Alesis Fusion 6HD

Alesis Fusion 6HD (2005 - 2008)

Jistě... Pořídit si nástroj ne zrovna nejlepší pověsti, známý svou poruchovostí, přehříváním a navíc od kterého dal sám výrobce ruce pryč, je známkou určitého druhu šílenství. Zvláště, když vás kolegové podezírají, že jste si na kšeft místo kláves vzali kus palubní desky z raketoplánu. Jenže já to tak mám, lákají mě věci nepoznané a neobvyklé.

Když přišel na trh, psalo se o Fusionu jako o našláplé mašině s ohromující polyfonií, čtyřmi druhy syntézy, sekvencerem, arpeggiátorem, možností samplingu a HD recordingu za mírnou cenu, tedy cosi jako Motif či Fantom, nebo Triton za cenu MO, Juna nebo TR. První zkušenosti uživatelů toto nadšení razantně krotily, teprve v pozdějších verzích OS výrobce (téměř) vychytal nástroji mouchy. Dnes má Fusion docela silnou základnu příznivců, dvě diskusní fóra a mnoho zvuků ke stažení na internetu. Nástroj jsem zařadil do sestavy pro živé hraní mezi Korg TR a Roland Juno G, kam patří věkem i cenovou hladinou.

Zvuky a funkce:

Raději opět předešlu, že nástroj hodnotím z pozice amatéra hrajícího v zábavové kapele, který nutí syntezátory k simulaci nejširší škály akustických, elektrofonických i elektronických nástrojů. Nástroj, jak je známo, umí čtyři druhy syntézy: Sample playback, virtuální analog, FM a fyzikální modeling plátkových nástrojů a píšťal. Začít musím u presetů. V porovnání s QS6.1 jsem se ocitl víceméně v novém světě. Proklamované Holy Grail Piano na první poslech znělo tupě (byť bohatě na obsah harmonických), Hammondky nic extra, některá elektrická piána docela ušla a syntezátory zněly všechny stejně. V nástroji byly také nahrány mnohé z bank od Hollow Sun, které nástroj prezentovaly podstatně lépe, než tovární presety. Pro moje použití bylo nutno nástroj vybavit vlastní bankou zvuků a tady se teprve začínají dít zajímavé věci. Z nástroje lze vykřesat pěkně znějící akustické klavíry velmi rozdílného zvuku, byť je zde vzorek jen jediného piana (ve třech úrovních dynamiky). Zásluhu na tom má funkce zrychlení či zpomalení vzorku: U mnoha nástrojů existuje funkce Multisample Shift posunující multisampl po klaviatuře a tím de facto měnící jeho rychlost. Zde se ale každý multisampl zrychluje či zpomaluje po půltónech, díky čeuž odpadá slyšitelný rozdíl mezi vzorky, když se to s posunováním přežene. Výsledkem může být velmi ostrý zvuk ale také červotočivé piáno s měkkými kladívky, aniž byste sáhli na nastavení filtrů. V bankách od Hollow Sun jsou k nalezení moc hezké vzorky Wurlitzeru 200 a Yamahy CP 80, v továrních bankách zase hezké piáno z Yamahy DX7 a použitelný Rhodes. Dostatek materiálu k vývoji. Varhany je potřeba zpracovat nové, Alesis tíhne ke zkreslení a přílišnému efektování zvuků Hammondek, ostatní (VOX, Farfisa) lze také získat úpravou továrních presetů. V továrních bankách naleznete také několik zvuků píšťalových varhan, ale v porovnání s Böhm Keybits mě nijak nenadchly a protože je na hraní nepotřebuji, nijak jsem se nehnal do jejich modifikací. Alesis velmi zlepšil zvuky kytar, lze vyrobit docela slušný smyčcový sbor, dechy jsou stále slabší stránkou nástroje, ale díky čtyřpásmovému parametrickému ekvalizéru a efektové jednotce lze získat poměrně slušné zvuky i v této oblasti. Oproti QS6.1 jsou podle mého slabší vokály a hlavně syntetické textury, tvůrce asi opustila původně bujná fantazie. Nástroj získal filtr s rezonancí a tak si nyní vede lépe po stránce filtrovaných leadů a nemusí se vždy jednat o zvuky z virtuálně analogové syntézy. VA i FM zvuky mi zní dobře, bohužel nemám srovnání s Yamahou DX7 a z VA nástrojů tu mám jen Yamahu EX-7. Její monofonní VA syntéza mi zní poněkud živelněji. Obecně ale mohu prohlásit, že Fusion má veliký zvukový potenciál.

Z dalších funkcí nutno zmínit možnost opravdu propracovaného samplingu, kde je k dispozici 64 MB paměti a existuje trik, jak ji zdvojnásobit vypnutím jednoho ze dvou tónových generátorů. Také existuje rozšiřující modul, který přidá dalších 128 MB (nebo dvakrát tolik při použití stejného triku). Přes software, který lze stáhnout z webu výrobce, lze sampler krmit soubory v několika nejběžnějších formátech včetně *.waw a Akai.

