Yamaha CK61

 

Už několik let řeším nějaký malý, šikovný a snadno přenosný nástroj s vlastním ozvučením a dostatkem zvukového potenciálu pro použití v malé kapele. Jednotlivé nástroje, které mi už prošly rukama, budu postupně zmiňovat v textu při srovnávání a jejich názvy budou prolinkovány s původními články, takže stačí na ně kliknout a dozvědět se více.

Yamaha loni (2023) přišla na trh se dvěma verzemi tohoto nástroje: Jednak zde popsaný menší typ CK61 a jednak typ větší, CK88. Jediným rozdílem je klaviatura, kdy 61klávesová verze má klaviaturu syntezátorového typu (o níž se podrobněji ještě zmíním) a 88klávesová verze je vybavena plně vyváženou klaviaturou GHS, stejnou, která je i v na tomto blogu již popsané Yamaze DGX-670. Jinak jsou nástroje naprosto shodné, recenze tudíž platí pro oba typy.

Nástroje jsou zacíleny na ty uživatele, kterým už leze na nervy nekonečné procházení menu a tun parametrů, a kteří naopak preferují rychlou editaci přímo na místě. Pro stejnou cílovou skupinu výrobce již delší čas vyrábí modely YC a CP v několika variantách, tyto nástroje se ale pohybují v jiných, vyšších cenových hladinách a nemají vlastní ozvučení. Výrobce řadou CK také vyhověl přání těch zákazníků, kteří toužili po nástrojích řady Reface v „plné“ velikosti. Podobných nástrojů je momentálně na trhu relativně dost, počínaje laciným Rolandem VR-09, přes taktéž velmi dostupný Studiologic Numa Compact 2X (dnes je již k dispozici novější řada SE) až po nástroje z nabídky švédské firmy Nord.

Při vybalování z poměrně objemné kartonové krabice si musíte povšimnout subtilnosti nástroje a také jeho muší váhy, která činí pouhých 5,6 kg. Na hlavním panelu potěší real-time ovladače snad pro všechny potřebné funkce, velká modulační kolečka a množství kontrolek nastavení nástroje (leč ovládání i kontrolky jsou krapet nesourodé, ještě se zmíním). O něco menší radost mi udělala klaviatura, kterou výrobce hrdě prezentuje jako novinku pod názvem “FSB“ neboli “Future System Basic“ a která by měla být ideálním kompromisem pro hraní varhan i pianových zvuků. Klávesy sice projevují určitou ochotu klást odpor na začátku dráhy pohybu, aby poté povolily, ale za mě je jejich tvrdost nedostatečná, klávesy samy o sobě jsou tenké a hlavně opět úzké (Na fotce níže prosím mrkněte na srovnání s legendární DX7 - úzké klávesy mají u Yamahy dlouhou tradici!). Co tímhle Yamaha sleduje, je mi už po léta záhadou. Dalším mínusem je to, že se u některých kláves velice rychle projevuje hlučnost, patrně mezi jejich vodítky a stěnami nebyl dostatek maziva. Kdeže jsou doby, kdy se tam dávala gumová vložka. Toto je ale (zatím) asi jediná kritika na tento jinak skvělý nástroj. Moje hodnocení asi také trochu ovlivnilo to, že jsem CK61 začal používat hned po pianu Roland RD-88EX, jehož klaviatura je naopak velice tvrdá a jemuž se budu věnovat v některém z příštích článků. Po chvíli hraní si na klaviaturu FSB zvykám a přijímám ji jako úlitbu ceně, byť klaviatury levnějších prcků (např. Roland GO:Piano nebo Casio CT S1000V) na první pohmat působí bytelněji. Na zadní straně potěší nástroj poměrně bohatou konektivitou. Kromě dvou standardních výstupů, výstupu na sluchátka, vstupů pro dva pedály, dvou USB portů (To Host a To Device) jsou zde i dva vstupy, které mohou fungovat jako linkové, nebo levý jako mikrofonní (a mají vlastní efekty i ekvalizér), ale hlavně výrobce nezapomněl na klasické MDI rozhraní IN/OUT. Dále také velice příjemně překvapí fyzický vypínač na reproduktory.

Popisovat zde všechny funkce nástroje nepovažuji za přínosné, kromě (většinou ujetých) popisů na internetových obchodech můžete všechny jeho charakteristiky nastudovat zde na stránkách výrobce. Budu se tedy spíše soustředit na dojmy, které jsem za první týden strávený s nástrojem získal.

