Czechkeys

Swissonic DR-101 (Gear4Music RM-100, Medeli RM-100) Tento maličký automatický bubeník se objevil někdy v roce 2024 hned pod třemi značkami, které jsem uvedl v nadpisu. Zatímco prodejce Thomann jej nabízí jako Swissonic DR-101 za 1666 kč, Gear4Music si nechá připlatit a za model RM-100 chce o zhruba 600 kč více. Pod původní značkou Medeli jej můžete koupit tamtéž za stejnou cenu i v bílém provedení. Specifikace produktu zní slibně: 32 hlasů polyfonie, 100 rytmů předprogramovaných výrobcem, 100 vlastních, 48 sad bicích, zabudované reproduktory, možnost řetězení rytmů do skladeb, dynamicky citlivé pady, OLED displej zobrazující všechny potřebné informace, napájení bateriemi nebo USB typ C. Ne, že bych neměl na čem skládat patterny, ale byl jsem zvědavý, obzvláště proto, že názory uživatelů na tento produkt se diametrálně liší. Bylo mi jasné, že nemohu očekávat zázraky v podobě úprav jednotlivých zvuků a podobně, některá omezení mě ale docela zarazila. Místo dlouhého...

MIDI keyboard Kontrolux 61 (Autor: Zdeněk Hošek) Touto MIDI klávesnicí, kterou můžeme nazývat třeba také jako masterkeyboard, midikontroler   nebo řídící klávesnice, lze ovládat zvukové moduly nebo programy nainstalované ve stolním počítači nebo notebooku. Klávesnice tedy neobsahuje žádný zvukový generátor a další obslužná zařízení pro tvorbu tónů, ale dává pouze řídící signály dané normou a protokolem MIDI, které jsou nastavitelné příslušnými ovladači a jsou vysílány po stisku kláves. Není tedy vysílán zvuk, ale data či instrukce, co má zvukový modul hrát. Já osobně jí používám hlavně ve spojení s programy firem Arturia nebo Cherry Audio, což jsou velice intuitivní a reálné programy různých klávesových nástrojů, ale třeba i bicích, které si každý může jako demo vyzkoušet a v případě zájmu pak zakoupit relativně levné plné verze těchto programů. Tato klávesnice a velké množství dalších dnes vyráběných umožňuje pak všem zájemcům o hru na klávesové nástroje získat přístup k...

Farfisa Syntorchestra (1975 – 1978) Italský výrobce akordeonů a později elektronických varhan Farfisa stál na počátku 70. let před rozhodnutím, jak pokračovat v tradici výroby hudebních nástrojů. Podle vývoje hudby, a elektronických nástrojů především, muselo být jasné, že éra varhan pomalu stagnuje a že bude nutné jejich možnosti minimálně doplnit, pokud ne přímo varhany nahradit něčím novým. Tím novým fenoménem se staly syntezátory, které se začaly hlavně v USA objevovat jak houby po dešti. Farfisa se vydala stejnou cestou, byť v trochu osobitém stylu a v roce 1975 představila svůj první syntezátor pod výstižným názvem Syntorchestra. Pokud je mi známo, následovaly jej už jen tři další modely: Soundmaker , který je zde již několik let popsán, Syntorchestra 4 (ta čtyřka znamená počet oktáv klaviatury, nikoliv pořadí) a veliký Polychrome. Všechny tyto nástroje byly založeny na divide-down technologii, Synthorchestra a Soundmaker měly i monofonní sekce. Farfisa pokračo...

