Kurzweil PC3K6

Kurzweil PC3K6 + KORE64 expanze

Kdo pravidelně sleduje inzerci a komentáře na webu Midi.cz, ten nejspíš bude pamatovat období asi před pěti lety, kdy univerzální odpovědí na každou otázku byl Kurzweil. Tedy kromě tamo již legendárního Rolandu XP-30 (musím ho někde sehnat..!). Když se mi asi před třemi lety začalo zdát, že můj hlavní pódiový instrument (Alesis QS6.1) přeci jen trochu zastaral, začal jsem se poohlížet po nějaké náhradě. Jsa poslušen dobrých rad, šilhal jsem po něčem od Kurzweilu a volba nakonec padla na dodnes nabízený PC3K6. Touto recenzí se místo dlouhého popisu pokusím podělit o zkušenosti za cca 3 roky nasazení na pódiích a v krčmách (jsme plesový cover band), neboť se domnívám, že značka i model jsou u nás dobře známy.

Na první pohled se nástroj jeví sympaticky: Celé je to zhotoveno z tlustého plechu, rádoby dřevěné bočnice dávají mašině šmrnc, je tu dostatek tahových potenciometrů pro ovládání v reálném čase, kolečka kladou příjemný odpor, je tu spousta tlačítek včetně numerické klávesnice… Na dnešní poměry malý monochromatický displej dává tušit, že výrobce neplýtvá penězi za zbytečnosti. Zezadu je spousta konektorů k připojení lecčehos. Klaviatura (Fatar TP9 s channel aftertouch) je fajn, už léta ji používám ve spoustě nástrojů. Že by se mi splnil sen o vylepšeném GEMu S2 Turbo stříklém Ensoniqem TS-10? No, ne tak docela… Tahové potenciometry sice nejdou úplně zlehka, ale jejich hmatníky se viklají a čumí do prostoru, jakoby to byl mixážní pult. Datové kolo je obří a trčí do prostoru ještě víc, ale naštěstí se s ním aspoň dobře pracuje. Displej je všechno, jenom ne kontrastní. Z mírného podhledu je skoro nečitelný a veškeré seřizování jasu a kontrastu k ničemu nevede. Tlačítka mají prazvláštní dohmat, ale to bych snad přežil. Budiž, i zde to je o kompromisech, snad mi to Kurzweil vynahradí na zvuku.

Jak známo, Kurzweil do svých mašin již léta cpe svoji VAST syntézu, která je na rozdíl od všech ostatních variabilní svojí strukturou. PC3 také obsahuje KB3 syntézu pro simulaci Hammondek a také VA-1 virtuální analogový syntezátor. Kromě dvou standardních zvukových bank výrobce do nástroje také umístil banky z expanzí Classic Keys, Orchestra a Strings. Navíc umí pracovat se samply v několika formátech, které se do nástroje nahrávají přes USB nebo flash disk. To zní perfektně! Tedy zapnout a zkoušet. První, co zkusíte, je standardní zvuk piana. Musím se přiznat, že jsem při prvním poslechu nadšen nebyl. Znělo to tiše a nevýrazně. Bylo nutné si pohrát s nastavením dynamiky klaviatury. Hádám, že FW nástroje je společný pro všechny tři verze (61, 76 a 88 kláves) a TP-9 asi vydává jiné hodnoty, než ty ostatní. Nebo do toho moc málo mlátím. Nicméně nastavení se povedlo a nástroj začal hrát o poznání brilantněji. Další problém byla nízká úroveň vystupujícího signálu (třeba v porovnání s Korgem TR, který používám jako druhé klávesy). Tady je možnost nastavení zisku v Master sekci, ale musí se opatrně, Kurcek je náchylný ke zkreslení zvuku při fortissimu. Nástroj taky trochu šumí, což sice na pódiu nelze postřehnout, ale doma v klidu to celkem ruší. Naštěstí je to v akceptovatelných mezích.