Základní vlastnosti:

Systém nástroje tvoří tři party, které lze hrát z klaviatury, na které mohou být libovolně rozmístěné. Každý part obsahuje jeden zvuk (z jakékoliv kategorie, mohou to být například tři piana), nastavení filtru (Cut-Off a Resonance), obálky (pouze Attack a Release) dva vložené efekty, efekt Drive obsahující i 2 typy Leslie, společný Delay a Reverb několika typů a další parametry, které je nutno hledat v menu nástroje. Všechna nastavení se ukládají do tzv. Live Sets (Performancí), kterých je v nástroji 80 presetových a 80 uživatelských. Za zmínku z mých dosavadních postřehů stojí například to, že filtr nepůsobí na některé zvuky vůbec, u některých se nejedná o očekávaný LPF, ale HPF, a někdy působí jen na některé elementy zvuku. Totéž platí o obálce, která někdy místo náběhu ovládá opad. Ale je fajn, že zde tyto možnosti jsou. V menu lze také nalézt ekvalizér pro Live Set, který se liší od hlavního ekvalizéru nástroje. V nabídce funkcí chybí jemné rozladění jednotlivých partů, ale je zde funkce Detune, která navrství každý jeden part a rozladí dle vašeho nastavení. Nástroj samozřejmě umí mono režim a portamento. Modulační kolečko je programovatelné a lze mu přiřadit veliký výčet funkcí. Jednotlivým partům lze přiřadit různé barvy, takže pokud je navolíte, aktivní prvky se podbarví vámi zvolenou barvou. Moc hezká hračička. Kromě standardního nastavení citlivosti klaviatury je v menu i parametr Velocity Offset, který mění křivku citlivosti. Lze například zvýšit citlivost při jemnějším úderu (což je pro mě super). Nástroj má maximální polyfonii 128 hlasů.

Jednotlivé zvuky:

Tento nástroj není syntezátor, nýbrž, jak je uvedeno na panelu, Stage Keyboard. Hlubší editace zvuků není možná, a proto velice záleží na výběru těch presetových. Yamaha CK61/88 nabízí celkem 362 zvuků v 10 kategoriích. Trochu se na ně podíváme. Akustická piana jsou zastoupena celkem 10 zvuky ve stereo i mono verzích. Hlavním lákadlem jsou vzorky CFX, nechybí ani jeden vzorek CF3, jeden z Yamahy S700 a pianino U1. Mezi akustickými piany jsou i dva různé vzorky z Yamahy CP-80, které nejspíš budete znát z historie (byly i v mé PSR-540). Akustická piana nezklamou, byť třeba onen CFX Grand mi přijde v DGX-670 propracovanější. Jednotlivé zvuky neobsahují simulaci sympatetické rezonance, tu je nutno dodat pomocí efektové jednotky. Elektrická piana zde zastupují dva typy Rhodes, dva Wurlitzery, dva Clavinety a hromada vzorků z Yamahy DX7. Vzorky jsou skvělé, neztratí se v mixu, a protože je můžete zdokonalovat pomocí efektů, možnosti jsou (téměř) bez hranic. Banka Organ zasluhuje zvláštní pozornost, neboť je zde obsažen engine z Yamahy Reface YC včetně stopových táhel, ovládání perkusí a vibrát a příslušných efektů. Jak známo, umí to emulovat Hammondky (super, nechybí ruchy při nižších hlasitostech a stopy mají rozlišení 9 kroků jako u originálu), varhany VOX (mají od originálu navíc některé stopové výšky, ale zase chybí přepínání typu „píšťal“), Farfisa (skvělá s trochu zkreslení), Ace-Tone a Yamaha YC-50. Netřeba dodávat, že možnosti této sekce jsou úžasné a pro hraní v kapele víc než dostačující. Ale to není všechno, Yamaha CK61/88 obsahuje i 13 registrů a mixtur píšťalových varhan a ty jsou prostě super, včetně detailů jako ruch kolem měchů, nebo doběhy po uvolnění klávesy. Sekci varhan završuje jeden „normální“ a jeden mussette akordeon, které jsou u Yamahy tradičně dobré. Banka Brass-Wind obsahuje očekávané trumpety, dechové sekce, saxofony, flétny a podobně, a také pěkné syntetické zvuky typu Brass. Vše opět velmi dobře použitelné. V bance Guitar-Bass také najdete očekávané a kvalitní zvuky, nicméně nejsou zde parádičky typu flažolet/slap/náběh jako třeba u Tyrosu. Zkreslené kytary jsou pouhými samply a určitě (pokud tedy nemáte kytaristu) je vhodné použít efekt a zkreslit některý „čistý“ zvuk. Výsledek je velice slušný. V bance Strings jsou jak jinak než zvuky smyčcových sborů, jednotlivých nástrojů i syntetické zvuky. Na poslech doma zní moc hezky, jak se prosadí v kapele, se ještě uvidí. Banka Pad je napěchovaná plochami a texturami. Jsou samozřejmě určeny k podkresu, ale vlastně bych se s nimi nebál pustit i do oblasti ambientu a příbuzných žánrů. Totéž mohu tvrdit i o bance Lead. Banky Chromatic Prcussion a Others obsahují dle očekávání různé ty vibrafony, marimby, respektive několik etnických nástrojů. Zajímavostí je, že tento nástroj neobsahuje žádné bicí sady ani jednotlivé nástroje (kromě tympánů). Vůbec ničemu to nevadí, kdo by je na pódiu postrádal.

