Casio HT-6000

Casio HT-6000 (1988)

Casio HT-6000 je dalším a zatím posledním představitelem domácích nástrojů, které pod maskou obyčejné samohrajky skrývají možnost úpravy či vytváření vlastních zvuků. V tomto případě se jedná o tzv. SD syntézu, digitálně analogový hybrid, kdy se z ROM přehrávají vlny o různém průběhu a jsou dále upravovány napětím řízenými filtry. SD syntéza byla již popsána v článku o Casiu HZ-600, který je blízkým příbuzným HT-6000, ale zde byly možnosti podstatně rozšířeny. Jako hlavní (avšak nikoliv jediné) zlepšení se v HT-6000 objevil filtr pro každý z osmi hlasů polyfonie.

Nástroj je vybaven pětioktávovou dynamickou klaviaturou, která je o poznání tvrdší, než klaviatura CZ-1, která ale byla asi více používaná. Na HT-6000 se hraje vcelku příjemně. Vlevo od klaviatury jsou obvyklá kolečka ohýbání tónu a modulace, v rozích dva reproduktory, na ovládacím panelu pak vlevo vypínač, tři tahové potenciometry mixáže (Main Volume, Rhythm Volume a Accompaniment Volume), dále dvě kolečka pro změnu parametrů a zadávání hodnot, řada tlačítek pro programování zvuků. Uprostřed panelu naleznete numerický LCD displej v modrém rámečku, který není podsvícený. Vpravo pak jsou tři řady tlačítek pro volbu zvuků (Upper Tone, Lower Tone) a rytmů aranžéru. Nejblíže ke klaviatuře se nachází tlačítka pro práci s aranžérem a registrační pamětí. Zepředu vlevo je Jack 6,3 mm pro připojení sluchátek a vpravo slot pro paměťovou kartu RA-100 (ta je velmi důležitá, pro udržení obsahu vlastní RAM nástroje je nutné ho nabít bateriemi, nebo vše ukládat právě na RAM kartu). Zezadu pak se nachází panel s konektorem pro napájení (12 V, + na obalu), dva Jacky 6,3 mm pro stereovýstupy, další dva pro pedály Sustain a Volume, MIDI IN/OUT/THRU a potenciometr pro jemné doladění.

První podstatný rozdíl od ostatních SD nástrojů je fakt, že HT-6000 používá až 4 oscilátory na tón (Lower tone jen 2). SD syntéza nástroje nabízí výběr z 64 vlnových průběhů pro Upper tone a 32 pro Lower tone. Stejně jako u HZ-600, vlny mohou mít buď obvyklé tvary pily, obdélníku atd., ale také mohou obsahovat různé tvary pro náběh, jehož délku lze řídit obálkou, a doznění. Některé vlny mají různý inharmonický obsah, některé šum. Jednotlivé oscilátory lze rozladit až o 2 oktávy, ve druhé bance umožňují kruhovou modulaci mezi oscilátory 3 a 4. Taktéž je možné nastavit amplitudu oscilátorů 2 až 4 a jejich reakci na dynamiku hry (přičemž je k dispozici 10 křivek dynamiky). Díky tomu lze vytvořit celá řada skvěle znějících "kovových" a "skleněných" zvuků, ale také simulovat zkreslení a vhodným nastavením ladění oscilátorů také zvuky znějící o oktávu níže. K editaci těchto parametrů slouží tzv. Line Editor pod displejem. Jelikož se jedná v principu o subtraktivní syntézu, další možnosti nástroje jsou vcelku obvyklé: LFO ovládající opět jenom vibrato má 5 křivek (sinus, pila, reverzní pila, obdélník a náhodný), umožňuje nastavení zpoždění, intenzity a rychlosti. Jeho intenzitu lze také po zmáčknutí tlačítka Modulation řídit pravým kolečkem. Bohužel, je to jeho jediná funkce. LFO by mohl být rychlejší. Dále následují obligátní funkce napětím řízeného filtru (Cut-Off a Resonance) a jeho ADSR obálky s možností nastavení účinnosti. Filtr se nedostane do samooscilace, ale zní hezky. Jeho frekvenci lze také řídit dynamikou a polohou na klaviatuře (Key Follow). Filtr bohužel nelze řídit pomocí LFO, což opravdu nechápu. Dále následuje DCA řízený další ADSR obálkou (obálky by zase mohly být pomalejší pro tvorbu textur...), která umožňuje i nastavení křivky pro Attack a Decay, měnit časování v závislosti na klaviatuře, ale chybí zde opět možnost řízení DCA pomocí LFO. Dále následuje samostatná obálka ADSR pro šum nebo inharmonický obsah vlny bez možnosti ovlivnění dynamikou. Na konci zvukového řetězce je chorus mající tři úrovně, nebo může být vypnutý. Popsaná struktura platí i pro Lower Tone s výjimkou možnosti použití pouze dvou oscilátorů na hlas, k dispozici je jen 32 vln a Lower Tones také nemohou používat chorus. Vytvořené zvuky se ukládají buď do 20 (Upper Tone) nebo 10 (Lower Tone) míst v RAM, nebo na kartu (opět pouze 20 a 10 pamětí). Zvukové možnosti nástroje jsou výrazně omezeny nemožností transpozice o oktávu níž, hlouběji se nástroj dostane jen pomocí kruhové modulace. Další omezující faktor je nemožnost využití LFO pro modulaci filtru a DCA a potom také rychlost LFO a obálek. Nicméně si nástroj hezky poradí s Van Halenovskými syntetickými dechy, smyčci, varhanami, vokály, el. piany a opravdu vyniká ve tvorbě nejrůznějších zvonů apod. Programování dvěma kolečky je o trochu pohodlnější než jediným u nižších modelů, ale stále se jedná o zdlouhavý a někdy i trochu únavný proces. Na Youtube je celá řada skvělých videí demonstrujících možnosti SD syntézy.

