Roland JU-06A + K-25M

 

Roland JU-06A + klaviatura K-25M

Posledních asi deset let se výrobci  syntezátorů snaží navázat na tradici svých (nebo cizích) dnes již historických produktů. Kromě použití klasických názvů (viz Roland Juno D, G, Di, Gi a tak dále) jde často o snahu se těmto originálům přiblížit i funkcemi a zvukem. Přístup k věci se různí a tak zatímco Dave Smith navazuje na řadu Prophet (dříve Sequential Circuits), Uli Behringer již stvořil celou řadu replik klasických syntezátorů v nejrůznějších formátech, japonská trojice zvolila malinko jiný způsob. Korg, který je již léta zamilovaný do malého formátu a malých kláves vyrábí zmenšeninu slavné MS-20 (a také ARPu Odyssey) založenou na původní analogové technologii, Yamaha zavzpomínala řadou Reface (brzy popíši Reface CS), které se v historii spíše inspirují a jdou vlastní digitální cestou. Někde na půli cesty je Roland se svojí dnes již značně širokou řadou produktů Boutique. Malé moduly mají vizuálně co nejvíce připomínat originály, jejich funkce mají být rozšířeny a zdokonaleny, ale uvnitř se vše odehrává v procesorech. Mně, coby někdejšího majitele Juna 60 zaujal modul JU-06A.

Než se dostanu k popisu, rád bych sdělil, že nedělám rozdíl mezi analogovými a digitálními nástroji, dnešní doba umožnila dokonalé napodobení snad čehokoli a pochybuji, že kdokoliv na koncertu, nebo z nahrávky pozná pravý původ zvuku (pokud nejde o něco vysoce specifického a i tady dnešní digitální „napodobeniny“ odvádí skvěle svoji práci). Díky tomu jsem neměl předsudek, že digitální cestou vzniklý signál nebude věrný originálu a tak jsem si koupil modul JU-06  i s malou dvouoktávovou klávesničkou. K mému překvapení je modul kovový (respektive jeho čelní panel) a působí celkem bytelně. Potenciometry jsou u nového kusu příjemně tuhé, byť mají dost krátkou dráhu. Displej svítí červeně jako u originálu a popisky i čudlíky na panelu působí známým dojmem. Konektivita nástroje je dostačující (výstup, vstup, MIDI in/out, malé USB) až na jednu výjimku: Nástroj lze napájet buď 6 tužkovými bateriemi, nebo přes USB. Naštěstí stačí jakákoliv nabíječka k mobilu, ale asi by bylo vhodnější přidat konektor pro adaptér. Všechny Jack konektory jsou 3,5 mm, což zrovna dvakrát nemusím kvůli odolnosti, ale u tak malé hračky to lze prominout. Ergonomie je daná také velikostí, mně se s tím nedělá dobře, mám příliš veliké ruce. Za nešťastné považuji zejména umístění potenciometru Volume na zadní stěně. Klávesnice K-25M je miniaturní a dosti měkká, pro jakékoliv solidnější hraní samozřejmě nedostatečná. V modulu je zabudován i maličký chrčivý reproduktorek.

Zvuky, které to dovede vyluzovat, se mému uchu naopak líbí, protože se velmi blízce podobají mému oblíbenému Junu 60 a po přepnutí na Juno 106 i jemu. Nástroj přepnutím opravdu kompletně mění svůj charakter. Zvuky doplňuje i replika původního chorusu, která zní moc hezky včetně šumu.  Jedinou, ale velmi podstatnou nevýhodou proti originálům je snížení polyfonie na 4 hlasy oproti 6. Proboha, proč? Prakticky to znemožňuje hru oběma rukama (použijete-li připojenou klaviaturu).

Funkce původních nástrojů doplňuje šestnáctistopý sekvencer, obě části modulu umí i portamento a arpeggio (původní Juno 60 portamento nemělo a 106 zase postrádalo arpeggiátor). Navíc proti originálům je zde také efekt delay. Pro každou polovinu (60/106) je k dispozici 64 paměťových míst pro ukládání Vašich výtvorů, které lze samozřejmě přes USB snadno transportovat do počítače.

Takže vlastně docela slušný počin, že? No, pro mě ne, už kdysi jsem psal, že nástroj vnímám jako celek, nemám rád zvukové moduly, malé klávesy (až na výjimky) a ta polyfonie… Po roce, kdy si JU-06A hnízdilo na mém pracovním stole bez využití, našel jsem mu nového majitele.