Estradin 314 Solaris

Zatím posledním zde popisovaným nástrojem ze zemí bývalého Sovětského Svazu je tento kousek z produkce továrny Estradin, která sídlila na Ukrajině ve městě Žitomyr a ve druhé polovině 80. let, kdy už se podobné nástroje nevyráběly snad nikde, uvedla na trh typ 314 Solaris. Popis nástroje je tak trochu zbytečný, neboť o něm už před mnoha lety psal Bodyia (zde) a podle vyjádření předchozího majitele mám na stojanu i tentýž kus. Jenže tohle tady nesmí chybět…

Estradin 314 Solaris (správně by se to ale mělo číst „soljaris“) je derivátem elektronických varhan, neboť se jedná o nástroj s plnou polyfonií založený na principu generátorů nejvyšších tónů a děliček frekvence. Díky nim a tahovým potenciometrům na panelu je možno navzájem směšovat pět stopových výšek (8‘, 4‘, 2 2/3‘, 2‘ a 1‘) signálu, jehož tvar velmi připomíná pilu (sawtooth). Celý nástroj lze transponovat cca o oktávu a půl níže potenciometrem Glissando, jehož chod je ale velice nerovnoměrný a v kritickém bodě (- 1 oktáva) prakticky nelze nastavit požadovanou výšku. Asi proto je nástroj vybaven dalším potenciometrem zvaným Podstrojka k jemnému doladění. V nižších polohách se ale nástroj docela silně rozlaďuje sám. Poslední funkcí generátorů je jakýsi VCA s funkcí Poslezvučanije, tedy Release, která je naštěstí polyfonní, takže nástroj při opětovném stisknutí kláves nepřeruší doznívání.

Solaris je vybaven filtrem s rezonancí, který lze ovládat potenciometry Udarenie (intenzita obálky), Polosa (Cut-off) a Jarkosť (Resonance). Filtr je možno modulovat obálkou (Ataka, Zatužanie Peděstal, tedy ADS), nebo pomocí LFO s nastavitelnou frekvencí a intenzitou modulace. Ten může ovládat i vibrato a také je takto na panelu pojmenován. Poslední možností nástroje je potenciometr Brillians, který směšuje čistý signál z generátorů a signál za filtrem. Nic jiného nástroj nenabízí, leč i s tímto dovede znít jako chrámové varhany, tranzistorové varhany, jako syntezátor (zvuky typu Brass) a tak trochu jako string machine, ale tady se projeví absence BBD chorusu.

Hardware nástroje je typický produkt své doby a místa vzniku. Skříň nástroje je plechová s plastovými bočnicemi, jejichž plochy jsou měkce polstrované, což jsem ještě nikde neviděl. Klaviatura o čtyřech oktávách je měkká, byť v porovnání třeba s Faemi 1M je to vlastně luxusní produkt sovětského engineeringu. Všechny funkce se ovládají shora uvedenými tahovými potenciometry, tedy kromě síťového vypínače. Jediným indikátorem je červená LEDka, která svítí po celou dobu, kdy je nástroj zapnutý. Vzadu je síťová přípojka na (předělal jsem ji na malý eurokonektor), pojistka, vstup pro pedál hlasitosti (bez něj to jede pořád na plno) a výstup, který je zde již předělaný na jack 6,3 mm.

Uvnitř nástroje zaujmou obrovské konektory, kterými je to pospojované. Více musí prozradit obrázky, já jsem zde zatím pouze opravil zdroj (obří vyhlazovací elektrolytické kondenzátory odešly do věčných lovišť). Další průzkum mě teprve čeká, přelaďování nástroje je divné, vibrato nástroj také rozladí a je tady celá řada podivných vlastností, které asi nebyly záměrem. Ale možná se jedná o vlastnosti spíše než o poruchy, kdo ví. O nástroji sice najdete spoustu zmínek a zvukových ukázek, ale nepodařilo se mi zatím sehnat technickou dokumentaci.

Solaris 314 nehraje špatně, ale nasadit ho do živé produkce by muselo znamenat pohromu, nebo přinejmenším adrenalinový zážitek. Jsem ale rád, že jsem se k němu dopracoval. Třeba se mi podaří jej někdy použít do nějaké nahrávky.