Zvukovým možnostem nástroje Casio HT-6000 se věnuje poměrně dlouhá řada článků na internetu, ale v podstatě úplně se zapomíná na to, že se jedná o arranger keyboard, nebo chcete-li, samohraj. Je fakt, že využití jeho možností v tomto směru není úplně jednoduché, doprovodná jednotka totiž reaguje na dynamiku úhozu bez možnosti tuto funkci vypnout (nebo jsem ji dosud neobjevil), doprovodné patterny v nástroji jsou opravdu divoké a až na výjimky si nedokážu vůbec představit, k čemu je vlastně použít. K dispozici je 20 doprovodů v ROM, dalších 10 v RAM a 10 na kartě lze naprogramovat uživatelem. Každý doprovod se skládá z bicího, basového a akordického patternu a vypínatelného obligata, jejich zvuky lze měnit z panelu nástoje. Programuje se v reálném čase a na rozdíl od všech ostatních podobných nástrojů Casio umožňuje i naprogramování jednotaktové výplně (Fill-In). Akordická složka umožňuje zadání polohy akordu, ve které bude hrát (14 variant). Doprovodná jednotka zahraje jednoduchou předehru a dohru, každý ROM doprovod má dvě varianty akordického patternu a bicích. Bicí jsou opravdu hrubé samply, které lze slyšet asi ze všech Casií té doby.

Z dalších funkcí nástroje zbývá zmínit možnosta 4 nastavení panelu nebo akordických postupů (chord/operation memory), jednoduchou MIDI implementaci, opět bohužel bez možnosti výpisu paměti a nakonec pitch bend kolečko s pevně nastaveným rozsahem ± 4 půltóny. Jako poslední jsem si nechal stupidní funkci Auto Power Off, která nástroj vypne, je-li nepoužíván cca 6 minut. Jistě, lze ji zablokovat v menu, ale komu by se chtělo pokaždé se v něm hrabat. Naštěstí, APO se automaticky deaktivuje v režimu programování. Je fakt, že kdyby mi nástroj vymazal úpravy jen proto, že jsem si musel odskočit, asi bych mu ublížil...

Nástroj samotný je po letech v dobré kondici a vše bohudíky funguje, žádná větší únava se na něm neprojevuje. Pro univerzální použití to není nejvhodnější volba, stejně tak jako to není nejlepší arranger své doby. Přesto a nebo právě pro svá specifika, je Casio HT-6000 asi jako jediný zástupce své třídy dnes poměrně vyhledávaným nástrojem. Kromě zde popsané černé verze byl také nabízen pod značkou Hohner coby model KS-610TR v bílé barvě.

Je s podivem, že se výrobce nepokusil vytvořit cosi spojujícího vlastnosti HT-6000 a HZ-600, výsledkem mohl být vcelku zajímavý stroj pro profesionální použití. Ideální by bylo přidat zmíněné vlastnosti: Transpozici o oktávu dolů, možnost ovládání VCF a DCA pomocí LFO a více pamětí aspoň na kartě. Firma Casio si po této řadě nástrojů (a také po VZ-1 a FZ-1) dala od syntezátorů na dlouhou dobu pauzu a zabývala se výhradně nástroji pro domácí použití. Poslední dobou (od 2012) se snaží navázat dvěma typy XW-P1 a XW-G1. Ještě jsem je nezkusil, možná někdy časem.

Zde přikládám pár ukázek, co lze na HT-6000 vytvořit...

Abych nezapomněl, HT-6000 se hezky pojí s ostatními nástroji v nahrávkách, zvuky z něj mají určitou osobitost a jakousi chladnou krásu. Na ukázce níže jsem jej použil s Casiem CZ-1. HT-6000 zde hraje hluboký buben (tvořený kruhovou modulací), dále smyčce a filtrovaný pad. Při použití jednoduchého efektu Delay znějí tyto zvuky opravdu hezky...