Vermona SK-86

Vermona SK-86 (1987 -1989)

V roce 1987 uvedl východoněmecký podnik VEB Harmonikawerke v Klingenthalu na trh svůj první keyboard SK-86. Zkušeností s výrobou elektronických klávesových nástrojů bylo sice dostatek, ale tohle bylo něco nového, jednalo se poprvé o nástroj schopný hraní kompletních akordických doprovodů a na rozdíl od všeho předchozího byl nástroj plně digitální. Kromě toho, že byl svým zvukem a vybavením zastaralý již v době svého uvedení na trh, byl svého druhu také jediný pod značkou Vermona a kromě Delicie HT-61 BD, jíž byl konkurentem, asi také v rámci celé RVHP.

To je v nástinu historie a také důvod, proč jsem si tento nástroj pořídil, chtěl jsem porovnat Vermonu s Delicií i s nástroji, které Vermona vyráběla předtím.

Nástroj je veliký a těžký, zhotovený z ocelového plechu s plastovými bočnicemi. Klaviatura s poněkud ostrými půltóny je poměrně měkká s dosti nevyzpytatelným dohmatem a u mého kusu vespod narážejí klávesy na plechový rantl. Většina funkcí se volí velkými tlačítky na horním panelu, tempo se ovládá otočným potenciometrem podobným jog-dial kolečku na dnešních nástrojích. Mixáž a celková hlasitost se ovládají čtyřmi tahovými potenciometry nalevo (celková hlasitost, akordický doprovod, bicí a basa+arpeggiátor). Shora je na panelu ještě indikátor tempa a spodní část stojanu na noty. Zezadu pak síťový eurokonektor (dvoupólový, stejný jako k přenosným rádiím atp.), síťový vypínač, kryty dvou pojistek, na druhé straně pak dva výstupy Jack 6,5 na externí reproduktory, další Jack pro Volume pedál a dva pětikolíky: Jeden pro sluchátka a jeden jako audiovýstup - výrobce zvolil tento tyo konektoru zřejmě kvůli předpokládanému použití v domácnosti.

Zvuků v melodické části umí Vermona SK-86 celkem 16: Organ 1 až 4, Flute, Clarinet, Brass, Accordeon (tak je to tam skutečně napsané), Piano, E-Piano, Clavichord, Vibraphon, Strings 1 a 2, Funny (nevím, co je na tomto zvuku legračního) a Bells. Zvukově bych nástroj úplně neodsuzoval, pochopitelně, že piano nezní jak piano a Brass má do dechů sakra daleko, ale třeba E-Piano je celkem zdařilá napodobenina známého zvuku z Yamahy DX-7, nebo například flétna s vibrátem zní úctyhodně. Melodická část má osmihlasou polyfonii a to i při spuštěném doprovodu. Zvuky melodické části je možno upravit vibrátem (jen zapnuto/vypnuto), celkem dobře znějícím stereofonním chorusem, reverbem a sustainem (obojí prodlužuje obálku po uvolnění klávesy, bohužel, krásný pružinový reverb z dřívějších typů nástrojů zde není). Náhodou se mi podařilo stisknout dvě tlačítka zvuků najednou, zůstaly svítit obě diody, ale bohužel, nástroj hraje v takovém případě jen zvuk více vlevo, takže žádné směšování není možné. Při zapnutém doprovodu, respektive rozdělení klaviatury, lze posunout ladění zvuků v melodické části o jednu oktávu dolů pomocí tlačítka 1 Octave Down.

Doprovodů je k dispozici také 16: Beat, Rock, Disco, Mersey Beat, March, Dixie, Shuffle, Swing, Samba, Rhumba, Beguine, Bossa Nova, Tango, Slow Rock, Slow Waltz a Waltz. Jsou poplatné době a okolnostem vzniku, nicméně většinou je lze i použít ke hraní. Jediné, co nechápu, je zbytečně složitá basová linie v základních verzích rytmů. Trend překombinovat doprovody, až jsou nepoužitelné, lze pozorovat u většiny nástrojů (nejen) z té doby. Doprovodná jednotka umožňuje vypínat a zapínat jednotlivé party, hrát akordy jedním prstem, nebo na celou ruku, hrát basu manuálně (zvuk basy je šílený, monofonní, s dlouhým dozvukem). Při hraní dvěma prsty zrytmizuje doprovod v jakékoliv periodě. Pro vizuální kontrolu tempa má nástroj zabudován indikátor ze dvou dvojic LED - červené blikají těžkou dobu, žluté ty ostatní.

Vermonu lze také transponovat v rozsahu +5 a -6 půltónu, k čemuž slouží tlačítko Transpose a LED indikátor na panelu.

Ozvučení nástroje obstarává zesilovač 2 X 10 wattů a dvojice zabudovaných širokopásmových reproduktorů.

Vermonu SK-86 nemá smysl srovnávat s jinými podobnými nástroji renomovaných výrobců té doby, snad jedině s již jmenovanou Delicií HT-61 BD, která je technicky ještě zastaralejší (koncepce 12 oscilátorů a děliček), zvukově jsou na tom nástroje celkem podobně, jak také vyplyne z ukázek. Díky změnám ve společnosti, kdy byl umožněn do zemí bývalé RVHP vstup zahraničních firem s jejich výrobky, oba nástroje převálcovala konkurence a tak také zůstaly jedinými svého druhu.