Yamaha DD-10

 Yamaha DD-10 neboli bicí TableHooter (1988)

Důvodem, proč jsem tuto věc nezařadil mezi Tablehooters je to, že nemá klávesy a tak podobně jako plastová kytárka Yamaha EZ-AG patří do kategorie Ostatní. Netuším, zda to byla Yamaha, kdo přišel první s koncepcí bicího automatu osazeného pady pro hru v reálném čase, ale zcela určitě v roce 1988 nebyl podobných hraček na trhu nadbytek. Yamaha DD-10 je první v řadě dosud vyráběných „lívanečníků“ Yamaha a to hlavní, čím se od svých následovníků liší, jsou plastové pady, v tomto případě snad jen větší tlačítka, na něž je možná hra pouze rukama. Pozdější modely měly a mají gumové pady s kovovou základnou a piezoměnič jako snímač a je možno na ně hrát paličkami. Další podivuhodností jsou dva čudle vespod sloužící k upevnění dodávaného popruhu, který umožní zavěšení této bizarnosti na krk a hru vestoje (v manuálu je dosti neohrabané vyobrazení postavy vyzbrojené Yamahou DD-10 stojmo). Dalším dodávaným příslušenstvím byly dva pedály na společném kabelu, které ovládaly kopák a zavírání hi-hat.

Přesně podle očekávání je přístroj celý vyrobený z plastické hmoty a svými rozměry připomíná menší boombox. Na vrchním panelu nalezneme uprostřed osm padů pro spouštění perkusivních zvuků, které mají dvoustupňovou dynamiku úhozu. Po jejich obou stranách jsou vždy čtyři tlačítka pro ovládání automatických rytmů a další funkce (spouští zvuk kopáku, zavírání hi-hat, start/restart, stop a tap tempo). Uprostřed vyniká červeně svítící dvouciferný displej, kolem kterého je shluk dalších tlačítek (včetně numerické klávesnice), panel s názvy presetových rytmů, vypínač a potenciometr hlasitosti a po obou stranách dva reproduktory. Zezadu jsou kromě vstupu pro napájení (9V, plus na středu) také dva linkové výstupy, výstup pro sluchátka, vstup pro pedály a pětikolík MIDI In pro synchronizaci s ostatními zařízeními. MIDI Out paradoxně chybí. Zespodu je do přístroje možno vložit 6 monočlánků, kterými může být napájen a také se jimi udržuje obsah RAM.

V nástroji je 98 presetových rytmů, každý má dvě verze výplní (Fill-In), které mohou sloužit i jako předehra. Zbylé dva patterny jsou programovatelné (2 takty). K dispozici jsou 3 presetové sady zvuků a do patternu můžete použít kterékoliv ve volném výběru. Taktéž je možné sestavení jedné vlastní sady. Úžasná je funkce Roll, která opakuje zvolený zvuk v 1/16 doby a s některými zvuky slušně imituje kulomet.

Zvuky jsou poplatné době vzniku, jedná se o velmi nedokonalé PCM samply bez hloubek i výšek a například crash cymbal je jenom zpomalený (!) ride…  Přístroj jsem zakoupil k obohacení arzenálu pro tablehootering, byť nijak zvláštní přínos to nebyl, neboť v každém keyboardu z té doby naleznete v podstatě stejně „kvalitní“ nebo i lepší zvuky bicích a mnohdy jsou rytmy programovatelné (Casio SK-2100, HT-6000, GEM PX7, Yamaha DSR-2000 a další). Kromě chybějícího popruhu a pedálu má můj kus vadu, nefunguje ovládání hi-hat a spouštění kopáku. Měřením jsem neodhalil žádnou vadu na HW a v servisním módu fungují všechna tlačítka, jak mají. Přes MIDI zase nelze přístroj programovat, takže mohu pouze zdokonalovat presetové rytmy. Snad se někdy zase podívám dovnitř a třeba na něco přijdu, teď si myslím, že je asi porušená logika uvnitř čipu, kolem kterého je celá mašinka postavená.

Docela by mě zajímalo, jestli tento zázrak někdy někdo použil k nahrávání nebo k živé produkci. Vlastně mě docela baví představa, jak Michal David místo Rolandu SH-101 skotačí s tímhle na krku.