Roland RD-88 EX

Původní verzi tohoto nástroje, tedy RD-88 bez onoho „EX“ na konci, uvedla firma Roland na trh už roku 2020, takže se vůbec nejedná o novinku. Přidáním oněch dvou písmen a několika zvuků, o nichž se samozřejmě ještě zmíním, došlo k recyklaci a prodloužení života patrně úspěšného produktu. Necelý rok před tím, než se tento inovovaný model objevil, přišel na trh ještě lacinější model RD-08, který za cenu, za kterou je nabízen, považuji za velice zajímavou alternativu k popisovanému typu.

Jste-li pravidelnými čtenáři tohoto blogu, asi Vám neušla moje snaha nalézt ideální kompromis mezi váhou, zvukem, funkcemi a cenou. Když jsem pochopil, že ne vždy je ideální malý a co nejlehčí nástroj, neboť váhu zpravidla kompenzuje kvalitou klaviatury (čest výjimce Studiologic Numa Compact 2X), přihrála mi náhoda do rukou digitální piano Yamaha DGX-670. V jeho případě ale nešlo absolutně mluvit o kompromisu, co se týče váhy a těch 22 kilo je na mě už prostě dost. Začal jsem se poohlížet po něčem lehčím, až jsem si usmyslel, že to bude právě tento Roland. Preferuji nástroj s vlastním ozvučením, takže výběr byl omezený. Také požaduji i jiné, než klavírní zvuky, abych mašinu mohl používat s naším, dnes již sporadicky vystupujícím tělesem. Tím se výběr zúžil ještě víc. Roland RD-88 EX váží přijatelných 13,5 kilogramu, jeho rozměry jsou velice kompaktní, a tak jsem jej nakonec koupil. Popis se nebude zabývat podrobnostmi, které lze najít v manuálu, nebo na stránkách výrobce.

Na první pohled to připomíná něco jako trám či pražec, poměr délky, výšky a šířky (nebo hloubky, chcete-li) je opravdu neobvyklý. Díky výšce je nutno stojan dávat o zub níže, než jsem zvyklý a už se mi tam těžko skládají nohy. Ale nevadí, zvyknu si, hlavně, že to neváží tunu. Celá škatule je z černého matného plastu a nesnaží se vůbec nic předstírat. Pohled na panel prozradí tendenci ušetřit, nebo je projevem smyslu pro minimalismus: Jsou tu dvě modulační kolečka, maličká a s krátkým chodem, ale díky za ně (pozn.: Yamaze DGX-670 velice chybí druhé modulační kolečko). Dále je tu devět otočných potenciometrů: První pro celkovou hlasitost a osm pro všechny funkce čítající ovládání efektů, ekvalizéru, mixáže atd., které se přepínají tlačítky pod nimi. Potenciometry jsou volně programovatelné (stejně jako kolečka i pedály), takže nakonec zjistíte, že Vám bohatě dostačují. Displej uprostřed je jen o maličko větší, než má Yamaha CK61/88, rovněž se jedná o LCD s Full dot matrix o malém rozlišení. Svoji úlohu však zvládá se ctí. Na pravo od displeje jsou tlačítka pro ovládání menu nástroje, bank (zde zvaných Scenes), Favorite bank, ale také zapínání a vypínání reproduktorů apod. Na volných plochách vlevo i vpravo najdete mřížky vysokotónových reproduktorů. Zadní panel nabízí poměrně slušnou konektivitu: Kromě obligátních linkových výstupů a výstupu na sluchátka je zde 3,5 mm jack pro stereofonní vstup, 6,35 mm jack pro mikrofon, USB To Host a To Device, MIDI Out (vstup se nekoná), vstup pro tři pedály a napájení. Výrobce k nástroji přibalil adaptér a hezký Sustain pedál pianového provedení s výklopnou plochou pro nohu, aby neujížděl po podlaze. K mému překvapení tento pedál umožňuje dávkování dusítek (continuous pedaling) a může tedy sloužit i jako kontrolér. Naproti tomu však Roland u všech „profesionálních“ zařízení, kam piana řady RD počítá, zcela vypustil konektivitu pomocí Bluetooth, prý kvůli rušení. No, nevím…

Klaviatura:

Výrobce ji nazývá PHA-4 Standard a patří k těm levnějším, stejně jako GHS u již zmíněné Yamahy DGX-670. Oproti ní je ale tvrdší, nicméně díky funkci escapement i rychleji hratelná. Povrch bílých kláves imituje asi slonovinu, podobně jako u maličkého Rolandu GO:Piano. Jsem zvědavý, jak dlouho vydrží být tichá. Pro můj styl hry jsem musel nastavit vysokou citlivost a trochu offsetu dynamiky, aby to celé neznělo jak ve vatě. Jinak zatím dobré.

