Czechkeys

  Původní verzi tohoto nástroje, tedy RD-88 bez onoho „EX“ na konci, uvedla firma Roland na trh už roku 2020, takže se vůbec nejedná o novinku. Přidáním oněch dvou písmen a několika zvuků, o nichž se samozřejmě ještě zmíním, došlo k recyklaci a prodloužení života patrně úspěšného produktu. Necelý rok před tím, než se tento inovovaný model objevil, přišel na trh ještě lacinější model RD-08, který za cenu, za kterou je nabízen, považuji za velice zajímavou alternativu k popisovanému typu. Jste-li pravidelnými čtenáři tohoto blogu, asi Vám neušla moje snaha nalézt ideální kompromis mezi váhou, zvukem, funkcemi a cenou. Když jsem pochopil, že ne vždy je ideální malý a co nejlehčí nástroj, neboť váhu zpravidla kompenzuje kvalitou klaviatury (čest výjimce Studiologic Numa Compact 2X ), přihrála mi náhoda do rukou digitální piano Yamaha DGX-670 . V jeho případě ale nešlo absolutně mluvit o kompromisu, co se týče váhy a těch 22 kilo je na mě už prostě dost. Začal jsem se p...

  Už několik let řeším nějaký malý, šikovný a snadno přenosný nástroj s vlastním ozvučením a dostatkem zvukového potenciálu pro použití v malé kapele. Jednotlivé nástroje, které mi už prošly rukama, budu postupně zmiňovat v textu při srovnávání a jejich názvy budou prolinkovány s původními články, takže stačí na ně kliknout a dozvědět se více. Yamaha loni (2023) přišla na trh se dvěma verzemi tohoto nástroje: Jednak zde popsaný menší typ CK61 a jednak typ větší, CK88. Jediným rozdílem je klaviatura, kdy 61klávesová verze má klaviaturu syntezátorového typu (o níž se podrobněji ještě zmíním) a 88klávesová verze je vybavena plně vyváženou klaviaturou GHS, stejnou, která je i v na tomto blogu již popsané Yamaze DGX-670 . Jinak jsou nástroje naprosto shodné, recenze tudíž platí pro oba typy. Nástroje jsou zacíleny na ty uživatele, kterým už leze na nervy nekonečné procházení menu a tun parametrů, a kteří naopak preferují rychlou editaci přímo na místě. Pro stejnou cílovou skupinu v...

       Velkou radost mi udělal další skvěle zpracovaný článek od neúnavného Zdeňka Hoška. Popsaný nástroj jsem totiž nikdy neměl možnost vyzkoušet, byť jsem se moc snažil. Jedná se o labutí píseň nástrojů vyrobených japonskou firmou Victor a.k.a. JVC. Jen pro připomenutí, popis přímého předchůdce JVC KB-700 najdete zde . Zdeňkovi moc děkuji za krásný příspěvek!      Tyto klávesy jsem získal od mého dobrého známého a přítele. Dle jeho vyjádření na ně hrál jeho tchán s duší muzikanta a to téměř před 40-ti léty. Ten si je údajně pořídil z druhé ruky a hrál na ně řadu let v tanečních vinárnách a kavárnách ve Františkových Lázních a to ve Slovanu, Společenském domě, Bajkalu a Jadranu. To bylo někdy koncem 80-tých let a klávesy prý byly v provozu téměř každý večer skoro až do roku 1995. V té době bylo totiž běžné, že v kavárnách nebo v lázeňských domech hráli večer nasmlouvané kapely nebo samostatní hudebníci, kteří používali takovéto nebo pod...

  Zatím posledním zde popisovaným nástrojem ze zemí bývalého Sovětského Svazu je tento kousek z produkce továrny Estradin, která sídlila na Ukrajině ve městě Žitomyr a ve druhé polovině 80. let, kdy už se podobné nástroje nevyráběly snad nikde, uvedla na trh typ 314 Solaris. Popis nástroje je tak trochu zbytečný, neboť o něm už před mnoha lety psal Bodyia ( zde ) a podle vyjádření předchozího majitele mám na stojanu i tentýž kus. Jenže tohle tady nesmí chybět… Estradin 314 Solaris (správně by se to ale mělo číst „soljaris“) je derivátem elektronických varhan, neboť se jedná o nástroj s plnou polyfonií založený na principu generátorů nejvyšších tónů a děliček frekvence. Díky nim a tahovým potenciometrům na panelu je možno navzájem směšovat pět stopových výšek (8‘, 4‘, 2 2/3‘, 2‘ a 1‘) signálu, jehož tvar velmi připomíná pilu (sawtooth). Celý nástroj lze transponovat cca o oktávu a půl níže potenciometrem Glissando, jehož chod je ale velice nerovnoměrný a v kritickém...

       Autor článku p. Zdeněk Hošek trochu poodhalil roušku tajemství a objasnil technický základ nástroje Delicia Mini. Sám vlastním pouze Mini 2 a za mnoho let jsem jej ještě nikdy neotevřel. Tímto Zdeňkovi děkuji, že to nemusím dělat, stejně tak ale děkuji i za tradičně skvělý článek!      Kolem roku 1980 byl ve výrobním podniku ČSHN Delicia-Harmonika Hořovice vyráběn tento polyfonní hudební nástroj nazvaný MINI. Po několika letech byl pak inovován na verzi MINI 2 a to po provedení změn zejména na skříni ( dřevěné bočnice a oranžová barva krycího plechu ) a náhradou některých elektrických prvků (jiný vypínač, LED kontrolka). Oba nástroje zde byly již před mnoha lety představeny a popsány ( Delicia Mini , Delicia Mini 2 ). Některé zvukové ukázky lze také zhlédnout na webu. Jelikož mám k dispozici nástroj Delicia MINI, můžete si tak prohlédnout jeho vlastní provedení a připomenout si   dnes již u nás zaniklé odvětví ve výrobě elektronických ...