Korg M1

Korg M1 (1988)

Inzerci a to nejen tu kolem hudebních nástrojů poslední dobou ovládají termíny jako legendární, kultovní, retro, vintage a já nevím, co ještě. Asi není nutno připomínat, že jen málokterý předmět, potažmo hudební nástroj, si takový přídomek zaslouží. Korg M1 je ale výjimka, je skutečně jedním z mála nástrojů, o kterém lze s klidem prohlásit, že utvářel pop-kulturu konce 80. a první poloviny 90. let. Existují dva názory na to, jak ji utvářel; pro tehdejšího uživatele muselo jít beze sporu o skok kupředu v technologii i metodách utváření zvuků, pro některé zase tento typ nástroje (pejorativně nazývaný ROMpler) způsobil jistou zvukovou uniformnost nebo až sterilitu tehdejší hudby. Můj názor je ten, že ač mají oba směry svůj díl pravdy, za sterilitu nemůžou nástroje, ale lidi. A to jak tvůrci, tak hlavně konzumenti, kteří takovou muziku kupují. Soudě podle programu současných rádií musí být mainstreamový vkus příšerný, tak proč se domnívat, že tomu bylo dříve jinak. Nezvratným faktem je, že Korg M1 byl nástrojem, který nastavil pravidla, jak bude vypadat pracovní stanice v dalších letech, tedy zvuková banka a syntezátor v jednom nástroji s vícestopým sekvencerem a efektovými jednotkami. Pokud bych pominul markantní zvětšení objemů pamětí, přidání některých dalších syntéz, real-time ovladačů a podobně, vypadají současné workstations stále stejně. I proto lze M1 považovat za kult vedle dalších dvou digitálních syntezátorů, tedy Yamahy DX-7 a Rolandu D50. Jeho historie je dostatečně známá, stejně jako fakt, že bylo vyrobeno okolo čtvrt milionu kusů, což byl ve své době rekord. Díky přemnožení i tomu, že jím poprvé masově použitá technologie (nasamplované reálné zvuky) je používána dodnes, je M1 poměrně snadno a lacino dostupný. Na internetu k němu najdete stovky bank zvuků a jen těžko se na něm bude tvořit něco nového. Přes tyto nesporné nevýhody jsem se rozhodl si M1 koupit a otestovat. Kromě výměny baterie bylo nutno opravit ulomený joystick a nahrát/vytvořit zvukovou banku (fotografie z opravy přikládám níže). Po očištění od zbytků lepicích pásek a opravě se z otloukánka vyloupl plně funkční, pohledný a velmi zachovalý nástroj (teda moje žena řekla, že je to hnusné). Vzhledem k notorické známosti tohoto nástroje jsem se rozhodl napsat recenze dvě - jednu pohledem dnešního muzikanta, který neví nic o historii M1 a nerespektuje, že je 31 let starý a druhou naopak pohledem muzikanta z roku 1988, kterému se dostal nový Korg M1 do rukou. Ani jednu prosím neberte úplně vážně, mám M1 rád i s tou "patinou", která se projevuje na jeho zvucích a funkcích, minimalistickým designem a všemi dalšími neduhy danými dobou vzniku.

Korg M1 pohledem současného uživatele

Do rukou se mi dostal klávesový nástroj Korg M1, černá bedna s několika málo knoflíky, malým dvouřádkovým vybledlým displejem, pěti oktávami kláves a spoustou nevyužitého místa na povrchu. Na první pohled je tedy jasné, že kromě tradičního čtyřsměrného kniplu zcela postrádá dnes žádané ovladače (knoby, táhla apod.) a že práce s ním bude zdlouhavá a neefektivní. Klaviatura je celkem dobře hratelná, avšak po letech již hlučná, ovládací tlačítka kupodivu fungují všechna, joystick také. Nástroj umožňuje připojení do zesilovače (2x6,3mm jack), má dva pomocné výstupy, výstup na sluchátka, vstup pro pedál Volume a dva momentary switche, z nichž jeden je napevno určen jako damper/sustain. Veškeré datové připojení spočívá ve dvou slotech na karty (1xPCM, 1xRAM) a obligátním MIDI triu, není tu žádná disketová jednotka, o USB pochopitelně ani nemluvě. Přenos dat výpisem z a do paměti (ve formátu midi systém exklusive) je ale jednoduchý a funguje bezchybně.

