Czechkeys

  Efektové zařízení – Trojfázový chorus-phaser (replika) Je mi potěšením předložit Vám další článek od Zdeňka Hoška. Opět krásná práce v každém detailu, ale na to už jsme u něj zvyklí, že? Zdeňkovi mockrát děkuji a těším se na další! Hledal jsem vhodné zapojení efektu „chorus-phaser“ pro lepší imitaci smyčcových nástrojů označovaných též jako string ensemble (smyčcový soubor) nebo symphonic chorus (symfonický chorus) v mých varhanách. Na webu jsou sice k dispozici různá zapojení těchto efektů vč. servisních manuálů nástrojů, ze kterých lze čerpat vhodná zapojení, ale přístroje které jsem   postavil pouze s jedním zpožďovacím obvodem nedávaly příliš přesvědčivé výsledky. V různých profesionálně vyráběných nástrojích jsou však instalovány i jiné důmyslnější efekty a to tzv. trojfázové chorusy (tri chorus), kde je signál zpracovaný ve třech větvích a fázově posunutý o 120 stupňů. Tak je možné docílit toho, že efekt string je plný a přirozený. Zapojení tohoto trojfázového chorusu jsem re

Amatérský klávesový nástroj neznámého původu  Dovolte, abych Vám aspoň ve fotografiích představil další amatérskou konstrukci dokládající pravdivost rčení o zlatých českých ručičkách. O nástroji nic nevím a nepodařilo se mi jej získat, tak jsem aspoň požádal majitele o pár fotek na stránky. Děkuji tímto paní Daně Zgudka za ochotu a pomoc! Pro zvětšení prosím klikněte na obrázek.

  DYNACORD   CLS-222   replika efektového zařízení „leslie“ S potěšenímVám zde po čase mohu předložit další skvělý článek od p. Zdeňka Hoška. Opět nevycházím z údivu nad čistotou a precizností provedení...       Tímto článkem chci připomenout konstrukci efektového zařízení firmy DYNACORD CLS-22 resp. CLS-222 na simulaci mechanického leslie boxu s rotujícím zvukovody. Ten vynalezl Don Leslie v roce 1940 a dnes je stále vyráběn a hojně používán, i když ceny jsou někdy závratné. Tímto dále popisovaným přístrojem lze tak „téměř“ věrně napodobit zvuk těchto boxů, které jsou však těžké při převozu na koncerty a alespoň si také trochu přiblížit pocit ze hry na Hammondovy varhany B3. Je jasné, že všesměrové šíření zvuku z leslie boxu nemůže nahradit stereofonii tohoto přístroje, přesto můžeme nalézt i různé výhody např. v nízké váze a jiné. Další informace k mechanickému řešení leslie boxů jsou na webu a amatérská stavba by nemusela být až tak problematická. Ale to není předmětem tohoto článku

Yamaha DGX-670 (2021) Muselo to být někdy na přelomu let 2001 a 2002, když jsem v nabídce internetových obchodů s hudebními nástroji narazil na první generaci nástrojů Yamaha DGX, modely DGX-300 a hlavně DGX-500. Tou dobou se schylovalo ke koupi Ensoniqu TS-12 a já si nebyl jistý, jestli by taková Yamaha DGX-500 nebyla lepší volbou. Nabízela plný rozsah klaviatury 88 tónů, stála něco kolem 20 tisíc (dodnes mám někde vytištěný obrázek, na který jsem připsal cenu; jestli ho najdu, umístím ho z nostalgie sem) a byla také o mnoho lehčí. Polyfonie obou nástrojů byla stejná, dnes směšných 32 hlasů a z práce se zvuky jsem kromě vrstvení a splitování klaviatury neuměl nic. Ve své naprosté neznalosti jsem netušil, že „klávesy pianového typu“ nemusí nutně být vyvážené… Nakonec zvítězil Ensoniq, i když mě stál o třetinu víc a byl starší. Kdyby se to nestalo, asi bych možná nikdy nezačal s tvorbou zvuků, poznáváním různých nástrojů a možná by ani nevznikly tyto stránky. Nástroje řady DGX od té

  CASIO CT S1000V (2022) „I am a Japanese synthesizer, synthesizer…“. Tato píseň mi zazněla v uších téměř okamžitě, jakmile jsem uviděl první promo videa novinky firmy Casio pro letošní (2022) rok, typu CT S1000V. Nebývá u mě zvykem kupovat nové nástroje a tím méně Casia (první a poslední nové Casio jsem koupil před Vánocemi 1993). Ani tyto stránky nejsou zrovna zaměřeny na představování žhavých novinek. Ale hlasová syntéza v samohrajce mě prostě nenechala chladným a jakmile to bylo možné, CT S1000V jsem si objednal. Protože se jedná o aktuální model a na internetu je spousta informací a videí o něm, zkusím se zaměřit spíš na to, jak slíbené vlastnosti a funkce plní a také na to, co z propagačních materiálů nevyčtete. Již několikrát jsem obdivně povzdechl nad skutečností, že firma Casio občas do svých nenápadně vyhlížejících výrobků vpašuje něco nečekaného. Zatím co u „profesionálních“ nástrojů (zde reprezentovaných modely CZ-5000 a CZ-1 ) člověk přeci jen počítá s nějakou výbavou

Roland GO:KEYS (2018?) V článku o digitálním pianu Roland GO:PIANO (dá-li se ta plastová hračka vůbec nazvat piánem) jsem slíbil, že někdy zakoupím, vyzkouším a popíši jeho sourozence, Roland GO:KEYS. Tak tady je… Červená barva není na mých nástrojích obvyklá. Norda nemám (možná to někdy doženu, ale nevím, nevím), Korg Karma také ne, Delicia Fenix je víc do fialova… Vedle mých černých, stříbrných a dvou modrých nástrojů působí tenhle prcek jako piánko pro děti. Byl jsem zvědavý, jestli tak i hraje a nezbylo mi, než si jeden kousek koupit. První dojem z něj nebyl žádným překvapením, kompletní hardware je shodný s GO:PIANO s výjimkou ovládacího panelu, respektive jeho dotykových prvků, displej je inverzní a svítí oranžově. Plastová skříň s reproduktory o výkonu (prý) 2x2,5 W, jediné tlačítko pro zapínání a vypínání a plastová polotvrdá klaviatura bez vyvážení. Na panelu jsou zleva dvě plošky pro zesílení/zeslabení zvuku, dvě řady padů pro ovládání modulace a ohýbání tónu (modulace vě