Systém nástroje

pracuje vždy v režimu Scene, což je ekvivalent Performance u jiných nástrojů. RD-88 EX nabízí 400 scén, kdy většinu již okupují nastavení daná výrobcem, ale tato je možno přepisovat nastaveními vlastními. Scene se může skládat až ze tří zvuků, které mohou být libovolně rozmístěné po klaviatuře, dále má každý zvuk (programovatelný) vložený efekt (IFX), všechny dohromady lze přehnat přes další vložený efekt (MFX), chorus nebo delay, a reverb. Nastavení je spousta, nebudu se zde rozepisovat o podrobnostech, které lze dohledat například v manuálu. Jen pro zajímavost, nižší model RD-08 má v tomto ohledu stejné možnosti s rozdílem, že máte „jen“ 100 míst pro ukládání. Nástroj má polyfonii max. 128 hlasů, což akorát dostačuje na složitější klavírní hru. Navrstvíte-li zvuk piana třeba s komplikovanější texturou, už to nemusí stačit.

Jednotlivé zvuky

jsou zde zastoupeny v nepřeberném množství. Kromě Super Natural klavírních zvuků nástroj totiž obsahuje tzv. ZEN Core, který je základem asi všech nástrojů výrobce a díky tomu lze zvukovou banku dále rozšiřovat. To se děje pomocí licencí na virtuální expanze, které můžete zakoupit u výrobce. Zvuky lze také tvořit na některém ze syntezátorů Roland se stejným engine a do nástroje je nahrát. Já tuto možnost nemám, ale asi si bohatě vystačím s tím, co v nástroji je, jeho banka totiž čítá kolem 3000 zvuků. Akustická piana Super Natural mají jednu společnou vlastnost a tou je jakási plechovitost či neotesanost, dost cinkají při silnějším úderu. Je to jeden z důvodů, proč se mi nástroj líbí, nekupoval jsem si ho na hraní doma, ale do kapely a tam se takové zvuky procpou vším ostatním. Zvláštní případ je onen nový zvuk Expressive Grand (díky němuž a pár dalším mohl vyniknout model EX). Zvuk samotný je proti ostatním docela dost tichý a nevýrazný. Teprve po zesílení a zvýšení citlivosti na dynamiku hry se rozzáří a Vy zjistíte, že je pěkně barevný a vcelku detailní. Výsledek obzvláště překvapí po připojení piana na aparaturu. Akustická piana ze ZEN Core engine jsou běžná, prakticky stejná používal Roland už kdysi v nástrojích řadyXP. Všechny zvuky pian lze nazdobit emulací sympatetické rezonance strun pomocí efektové jednotky. Elektrická piana jsou zastoupena nepřeberným množstvím vzorků z několika typů pian Rhodes, Pianet, Wurlitzer, FM pian, různých syntezátorových zvuků apod. Svoji banku mají i vzorky Clavinetu. Díky úpravám a efektům je výběr naprosto dostačující. Varhany jsou zde zastoupeny jednak několika kombinacemi Drawbars (asi samply z některého typu VK, není mi známo, že by v nástroji byl celý generátor), dále spoustou dalších zvuků nejrůznějších starých elektronických i elektrofonických nástrojů, jsou zde samozřejmě vzorky píšťalových varhan i harmonií. Nástroj je primárně určen pianistům, ale ani v tomto oboru určitě nezklame. Ostatní zvuky asi není nutno vyjmenovávat, jsou zde solidní smyčce, kytary, dechové nástroje, sólové syntezátory, plochy a textury, a vůbec vše, co můžete (a většinou stejně nebudete) potřebovat. Zvuky lze upravovat pomocí obálky ADR a filtru (Cut Off a Resonance), taktéž lze přidat nebo ubrat vibrato. Výsledek se ukládá do Scenes (performancí), jednotlivé zvuky nástroj ukládat neumí.