Dalším nutným krokem je odzkoušení (tovární) zvukové banky, která je jedním slovem zastaralá, živým zvukům chybí jakýkoliv náznak pohybu, vzorky jsou příliš krátké. Syntetické zvuky na tom nejsou o mnoho lépe, nástroj má totiž pouze LPF bez rezonance a pevně danou strukturu jednoho nebo dvou oscilátorů na hlas vždy s trojicí obálek (ladění, hlasitost a filtr) a dvěma LFO s pěti křivkami. Jeden LFO (zde zvaný Modulation Generator) moduluje filtr, druhý výšku ladění (vibrato). Jejich intenzita může být regulována pákou a aftertouchem. Nástroj bohužel neumí PWM, ring modulation atp. Vlnám z ROM lze nastavit hlasitost, stopovou výšku 16', 8' a 4', oscilátor 2 lze vůči oscilátoru 1 rozladil v půltónech a centech a také lze zpozdit jeho náběh, což umožňuje fázový posun a alespoň trochu oživí zvuk. Nástroj má pro každý oscilátor obálku vyhrazenou pro výšku tónu, čímž částečně eliminuje absenci portamenta. Efektové jednotky jsou v nástroji dvě a jsou identické, obsahují několik reverbů, delayů, chorusů, phaserů a flangerů, dva typy zkreslení a obě nabízejí i pár kombinovaných algoritmů. Jednotky lze řadit sériově i paralelně. Z dnešního hlediska jde o naprosto standardní jednotky spíše nízké kvality a omezenými možnostmi programování. Ze zvuků v nástroji lze pochválit některé vokály, trumpetu nebo saxofon, zádumčivé plochy a snad některé varhanní zvuky, některé kovové zvuky, bicí a taktéž nezní špatně cokoliv vytvořeného z pilové křivky (respektive ze dvou), pokud to nevyžaduje rezonanci filtru. Do RAM paměti nástroje se vejde 100 zvuků, což je dnes hrubě nedostatečný objem. Zajímavé je použití datového slideru pro ovládání několika parametrů v reálném čase. Ty se volí řadou soft-tlačítek pod displejem.

Dále tu máme 100 pamětí na Kombinace, které mohou být složeny až z osmi zvuků buď navrstvených, nebo v režimu split umístěných v různých částech klaviatury. Tady již tvrdě narážíme na hlavní limit nástroje a tím je maximálně šestnáctihlasá polyfonie. K dispozici jsou opět jenom ony dvě efektové jednotky.

Totéž se dá říci i o sekvenceru, který má osm stop a základní možnosti editace. Upřímně řečeno, ani jej nebudu zkoušet. Jeho kapacita 4400 změn při 100 zvucích a 100 kombinacích je nedostatečná, při 50/50 se ale zvětší na 7700 not. Editace na malém displeji musí být utrpení.

Nástroj tedy nenabízí nic, co by nezvládl sebelacinější současný syntezátor na podobném principu. K jeho hlavním silným stránkám patří solidní hardware, který i po více jak třiceti letech bezvadně slouží (dnešní nástroje nižších tříd jsou v tomto směru o hodně pozadu).

Korg M1 pohledem muzikanta z roku 1988

Ohlédnuto od skutečnosti, že mi toho roku bylo třináct a o syntezátorech jsem měl asi stejné povědomí jako koza o petrželi, kdybych byl býval alespoň trochu zkušeným klávesistou, napsal bych nejspíše toto:

Jaké proměny se dějí v posledních letech na trhu s hudebními nástroji! Vždyť je to teprve deset let, co Roland představil svůj první polyfonní nástroj (Jupiter 4, pozn. autora), před pěti lety se začalo používat MIDI rozhraní a Yamaha uvedla revoluční DX-7 s FM syntézou. Teprve loni přišel Roland se svoji D50 a také se začínají objevovat některé samplery, nástroje schopné nahrát reálný zvuk a použít jej pro jeho věrné napodobení, nebo dalším zpracováním pro tvorbu zvuků úplně nových. A teď přichází počin vpravdě revoluční, nástroj, který má vzorky "živých" nástrojů už v sobě a navíc obsahuje sekvencer, tedy zařízení k digitálnímu záznamu skladeb v osmi stereofonních stopách a jako třešničku na dortu i dvě multiefektové jednotky. To vše ve velice elegantním balení s přehledným displayem z tekutých krystalů, který je decentně podsvícený, a také výborně hratelnou klaviaturou o pěti oktávách. Změna filozofie se projevuje i z venku, výrobci postupně nahradili ovládací prvky na panelu systémem ovládání výběrem z menu. Korg M1 tento trend zahání až do extrému, takže navenek působí poměrně stroze. Že mu ale nic podstatného nechybí, dokáže následující výčet jeho funkcí a možností.