Efekty:

Jak již bylo nastíněno, nástroj obsahuje systémový reverb a delay efekt, systémový třípásmový ekvalizér (u něhož je v menu nástroje možno zvolit frekvenci pro každé pásmo), každý part může obsahovat dva vložené efekty a zkreslení nebo Leslie o pár typech. Podrobnosti jsou vidět i na fotkách níže, případně navštivte stránku výrobce pro detailní popis jednotlivých efektů. Za mě jsou efekty super, naprosto plní moji veškerou potřebu. Za velmi zajímavé považuji to, že některé se volí jedním tlačítkem, některé dvěma, insert efekty pak enkodérem. Také velikost indikátorů se liší, asi se designér vyblbnul.

Další funkce:

Mimo již nastíněné funkce bych rád zmínil možnost přenosu dat přes USB, MIDI port a Bluetooth (bohužel jen audio). Audiosoubory je rovněž možné přehrávat z flash disku, na který lze samozřejmě i ukládat veškerá nastavení a předpokládám, že se jím bude řešit i aktualizace FW (občas nalézám chybičky, jako třeba tu s tím filtrem, jestlipak je někdo odstraní?). A abych nezapomněl, Yamaha CK61/88 se dá napájet kromě adaptéru i osmi tužkovými bateriemi.

Ozvučení nástroje:

Jak jsem už psal, nástroj obsahuje dva reproduktory o výkonu (prý) 2 x 6W - celkový příkon nástroje je 11W, takže Japonci zřejmě vynalezli perpetuum mobile. O reproduktorech jsem četl v jedné recenzi, že hrají nesmyslně potichu. Nástroj jsem už měl objednaný, tak jsem s napětím očekával, jestli je to pravda. Když mašinka přišla a zapojil jsem ji, reproduktory nebylo pořádně ani slyšet. Problém ale byl v tom, že v továrním nastavení je zisk předzesilovače nastaven na nulu. Maximum je +24 dB, já jsem použil +9 dB, což je tak akorát, aby to ty repráčky uvnitř zvládly na plnou hlasitost. V menu nástroje lze také nastavit, zda je nástroj na stojanu, nebo na desce stolu. V druhém případě repráčky vyprodukují o něco víc basů a rozkmitají desku stolu. Nebudu více napínat: Ozvučení jsem stihnul vyzkoušet s basou s malým kombem a se dvěma kytarami, což zvládlo s rezervou a při slušné kvalitě zvuku. Čeká jej Půlnoční mše v kostele, ale tam očekávám uspokojení, neb jsem to loni zvládnul s Rolandem GO:Piano bez problému. Za mě je pro 61klávesovou verzi toto ozvučení skvělé, u 88 klávesové bych se přimlouval za něco výkonnějšího.

Závěrem:

Malou a lehkou Yamahu v podobě PiaggeraNP-V80 jsem zde před pár lety nepochválil za klaviaturu a to, že zvuky jako smyčce a plochy se při stisknutém pedálu a uvolnění kláves postupně vytratí. Dále mi vadila celá řada kompromisů v efektech a podobně. Všechny tyto věci CK61 řeší (tedy ta klaviatura je sice hratelnější, ale…). Ozvučení je zde mnohem lepší, je to lehké a opravdu dobře to hraje. Pokud bych něco vylepšoval, tak bych toužil po 76 nebo 73klávesové verzi, ideálně s klaviaturou Fatar TP-9 Piano (kterou má třeba Studiologic Numa Compact 2X), kterou považuji za skvělý kompromis mezi pianem a varhanami a navíc má aftertouch. Ačkoliv jsem byl několik dní skeptický, tato Yamaha mě přesvědčila, že je to přesně to, co jsem potřeboval. Jsem zvědavý, jak si bude stát po stránce spolehlivosti a informace sem ještě doplním.

Levou část ovládacího panelu obsadila varhanní sekce

Střední část s mixáží, zvukovými bankami a ovládáním systému

Pravá část s ovládáním efektů

Výrobce neopomněl klasický MIDI port

Konektivita nástroje je slušná

Reproduktory jsou namířeny dolů a patrně i částečně dozadu (na rozdíl od CK88). Kupodivu nezní vůbec špatně a ani osoba hrající na nástroj není ochuzena o vyšší frekvence (!).

Slíbené srovnání s Yamahou DX7. Rozměry kláves jsou nachlup stejné a ani 40 let rozdílu mezi vznikem těchto mašin firmu Yamaha nepřesvědčilo, že to může někomu vadit.

Srovnání s ostatními plastovými zázraky. Já vím, každý je trochu z jiného soudku, ale konečně všechny slouží ke hraní, ne? A prosím, povšimněte si, že jediné GO:Piano má téměř standardní šířku kláves.