Efekty:

Jak jsem již zmínil, nástroj má systémový reverb, chorus nebo delay a každý zvuk můžete nasměrovat buď do jeho vloženého efektu, nebo do společného efektu označeného MFX. Úroveň MFX, systémového reverbu i chorusu/delay lze ovládat knobem na ovládacím panelu nástroje. Samozřejmě, pokud si knoby naprogramujete, můžete jimi ovládat i ostatní parametry efektů. Asi nejzákladnějším takovýmto nastavením je ovládání rychlosti Leslie efektu modulačním kolečkem. Efekty v nástroji jsou poslouchatelné a k danému účelu skvělé. Nástroj je vybaven pětipásmovým ekvalizérem s možností nastavení frekvence a šířky pásma. Jeho nastavení se ukládá jako systémové. Je tu ještě také třípásmový ekvalizér na panelu pro okamžité doladění podle akustických podmínek.

Některé další funkce:

Nástroj, jak je dnes běžné, umí přehrávat audiosoubory z flash disku a umí rovněž fungovat jako ozvučení přes USB audio. Skvělou vychytávkou pro učení je vestavěný automatický bubeník se dvěma sty rytmů. Je to jen jednoduchá funkce bez jakékoliv interakce s uživatelem, určitě by bylo fajn, kdyby uměl odklepat začátek, kdyby měl třeba jedinou výplň/přechod, jednotaktovou dohru apod. I tak jsem za něj rád. Lze zde upravit pouze poměr hlasitosti a rychlost. Nástroj má vstup pro mikrofon s vlastní efektovou jednotkou, což je také fajn, ačkoliv si nejsem jistý, zda to někdy využiju.

Ozvučení nástroje

je zajištěno čtyřmi reproduktory, kdy středobasové jsou umístěné zespodu a vysokotónové na horním panelu. Tím je zaručen optimální poslech pro hráče, ale ani publikum v malých prostorách si nemusí stěžovat. Výkon reproduktorů má být 2 x 6W a tady tomu i věřím. Na zkoušky to stačí, jinak je samozřejmě nástroj nutno zvučit externě. Celkový zvuk z reproduktorů je poněkud plechový se zdůrazněním středních a vyšších kmitočtů, ale to je dobře, piáno se nemá cpát do frekvencí vyhrazených base. I přesto bylo potřeba v oblasti 2000 a 3150 Hz přidat 2 dB při použití v akustické bandě, nástroj takto zní o poznání barevněji. Celkový zvuk lze ovšem kdykoliv doupravit i na místě, třípásmový ekvalizér je k dispozici na panelu.

Co dodat?

Nástroj mám teprve chvíli a zatím si odbyl jediné vystoupení, kde jsem jej zvučil malým kombem Roland KC-110, dále pak akustickou zkoušku se dvěma kytarami a basou, kde jsem jej použil pouze s interním ozvučením. RD-88 EX se osvědčil a uvidíme, co dál. Porovnání mám pouze s již zmiňovanou Yamahou DGX-670. Ta má lehčí klaviaturu, její ozvučení zní mnohem mohutněji (v určitých hlasitostech), zvuk klavíru CFX je na poslech v soukromí uchu velice lahodící. Výhody tohoto Rolandu oceníte jednak, když se chystáte nástroj přenášet, ale hlavně v hluku při hraní s ostatními. Krásný zvuk Yamahy DGX-670 v něm totiž poněkud zaniká. Takže Yamahu DGX-670 určitě doporučuji pro domácí hraní, Roland RD-88 EX je zkrátka postaven spíše pro hraní v bandě.

Příště se vydáme do digitálního pravěku.

Roland RD-88 EX je stejně jako jeho příbuzní vybaven modulačními kolečky, což u digitálních pian není úplně standardní. Vpravo je mřížka vysokotónového reproduktoru.

Levá část panelu s knoby

Displej je malý, ale kontrastní a svoji úlohu plní dobře, stejně jako tlačítka navigace. Nástroji by neškodila numerická klávesnice nebo aspoň enkodér pro listování a zadávání hodnot.

Vpravo od displeje jsou tlačítka pro ovládání funkcí a volbu bank (Scenes a Favorites).

Terminály s konektory vzadu. Popisky embosované v černém plastu nelze za šera vůbec přečíst. Nástroj je má ale naštěstí bíle popsány na hlavním panelu.