  Yamaha PSS-51 Toto bude opět jeden nostalgicky laděný článek, protože nástroj sám je z dnešního pohledu pramálo zajímavý. Ale dát ho sem musím, několikrát jsem jej zmínil v předchozích příspěvcích a vděčím mu za svoje první kroky se sekvencerem. Nástroj už 25 let nemám, takže musím vylovit z paměti všechno, co ještě zbylo. Taktéž obrázek jsem si „vypůjčil“, budiž mi prosím prominuto, je to teprve podruhé… Za rok, kdy jsem vlastnil Casio CT-680 , jsem zjistil několik věcí: Jednak že nebude čas na hraní s kapelou (nemluvě o tom, že bych tam s tím stejně moc parády nenadělal), že mě omezuje výběr pevně daných doprovodů, a konečně že mě hraní s doprovody zase až tak moc nebere. Některé názory jsem samozřejmě časem zase přehodnotil, ale to bylo až v době, kdy pořízení nějakého dalšího nástroje nebyl neřešitelný problém. Tedy po úspěšném prodeji Casia jsem si na podzim 1994 došel do prodejny hudebních nástrojů a vítězoslavně donesl domů tento zázra...

Waldorf STVC Za tu dobu, co sleduji vývoj elektronických hudebních nástrojů, se toho změnilo opravdu hodně. Dostal jsem se k nim v době, kdy ještě převládal design založený na minimalismu s tím, že množství funkcí je nutné ovládat v menu přes x úrovní nabídek a náhledů. Pak se přišlo na to, že je fajn mít větší displej, neboť se na něj víc vejde a nějaké to grafické zobrazení také není od věci. V dalších generacích nástrojů přibývaly různé knoby a táhla, protože je muzikant chce mít vždycky k dispozici v reálném čase, neb nemá při vystoupeních čas něco někde hledat. Postupem času se ale také dospělo k tomu, že se muzikantům stýská po jednoduchých nástrojích, nejlépe analogových, nebo aspoň virtuálně analogových, až se (někteří) výrobci dostali zpátky k jejich výrobě. Na trhu se také objevila celá řada nových značek a nepřeberné množství různých typů syntezátorů pracujících s mnoha typy syntéz. Jedna kategorie nástrojů ale kupodivu zůstal...

Syntezátor Jiřího Voříška  Pan Zdeněk Hošek mne neúnavně zásobuje svými technicky dokonalými popisy, které se nejčastěji týkají jeho neméně technicky dokonalých (a excelentně řemeslně provedených) konstrukcí, a tak jsem byl překvapen, že se tentokrát jedná o konstrukci jiného zručného amatéra, pana Jiřího Voříška z Plzně. Rád bych tímto oběma pánům poděkoval za to, že tuto radost sdílejí s námi všemi! Dnes si profesionální, ale i amatérští hudebníci mohou zakoupit nejrůznější hudební nástroje a vyjadřovat tak svoje hudební fantazie. Přes tuto nepřebernou nabídku se ale i v dnešním světě najdou nadšenci, kteří si třeba své nástroje staví raději sami. Jedním z takových konstruktérů elektronických hudebních syntezátorů je můj dobrý známý a přítel z Plzně Jiří Voříšek, který se stavbou syntezátorů zabývá, i když s občasnými přestávkami vlastně skoro celý život. Co se pamatuji, jeho prvním velkým projektem a to již v osmdesátých létech, byl syntezátor Formant po...

Kawai K4 (1989) Úspěch workstationu Korg M1 uvedeného na trh roku 1987 nemohl nechat konkurenci v klidu a tak se vbrzku začaly objevovat nástroje pracující na podobném principu i pod jinými značkami. Japonský výrobce Kawai přišel již o rok později s modelem K1, který kromě presetových vln tvořených aditivní syntézou nabídl i vzorky akustických nástrojů. K1, ač byl úspěšný, neměl filtry, což výrobce napravil roku 1989 představením typu K4. Ten sice pozbyl možnosti míchání čtyř vln joystickem, ale přidal filtr s rezonancí a efektovou jednotku (ta se objevila i u druhého vydání K1) a chlubil se 16bitovým rozlišením vzorků při vzorkovací frekvenci 32 kHz. Kromě zde popsané klávesové verze se vyráběl i modul K4m, který neměl efektovou jednotku, ale zato nabízel osm individuálních výstupů. Nástroj po hardwarové stránce byl na pohled velmi strohý, avšak vcelku solidně postavený: Černá plastová skříň z bytelného plastu, pětioktávová klaviatura s aftertouchem byla polovy...