Crumar Multiman S

Crumar Multiman S (1977)

Crumar Multiman S je typickým představitelem klasických multifunkčních nástrojů s plnou polyfonií, jaké se vyráběly a s oblibou používaly na přelomu 70. a 80. let minulého století. Jak vyplývá z jeho názvu, výrobce do něj sloučil vlastnosti několika tehdy vyráběných nástrojů (Stringman, Brassman, atd., jejich stručný a neúplný výčet je již v popisu Crumaru Composer). Ponechal stěžejní vlastnosti (třeba sekci Brass ale ubyla možnost použití dvou stopových výšek) a výsledkem byl roku 1975 původní model Multiman bez onoho S na konci. Popisovaný nástroj je druhý v řadě a představen byl roku 1977 (můj kus byl vyroben v prosinci 1979). Po něm následoval model S2 odlišného vzhledu, ale stále stejných možností. Teprve poslední typ S3 se začal více podobat syntezátoru a konečně umožnil například ovládat filtr pomocí LFO, což předchozí modely bohužel neumějí. Počátkem 80. let éra nástrojů s plnou polyfonií skončila díky nástupu relativně dostupných skutečně polyfonních nástrojů a tak jako poslední nástroj založený na principu zvaném "divide down" od Crumaru přišel na trh v roce 1982 Composer popsaný i zde na stránkách.

Vlastně jsem Multimana ani moc nechtěl, inzerát jsem nechal pěkně uležet a ozval se až skoro po 14 dnech. Nástroj však byl ještě k dispozici, takže se záhy octnul u mě v pracovně. Po zapnutí jevil slušnou vůli fungovat; i přes evidentně dlouhé uskladnění v nepříliš vlídných podmínkách fungovaly všechny klávesy, děliče dělily kmitočty, jak měly a všechny registry vydávaly zvuk. To ovšem neznamená, že se na nástroj dalo okamžitě hrát, následovalo rozebrání, důkladná očista spojů v konektorech, potenciometrů, naladění a dokonce bylo nutné i propájet některé spoje, Crumar totiž evidentně sloužil v kapele a to na něm samozřejmě zanechalo stopy.

Nástroj je obří, vestavěný do dřevěné rakve polepené umělou koženkou, čelní panel je přikrytý dřevěným víkem a je vyroben z tlustého ocelového plechu. Není divu, že váží kolem 20 kilo a opět mohu s potěšením konstatovat, že jsem rád za dnešní lehoučké nástroje. Zvukové možnosti Multimana představují presety Brass, Piano, Clavichord, Cello a Violin. Všechny jsou k dispozici pro obě poloviny klaviatury a je možné pro každou z nich namíchat jiné poměry hlasitostí. Každý zvuk má na každé polovině přiřazený tahový potenciometr hlasitosti a tlačítko, kterým jde vypnout. Pro levou polovinu je ještě dispozici zvuk Bass, který má také vlastní potenciometr a tlačítko úplně vlevo. Kromě toho má nástroj jednoduché vibrato s možností nastavení rychlosti a intenzity (která je mdlá i naplno). Poslední ovládací prvek na panelu slouží k nastavení dozvuku dechů a smyčců, piana k tomuto účelu používají pedál, který funguje nezávisle. Na panelu pod klaviaturou je tahový potenciometr doladění.

Sekce smyčců reprezentovaná zvuky Cello (4‘) a Violin (8‘) má napevno přiřazený efekt Chorus (třístupňový BBD obvod). Smyčce jsou nádherné a na konci 70. let byste takové chtěli v každé skladbě. Nejspíše obsahují nějaký HPF, do basů se příliš nehrnou, ale tento zvuk jistě patří k tomu lepšímu mezi klasickými string synthesizery. Mimo mixáž obou stopových výšek Multiman ještě také nabízí pro smyčcovou sekci jednoduchou tónovou clonu ubírající zvukům na brilanci. Škoda, že smyčce nelze prohnat přes vestavěný filtr.

Sekce dechových nástrojů má jen jedinou stopovou výšku (8‘), což je nejspíše úlitba přesnější aproximaci pilové křivky tónových generátorů. Je vybavena žebříčkovým filtrem podobným filtrům nástrojů Moog (ostatně Bob Moog s Crumarem tou dobou spolupracoval a údajně i navrhl jejich model Spirit). Filtru lze nastavit CutOff frekvenci a míru resonance, jednoduchá obálka ovládá attack a decay. Funguje ale tak trochu podivně. Po připojení pedálu lze CutOff filtru plynule ovládat nohou. Filtr lze velmi jednoduše naladit tak, aby přecházel do samooscilace, ale to považuji u tohoto nástroje za zbytečnost, takže jsem jej po vyzkoušení nastavil zhruba na původní hodnoty. Sekce Brass zní opravdu parádně, hodně se to podobá skutečným trombonům, lesním rohům atd.

Sekce pian obsahuje jednak zvuk (rádoby) akustického piana a jednak zvuk Clavichordu. Akustické piano se svému vzoru podobá jen velmi vzdáleně, Clavichord má hodně odfiltrované dolní harmonické. Jejich dozvuk se ovládá pedálem.

Bass je posledním zvukem v nástroji. Jeho použití je nebezpečné pro reproduktory, protože u něj byla velmi zdůrazněna dolní část harmonických. Podobá se kontrabasu a i pro něj lze použít Sustain pedál.

Celkově nástroj zní impozantně, obzvláště pokud použijete nějaké externí efekty. Díky individuálním výstupům jsou možnosti slušné.

Vzadu má nástroj terminál s konektory pro připojení basové pedálnice (kterou nemám), dále tzv. Swell pedálu (kombinace ovladače hlasitosti a sustain pedálu), který také nemám a dále pedálu pro ovládání filtru (ten jsem k nástroji dostal). Další konektory jsou celkový výstup, výstup pro dechové (Brass) a poslední společný pro Bass a Piano. Nezvykle vlevo na bočnici je další terminál pro síťový kabel a vypínač.

Je obdivuhodné, že 43 let starý nástroj funguje, ačkoliv si jistě užil své na plesech a tancovačkách, a potom ani nebyl uskladněn zrovna v suchu (tu a tam jsou na něm stopy rzi, ostatně všimli jste si, že Crumary rezaví?). Přestože Multiman (v USA také zvaný Orchestrator) patří mezi běžnější stringmachines, i tento nástroj stoupá na ceně. Jeho využití je samozřejmě dáno zvukovými možnostmi, takže se o něj budou asi zajímat spíše sběratelé. Pokud ale hledáte ten správný zvuk smyčců ze 70. let, mohu Vám Multimana vřele doporučit!