Jak již bylo nastíněno, skříň nástroje je vyrobena z pevného ocelového plechu, bočnice a část kolem joysticku jsou vylisovány z odolné plastické hmoty. Klaviatura o rozsahu pěti oktáv je výborně hratelná a klade přirozenější odpor, než běžné klaviatury u levnějších syntezátorů. Display má dva řádky o 40 znacích, zobrazuje negativně (tedy písmena a znaky jsou světlé na tmavém podkladě) a dává uživateli přehled o všech potřebných parametrech, včetně názvů zvuků a kombinací. Dalším ovládacím prvkem je u Korgů běžně používaný joystick pro ohýbání tónu a modulaci vibrata a filtru. Jeho chod je hladký a umožňuje přesné dávkování všech tří funkcí. Na čelním panelu nalezneme tlačítka módů (jednotlivé zvuky, kombinace, sekvencer), módů editace, výběru bank (interní/karta). Dále jsou tu numerická tlačítka umožňující jednak přímý výběr zvuku/kombinace a v programovacím módu je jimi možno listovat po stránkách parametrů. Vlevo od displeje nalezneme tlačítka Up/Down pro zadávání hodnot a listování v bankách, vpravo pak tlačítka Page +/- pro listování po stránkách v menu. Pod displejem je řada takzvaných Soft tlačítek, kterým jsou přidělovány nejrůznější funkce. V režimu hraní zvuků a kombinací se jimi volí parametr, který lze ovládat v reálném čase potenciometrem Value. Posledním ovládacím prvkem na panelu je úplně vlevo potenciometr hlasitosti. Zezadu nalezneme jednak čtveřici výstupů, dále výstup na sluchátka, knoflík kontrastu displeje, vstupy pro tři pedály a také moderní MIDI rozhraní, kterým lze nástroj nejen ovládat, ale také, máte-li počítač nebo sekvencer s disketovou jednotkou, i zálohovat obsah paměti. Pochopitelně je tu konektor pro napájecí kabel a hlavní vypínač.

A teď už se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: Jak nástroj hraje. Zvuky bych popsal jako velmi reálné. Navolíte Piano a nástroj věrně napodobí akustický klavír. Stejně tak skvěle zvládá trubku, saxofon, bicí (!), flétny, lidské hlasy, smyčce, zvony, varhany, elektrická piána a v podstatě jakýkoliv reálný hudební nástroj. Od simulací běžnou subtraktivní syntézou nebo FM je to mílový krok. Korg M1 se nebojí ani syntetických zvuků a snad jedinou slabší stránkou je absence rezonance filtru. Ale ta je bohatě vykoupena nejen reálnými zvuky. V bance vzorků je i několik zvuků, které se rytmicky opakují a tak není problém vytvořit rychle se opakující drnkání na balalajce a podobně. Zvukům notně napomáhají vestavěné efektové jednotky.

Struktura zvuku se skládá z jednoho nebo dvou vzorků ve třech oktávových polohách, přičemž oscilátor 2 lze rozladit v půltónech a jemněji i v centech, čímž lze docílit opravdu tučného zvuku. Každý oscilátor má k dispozici filtr bez rezonance (dolní propust) ovládaný obálkou, nízkofrekvenčním oscilátorem (společným pro oba hlasy), tlakovou citlivostí a obálkou, obálku hlasitosti, další LFO pro vibráto (opět společný pro oba hlasy) a také obálku pro výšku tónu, díky níž lze napodobit glissando, které v nástroji chybí. Zvuk lze obohatit dvěma efektovými jednotkami v sériovém nebo paralelním uspořádání. Obě nabízí výběr reverbů, delayů, chorusů, phaserů, Langerů, kytarových zkreslení a obě také nabízí několik kombinací (například reverb + delay), takže můžete mít k dispozici až 4 efekty a nepotřebujete žádnou externí jednotku. Všechny efekty lze editovat a jejich nastavení uložit společně se zvukem. Paletu vzorků lze rozšířit dokoupením PCM karet a kapacitu interní paměti zase RAM kartami. Nástroj dokáže zahrát až 16 hlasů najednou, použije-li se jeden oscilátor na hlas.

V režimu Multi lze rozdělit klaviaturu, nebo navrstvit zvuky na sebe, umístit je v kterékoliv poloze ve stereu, změnit jejich barvu, hlasitost atd. bez ovlivnění presetů, které jsou uloženy v paměti. K dispozici máte až osm zvuků najednou a stejnou paletu efektů, jako u jednotlivých zvuků, ale tentokrát společnou pro všechny zvuky v mixu.

Třetím režimem je sekvencer s kapacitou 4400 změn pokud máte v paměti 100 zvuků a 100 kombinací. Pokud se spokojíte s polovinou, má sekvencer kapacitu až 5500 změn. Díky němu lze na nástroji pořídit kompletní nahrávku bez potřeby jakéhokoliv dalšího zařízení, takže pokud při nahrávání třeba na magnetofon i nazpíváte vokál, vystačíte s běžným zařízením se dvěma vstupy, aby se z vás stal hitmaker.

Korg M1 vnáší do hudebního světa zcela nové kvality. Pochybuji, že zcela nahradí běžné akustické nástroje, ale pro každou kapelu je určitě jednodušší vozit takovýto nástroj, než klavír, varhany, smyčcový sbor, nebo třeba dechovou sekci. Pevně věřím, že mnohý muzikant oželí raději nákup Škody Favorit ve prospěch tohoto nástroje.

Zpátky do roku 2019:

Tak a to by mohlo stačit… Návrat o více jak třicet let je už trochu složitý, možná bych tehdy nástroj vnímal jinak, kdo ví... Dnes, jak jsem již uvedl, představuje svým způsobem relikvii, ale jeho zvukové možnosti jsou stále ještě slušné a pro mě, coby milovníka starých strojů a hudební historie, je Korg M1 opravdovou legendou.