Kromě režimu Program (jednotlivý zvuk), nástroj umí hrát v režimu MIX až šestnáct partů najednou. Při použití arpeggiátorů dokáže hrát patterny skoro jako samohrajka. Ty presetové jsou hodně divoké!

Sekvencer má 16 MIDI stop a 8 audiostop, přičemž každá z audiostop má svůj vstup. Do sekvenceru lze nahrát standardní MIDI soubory a do audiostop lze přes speciální program importovat *.waw soubory. Méně potěšitelný je fakt, že zabudované USB rozhraní nelze použít pro MIDI. V poslední verzi OS 1.24 výrobce doladil problém se synchronizací MIDI a audio stop. Budu to muset vyzkoušet.

Efektová jednotka má dva systémové efekty, čtyřpásmový parametrický ekvalizér a jeden insert pro každou stopu. Ovládání efektů je poměrně zjednodušené, ale efekty samotné bych hodnotil spíše kladně.

V nástroji je 80 GB HD. Veškerá tvorba včetně nových samplů se ukládá na harddisk, což je levnější, než rozšiřující boardy a pro moje potřeby daleko vhodnější.

Ovládání:

Pětioktávová verze používá polovyváženou klaviaturu s mono aftertouchem podobnou té, která je i v QS6.1. Na jednom diskusním fóru ji někdo přirovnává ke klaviatuře Yamahy S30, ale to odmítám, tato je opravdu o mnoho lepší. Čtyři programovatelné knoby působí kvalitně, kolečka Pitch Bend a Modulation mají podsvícení signalizující aktivaci. Pitchbend časem získá vůli ve střední poloze vedoucí až k rozlaďování celého nástroje - stačí navléknout zpátky bužírku na pružině a vše je v pořádku. Dále tu máme dva programovatelné spínače a čtyři tlačítka (fungují jen po dobu, kdy jsou stlačená). Všechna tlačítka jsou gumová a konečně někdo přišel na to, že mohou být prosvícená (mimo 12 "soft" tlačítek kolem displeje). Jsou-li aktivována, intenzita podsvícení se zvýší. Funguje to dobře na světle, ale ve tmě se to rozlišuje těžko. Bylo by lepší, kdyby podsvětlení právě aktivovaných tlačítek měnilo barvu, jak je tomu u tlačítek Record a Play. Displej je skvěle čitelný, s hrubším rastrem, ale plně vyhovující k práci. Za nepovedený považuji enkodér dat, tedy kolečko, které vypadá jak kdyby patřilo k čínské hračce. O ergonomii nemůže být řeč, podtrhuje ovšem design nástroje, který je...řekněme neortodoxní. I umístění tlačítek INC/DEC, a VALUE +/- není nejšťastnější.

S FW nástroje se pracuje dobře, ovládání má logiku a i když je občas nutné listovat v několikavrstvém menu, jde práce celkem hezky od ruky.

Konektivita nástroje je slušná: Sluchátka, dva hlavní a dva pomocné výstupy, dva vstupy pro sampling, tři vstupy pro pedály, 8 samostatných vstupů pro HD recording, USB typu B, 2 typy digitálních výstupů, MIDI trio, slot pro CF kartu a výstup pro externí HD (placatý USB by bylo lepší).

Nástroj celkově působí robustně, je kovový s plastovými bočnicemi. Uvnitř však panuje chaos a poměrně dost diletantské zpracování.

Zkušenosti z provozu:

Nástroj koupen použitý, byly nutné dílčí opravy a kalibrace koleček (diagnostický režim má naštěstí navigaci, takže s ním lze pracovat i bez servisního manuálu). Uvidíme, jestli vydrží to, co jeho prapředek QS6.1.

Přednosti nástroje:

Malý, chytře řešené přepínání bank, zvuků a mixů, dobré zvuky, dobrá efektová jednotka, vše se ukládá na HD, slušné možnosti coby MIDI ovladač, slušný HW (alespoň zvně).

Nedostatky nástroje:

USB nepodporuje MIDI, vstupy pro HD Recording jsou jen linkové, chybí možnost monofonního provozu.

Závěrem:

Tímto nástrojem firma Alesis vkročila na trh s klávesovými workstationy a zároveň, protože byl také poslední, ukončila výrobu a prodej takto univerzálních nástrojů (všimněte si paralely s GEM Genesys nebo třeba Kawai K5000W - že by ta stříbrná barva?). Svoje jistě udělal design nástroje, ale více se na něm podepsaly problémy s přehříváním a hořením napájecího zdroje a také hrubé chyby v prvních verzích FW. Na druhé straně existují i majitelé, kteří odmítají svůj Fusion opustit kvůli novějším nástrojům. Kam budu patřit, zjistím až časem...