A nyní ke zvukům, nejprve jednotlivým (Programs). Kurzweily jsou dobře hodnoceny pro piana, smyčce a orchestrální zvuky. Souhlasím, byť jsem si na ně musel zvykat. Akustická piana jsou trochu temná, nevynikají tolik cinkáním, což je přirozené, avšak v kontextu se zbytkem kapely ve výsledku méně konkrétní. Mírnými úpravami ovšem lze získat dobře znějící zvuky. Kurzweil zde používá tzv. Triple Strike Piano samply, tedy třívrstvé vzorky se smyčkami a odvedl zde kus dobré práce. Elektrická piana jsou i díky expanzi Classic Keys v nepřeberném množství a nemaje jiná srovnání s originály, než to, co skýtají nahrávky a moje ostatní mašiny, i zde musím chválit. Asi neexistuje kategorie, kde bych si nevybral hned několik zvuků. Expanze obsahuje i množství zvuků z Mellotronu, syntezátorů, ale zcela mi tam chybí třeba jakékoliv tranzistorové varhany. Smyčce nesyčí jako u Korgů. Při poslechu v klidu znějí velmi přirozeně, pokud ovšem hrajete s kapelou, horní oblast zvuku chybí. Bezpochyby je možné zvuky upravit, ale já radši hraju smyčce z Korga. Orchestrální zvuky jsou parádní. Až budu psát operu, bude Kurzweil u toho. Zatím mi ale chybí talent, nápad i tvůrčí entuziasmus, takže divadla budou nejspíš ochuzena o nový repertoár. V nastavení od výrobce mě nijak zvlášť neoslovily dechové nástroje, kytary, ani syntezátorové zvuky (těch tam ale pár zajímavých je), naproti tomu třeba bicí, kterých je přítomno asi milion, znějí skvěle. Simulace Hammondek je fajn, ale presety se v kapele neprosadí. Bylo nutno si udělat svoje a ani tak nejsou příliš slyšet přes ostatní nástroje. Vedlo to i k tomu, že jsem se jednou při sólu přidal tolik, že mi přišel vynadat zvukař, že mu tam furt svítím… Virtuální syntezátor VA-1 je taky úžasný. Není nic, co by nesplnil, variabilní architektura nástroje dává možnost zvolit, co bude čím modulováno, co bude přes co znít atd. Jen to programování zabere opravdu hodně času. Také jsem si vyzkoušel editaci samplů a v nástroji jsem si vytvořil vlastní klavírní zvuky ze samplů z Ensoniqu TS-10 a Alesise QS6.1, respektive karty Stereo Jazz Piano. Nezní to špatně, byť nemám potřebu je používat. Jistě není nutno zdůrazňovat, že je v nástroji spousta efektů, které znějí skvěle, a nemám k nim výtek, avšak pokud by to nestačilo, pak jedním z typů objektů, které si uživatel může vytvořit, je i efektový algoritmus.

V režimu Setup (jinde též zvaném Performance) je možno poskládat a navrstvit až 16 jednotlivých zvuků a díky výkonnému procesoru lze použít vícero vložených efektů (jen nevím, kolik). Setups mohou být nejen různými druhy splitů a vrstvení zvuků, díky arpeggiátorům lze vytvořit i různé multitimbrální patterny. Já samozřejmě nejčastěji využívám dělení klaviatury, nebo vrstvení, parádně takhle fungují třeba chrámové varhany, kdy lze tlačítky vypínat a zapínat jednotlivé registry nebo mixtury.

Nástroj má také sekvencer, ale ptám se sám sebe, proč vlastně. Ještě to pochopím u arrangeru, kde se jednoduše nahraje smohrajový spodek a na něj několik stop melodií, ploch a já nevím čeho. Ale zajímalo by mě, jestli někdo komponuje na vestavěném sekvenceru takovéhoto nástroje…

Na ukládání vlastní tvorby je v nástroji spousta volných bank, vyhledávání je relativně snadné a systém logický. Veškerá nastavení lze zálohovat pomocí kabelu nebo flash disku ve vašem počítači.

Pokusil jsem se shrnout poznatky z asi tří let používání tohoto nástroje a nerad bych, abyste nabyli dojmu, že jsem s ním a priori nespokojený. Hraje se na něj příjemně a zní dobře. Určitě by z něj šlo vymačkat podstatně víc, než jsem doposud zvládl. Já už jenom nemám sílu trávit u mašiny léta, takže spíš preferuji jednodušší systémy (extrémem byl blahé paměti Kawai K-5000, nad nímž mohl člověk strávit pět večerů, aby nakroutil průměrný zvuk). Mrzí mě ty drobnosti, které jsem výše popsal, nečekal bych je od nástroje, který stál v rozpětí 45 - 60 tisíc korun a vlastně ani od žádného levnějšího. Nahrazovat se jej zatím nechystám, neboť není moc čím. Kronos je moc drahý, Montage taky, o Nordu ani nemluvě. Kurzweil postupně nahrazuje tento typ modelem PC3A, což je totéž, jen místo sample flash paměti obsahuje zabudovanou expanzi German Grand. Roland nic zajímavého nenabídl už léta. Kawai syntezátory a workstation přestal vyrábět, firmy GEM a Ensoniq zkrachovaly. Nižší modely značek do jediného nemají aftertouch a vesměs používají zalamovací klaviatury (klávesa se ohýbá ve zúženém místě, klávesy jsou lisovány ve skupinách po několika kusech) - fujtajbl. Článek po dalším čase možná doplním.

Kurzweil, ač převážně pódiový instrument, byl použit jako piano v této skladbě (ač řízen z klaviatury Studiologic Numa Compact 2X) společně s Rolandem XP-30, Yamahou Tyros 3 a Korgem TR 61.