením (pak je polyfonie 4 hlasy, použijí-li se dva zvuky se dvěma oscilátory).

Novinkou na CZ-5000 je osmistopý sekvencer, který umožňuje nahrávání v reálném čase (3500 not), nebo metodou step by step, kdy je jeho kapacita dvounásobná. Každé stopě se musí nadefinovat maximální polyfonie a jelikož CZ nezná dynamickou alokaci, je potřeba s polyfonií šetřit. Sekvencer umožňuje základní úpravy, mixáž, umožňuje přes MIDI ovládat další nástroj a jako nástroj k zaznamenání okamžitého nápadu je dobrý. Data se ukládají na kazety podobně jako zvuky.

Nástroj lze dolaďovat a transponovat.

Ovládání:

Klaviatura bez dynamiky je kupodivu docela příjemně hratelná, kolečka standardní, displej dvouřádkový a nepodsvětlený. Tlačítka jsou umístěna v jakýchsi prohloubených pásech, jsou opravdu obrovská a barevná. Při použití vržou. Tolik asi k hardware nástroje. Programování zvuků se děje tlačítky, chybí jakýkoliv jiný kontroler pro vkládání hodnot. Kolečko modulace je použito jen pro modulaci vibráta a to je velká škoda, kdyby jím šlo řídit DCW, byl by nástroj o mnoho dál.

Zkušenosti z provozu:

První kousek jsem si pořídil roku 2003 a měl jsem ho asi dva roky. Měl už hodně za sebou, ale fungoval bezvadně a věřím, že stále funguje. Druhý kousek mám doma čtyři dny, je na tom trochu lépe a taky funguje. Z CZ-5000 mám dojem, že je to nezmar. Zajímavé je, že na zálohování RAM používá tři tužkové baterie místo obvyklé knoflíkové baterky, nebo NiCd akumulátoru.

Přednosti nástroje:

Bytelný, laciný a svérázný nástroj jak zvukově, tak i vzhledem. PD syntéza se ovládá velmi podobně jako subtraktivní, což dělá nástroje řady CZ vhodnými pro ty, kteří s tvorbou pazvuků začínají.

Nedostatky nástroje:

Nástroji by prospěla dynamická klaviatura, nebo aspoň možnost ovládání dynamiky přes MIDI, dále by si zasloužil bohatší možnost modulace minimálně DCW kolečkem a ne jen obálkou.