Czechkeys

Korg M1 (1988) Inzerci a to nejen tu kolem hudebních nástrojů poslední dobou ovládají termíny jako legendární, kultovní, retro, vintage a já nevím, co ještě. Asi není nutno připomínat, že jen málokterý předmět, potažmo hudební nástroj, si takový přídomek zaslouží. Korg M1 je ale výjimka, je skutečně jedním z mála nástrojů, o kterém lze s klidem prohlásit, že utvářel pop-kulturu konce 80. a první poloviny 90. let. Existují dva názory na to, jak ji utvářel; pro tehdejšího uživatele muselo jít beze sporu o skok kupředu v technologii i metodách utváření zvuků, pro některé zase tento typ nástroje (pejorativně nazývaný ROMpler) způsobil jistou zvukovou uniformnost nebo až sterilitu tehdejší hudby. Můj názor je ten, že ač mají oba směry svůj díl pravdy, za sterilitu nemůžou nástroje, ale lidi. A to jak tvůrci, tak hlavně konzumenti, kteří takovou muziku kupují. Soudě podle programu současných rádií musí být mainstreamový vkus příšerný, tak proč se domnívat, že tomu bylo dříve jinak. Nezvratný

Kurzweil PC3K6 + KORE64 expanze Kdo pravidelně sleduje inzerci a komentáře na webu Midi.cz, ten nejspíš bude pamatovat období asi před pěti lety, kdy univerzální odpovědí na každou otázku byl Kurzweil. Tedy kromě tamo již legendárního Rolandu XP-30 (musím ho někde sehnat..!). Když se mi asi před třemi lety začalo zdát, že můj hlavní pódiový instrument ( Alesis QS6.1 ) přeci jen trochu zastaral, začal jsem se poohlížet po nějaké náhradě. Jsa poslušen dobrých rad, šilhal jsem po něčem od Kurzweilu a volba nakonec padla na dodnes nabízený PC3K6. Touto recenzí se místo dlouhého popisu pokusím podělit o zkušenosti za cca 3 roky nasazení na pódiích a v krčmách (jsme plesový cover band), neboť se domnívám, že značka i model jsou u nás dobře známy. Na první pohled se nástroj jeví sympaticky: Celé je to zhotoveno z tlustého plechu, rádoby dřevěné bočnice dávají mašině šmrnc, je tu dostatek tahových potenciometrů pro ovládání v reálném čase, kolečka kladou příjemný odpor, je tu spousta tlačítek

Casio Casiotone 1000P (1982) Jak již bylo několikrát řečeno, firma Casio uměla ve svém programu vytvořit místo i pro velmi nevšední a zajímavé výrobky. Roku 1982 uvedla na trh neobvyklý nástroj, který nazvala Casiotone 1000P. Název napovídá, že se jedná o nástroj s možností 1000 zvukových variant. Všechny nástroje této značky měly až doposud pevně dané zvukové rejstříky a toto byl první pokus vyrobit něco jako syntezátor, ovšem v Casiu na to šli tak nějak jinak než ostatní výrobci a díky tomu vzniklo něco vskutku jiného. Podle komentářů na internetu se ale asi nejednalo zrovna o veliký komerční úspěch, pravda, těžko bych hledal třeba dobovou nahrávku, kde tento nástroj účinkuje. Po Casiotone 1000P jsem pošilhával několik let, ale až nyní jsem měl štěstí. Na první pohled je nutno uznat, že designéři, kteří nástroj stvořili, měli vkus. Černý čelní panel s bílým a stříbrným potiskem, stříbrné bočnice, maličký červeně svítící třímístný displej uprostřed "matice" s funkcemi. Za mě

YAMAHA NP-V80 Piaggero Po pravdě řečeno, když jsem poprvé uviděl v nabídce obchodů první generaci nástrojů Yamaha Piaggero (tuším, že NP-10 a NP-30), ptal jsem se sám sebe, koho tím vlastně chce výrobce oslovit: Piáno to není, samohraj taky ne, arranger nebo dokonce syntezátor už vůbec ne, ani master keyboard. Zvuková banka omezená, klávesy měkké, co s tím? Jednoho dne mě kolega z kapely povídá, že se jede hrát do kempu, jen tak s kytarami… Že bych mohl vzít harmoniku. Jenže mně ty malé klávesy naštorc zrovna dvakrát moc nejdou. Tehdy jsem si říkal, že by to chtělo něco lehkého, co má zabudované repráky a umí to hrát i na baterky. Vzhledem tomu, že by to mohlo být dobré i do projektu "malý akustický jazz band", mělo by to mít víc kláves, než jen pět oktáv. A taky že by to nemusely být úplně měkké samohrajkové klávesy. A taky by to ale mohlo umět víc než těch 10 zvuků, co jsou v nižších řadách nástrojů Piaggero. Požadavky rostly a najednou jsem zjistil, že neexistuje nástroj,

