Roland JX-3P

Roland JX-3P (1983)

Model JX-3P uvedla firma Roland na trh roku 1983. Na pohled jednoduchý nástroj s obvyklou subtraktivní syntézou. Jako první z Rolandů také přišel o slidery na panelu a nemá žádný displej, takže působí až trochu stroze. Pokud se trochu přišetřilo, dal se k JX-3P přikoupit programer PG-200 s ovladači pro všechny parametry. Svět právě začínal prožívat digitální horečku nad Yamahou DX-7 a je až s podivem, že se JX-3P prodával. Byl jedním z prvních nástrojů na světě vybavených MIDI rozhraním

Zvenku je nástroj kupodivu poměrně lehký a malý, neboť páka pitchbenderu se posunula nad klaviaturu. Kromě té na panelu nalezneme tlačítko modulace, chorusu, Mute (ztlumí spodní dvě oktávy pro hraní doprovodu), Hold, Key Transpose, dvě tlačítka pro editaci (Group A a B), Write pro zápis zvuku do paměti, druhé pro zápis do paměti sekvenceru, dvě tlačítka pro pauzu (opět pro sekvencer), Start/Stop a tlačítko Tape Memory pro ukládání obsahu paměti na magnetofonovou kazetu. Dále čtyři tlačítka pro volbu bank A až D a 16 tlačítek pro paměťová místa Tyto dvě skupiny tlačítek také slouží společně se tahovým potenciometrem Sensitivity k programování zvuků, nemáte-li programer. Další tahový potenciometr ovládá brilianci, tedy ostrost zvuku a poslední, Rate, rychlost sekvenceru. Hlasitost se ovládá otočným potenciometrem a poslední ovládací prvek na panelu je třípolohový přepínač citlivosti páky Pitchbenderu. Klaviatura je nevyvážená, ale dobře hratelná, dost podobná tomu, co najdete v Alpha Juno 1. Zezadu jsou dva výstupy pro stereofonní signál (stereofonní je v nástroji pouze chorus), výstup na sluchátka, vstup pro pedál Hold (Sustain), pedál pro ovládání sekvenceru a dvojice konektorů pro připojení magnetofonu. Všechny jmenované vstupy a výstupy jsou řešeny zdířkami Jack 6,35. Dále je zde přepínač úrovně výstupů (3 polohy), potenciometr pro dolaďování a na opačném konci MIDI trio, speciální šestikolek pro připojení programeru, třípolohový přepínač na ochranu paměti a přepínání mezi programerem a MIDI rozhraním. JX-3P neumí totiž v originální podobě obojí najednou, stejně jako neumí MIDI Dump, tedy hromadný výpis paměti. Inu, byly to začátky… Síťová šňůra je k nástroji připojena napevno, což bylo u starých Rolandů obvyklé (a mně dost vadí).

To hlavní se ale skrývá vevnitř, JX3P má na každý ze šesti hlasů dva digitálně řízené oscilátory (pila, obdélník a puls) s možností hard sync (umožní i PWM), nebo kruhové modulace, 1 LPF s rezonancí (v sériovém provedení bez možnosti samooscilace, s možností keyboard trackingu), 1 plynule laditelný HPF, LFO (sinus, obdélník a Random) a generátor ADSR obálky s možností změny polarity. V nástroji je 32 presetů a 32 míst pro ukládání zvuků. Zvukům je možno přiřadit famózní Rolandovský chorus. Celé to hraje hezky po Rolandovsku, krásné jsou smyčce, dechy, píšťaly, jazzové kytary, varhany, divoké leady a díky kruhové modulaci i různé kovové zvuky. Nesdílím názor, že JX-3P trpí nedostatkem basů, i v tomto, myslím si, uspokojí.

Taky znáte ten pocit, když se vám do něčeho nechce a nakonec je to všechno fajn, mnohem lepší, než jste čekali? Mně se vůbec nechtělo si koupit Roland JX-3P ani v dobách, kdy se dal běžně sehnat za 3 - 4 tisíce korun. Jakožto (bývalý) majitel Juna 60 jsem na něm postrádal ovládací prvky na panelu, ale taky mu chyběl ten šmrnc. Ostatně přesvědčujte slečnu svého srdce o ryzosti vaší povahy, máte-li charisma hadru na nádobí. No a pak to přišlo, nákup JX3P ve stavu po smrti, servis u p. Vančury a najednou je tu jeden z mých oblíbenců. Dokonce mě inspiroval k okamžitému nahrání dema, které přikládám. Trochu (…) tomu kulhá rytmus, snad mi prominete, naklepal jsem to do nečištěné klaviatury rovnou z hlavy…