Monoton (80. léta) Málokdy se mi stane, že mě něco překvapí svojí existencí, tedy alespoň jedná-li se o elektronický hudební nástroj československé výroby. Tento okamžik nastal, když mi pan Hurník poslal fotky oranžového piánka Monoton. A nejen to, nástroj mi byl zapůjčen k pokusu o opravu a zevrubnému studiu (děkuji za důvěru!). Podle štítku byl nástroj vyroben v ZSE EP Modřany, závod Písek. Víc o něm nevím zhola nic... Navenek Monoton trochu připomíná slovenský nástroj DEO-32 barvou, ale hned na dotek je jasné, že je to něco jiného. Oranžová skříň je odlitek z pryskyřice a klávesy jsou z akordeonu, nebo tak alespoň vypadají. Ovládání a funkce jsou omezeny na veliký regulátor hlasitosti, kolébkový vypínač se signalizační LED, spínač vibráta, přepínač "registrů" (obdélník a pila) a posledním přepínačem se zapojuje jednoduchý LPF, který zahuhlává zvuk. Klávesy jsou příjemnější, než u DEA a vrací je vinuté pružiny. V nástroji je zabudován reproduktor, má vstup pro napáječ 6V s

Casio HT-6000 (1988) Casio HT-6000 je dalším a zatím posledním představitelem domácích nástrojů, které pod maskou obyčejné samohrajky skrývají možnost úpravy či vytváření vlastních zvuků. V tomto případě se jedná o tzv. SD syntézu, digitálně analogový hybrid, kdy se z ROM přehrávají vlny o různém průběhu a jsou dále upravovány napětím řízenými filtry. SD syntéza byla již popsána v článku o Casiu HZ-600 , který je blízkým příbuzným HT-6000, ale zde byly možnosti podstatně rozšířeny. Jako hlavní (avšak nikoliv jediné) zlepšení se v HT-6000 objevil filtr pro každý z osmi hlasů polyfonie. Nástroj je vybaven pětioktávovou dynamickou klaviaturou, která je o poznání tvrdší, než klaviatura CZ-1 , která ale byla asi více používaná. Na HT-6000 se hraje vcelku příjemně. Vlevo od klaviatury jsou obvyklá kolečka ohýbání tónu a modulace, v rozích dva reproduktory, na ovládacím panelu pak vlevo vypínač, tři tahové potenciometry mixáže (Main Volume, Rhythm Volume a Accompaniment Volume), dále dvě kole

GEM PX7 (1989) Na konci osmdesátých let se na trhu objevilo několik domácích samohrajek s možností většinou jednoduché syntézy a tudíž možností tvořit vlastní zvuky (již zde popsané Yamahy DSR-500 a 2000 , Technics SX-AX7 a vbrzku bude následovat Casio HT-6000 ). Ani italský Generalmusic nezůstal pozadu a roku 1989 uvedl na trh řadu nástrojů PX. Základním modelem byl PX3, který disponoval pouze presetovými zvuky a rytmy, dále pak PX5 s možností programování a uložení 16 vlastních zvuků a 16 rytmů a nakonec PX7, který navíc přidal pitchbend kolečko a dynamickou klaviaturu. Obecně všechny tři nástroje charakterizuje pětioktávová klaviatura, celoplastové provedení, nízká hmotnost a dnes status tablehooteru . Vyšší řadou podobných nástrojů pak byla série DSK s modely 80, 90 a 100, uvedená na trh patrně téhož roku. PX7 jsem si pořídil ryze ze zvědavosti a kvalitami bych ho přirovnal přibližně k Yamaze DSR-500, byť nabízí více funkcí i větší rozsah kláves. Nástroj je celý vyroben z plastu

TEM Mini a TEM Mini P S potěšením plním slib, který jsem dal p. Martinovi Svobodovi a to, že zveřejním zprávu o novém přírůstku mezi syntezátory, obzvláště proto, že se jedná o přírůstek původem z České Republiky. Zlaté české ručičky tak nezůstávají jen legendou, nýbrž stále živým fenoménem. Nedávno se v inzerci objevily nabídky na prodej malého modulu pod názvem TEM Mini. Na první pohled se jedná o sympatický syntezátorek se zajímavou výbavou: - 2 oscilátory (vlna, trojúhelník, pila, obdélník, puls) - Každý oscilátor má přepínatelných 5 oktáv - Oscilátory je možné míchat - Oscilátoru 1 je možné přidat o oktávu nižší zvuk, oscilátoru 2 o dvě - Generátor růžového šumu - Klasický MOOG low-pass filter (24dB) - High-pass filter - Obálka ADSR pro filtr i zesilovač - LFO se 4 průběhy (vlna, trojúhelník, obdélník, náhodný puls) - LFO může ovládat výšku tónu (pitch) na obou oscilátorech, obálku filtru nebo zesilovače - MIDI vstup - Stereo výstup - 2× jack 6,3 TS Autorem a výrobcem je pan Slavo

Klávesnice a spínací systémy klávesových nástrojů Je mi ctí předložit Vám další skvěle zpracovaný článek p. Zdeňka Hoška, tentokrát pojednávající o spínacích systémech klaviatur hudebních nástrojů. Autorovi tímto mnohokrát děkuji za perfektní práci a sdílení jeho znalostí, které tak mohou být zdrojem informací a inspirace pro všechny zájemce o tuto problematiku. Na úvod článku o klávesnicích a spínacích systémech varhan a syntezátorů musím připomenout, že není mojí ambicí vyčerpat celou tuto problematiku a tento článek je pouhým souborem poznatků amatéra zabývajícího se příležitostně touto technikou. Každý výrobce má své provedení spínacího systému, řeší ho odlišným způsobem a těchto systémů je velké množství. Princip spínání u klávesových nástrojů zůstává ale stále stejný a to že po stisku klávesy dochází ke vzájemnému spojení různě provedených kontaktů ve spínacím systému a vyvolání reakce, která je dále elektronikou různě vyhodnocena. Jedná se např. o změnu napětí na sběrnici, sepnu