Yamaha DGX-670

Yamaha DGX-670 (2021)

Muselo to být někdy na přelomu let 2001 a 2002, když jsem v nabídce internetových obchodů s hudebními nástroji narazil na první generaci nástrojů Yamaha DGX, modely DGX-300 a hlavně DGX-500. Tou dobou se schylovalo ke koupi Ensoniqu TS-12 a já si nebyl jistý, jestli by taková Yamaha DGX-500 nebyla lepší volbou. Nabízela plný rozsah klaviatury 88 tónů, stála něco kolem 20 tisíc (dodnes mám někde vytištěný obrázek, na který jsem připsal cenu; jestli ho najdu, umístím ho z nostalgie sem) a byla také o mnoho lehčí. Polyfonie obou nástrojů byla stejná, dnes směšných 32 hlasů a z práce se zvuky jsem kromě vrstvení a splitování klaviatury neuměl nic. Ve své naprosté neznalosti jsem netušil, že „klávesy pianového typu“ nemusí nutně být vyvážené… Nakonec zvítězil Ensoniq, i když mě stál o třetinu víc a byl starší. Kdyby se to nestalo, asi bych možná nikdy nezačal s tvorbou zvuků, poznáváním různých nástrojů a možná by ani nevznikly tyto stránky.

Nástroje řady DGX od té doby prodělaly nemalé změny. Po dvou generacích se objevil model s kladívkovou mechanikou (DGX-620), od generace 640 menší modely s měkkými klávesami zmizely. Výrobce přidával na polyfonii i možnostech nástrojů. Model DGX-670 ale představuje tak trochu milník. Kromě štědré polyfonie 256 hlasů přidal mimo jiné barevný displej, bluetooth audio, klavírní vzorek CFX, a aranžér i celý operační systém se začal podobat vyšším modelům. Prošel jsem si anabází s lehkými nástroji pro malé akustické hraní, abych zjistil, že to není správná cesta, chce-li člověk působit jako pianista. Mým favoritem bylo kvůli skladnosti a váze piano Casio PX-3100, ale než se dostalo do obchodů, naskytla se možnost koupit tuto Yamahu za rozumný peníz. To rozhodlo, že si budu ničit páteř taháním 23kilového behemotu, ale co už, hraje to opravdu hezky. Mně jako pianistovi to naopak uštědřilo lekci, že mizerný výkon nemusí být vždy vinou nástroje…

Skříň nástroje je zhotovena z poměrně bytelného plastu. V cenové kategorii Yamahy DGX jistě nelze očekávat kov a dřevo, ale lišta nad klaviaturou má aspoň dřevěnou texturu. Pokud je nástroj vypnutý, je kromě kláves celý černý, i zhasnutý displej zčerná a zanikne. Klaviatura je stejná, jako u předchozích modelů, výrobce ji označuje jako GHS (Graded Hammer Standard). Její povrch je lesklý, možná by přeci jen stálo za zvážení jej vybavit nějakou texturou, jak tomu je i u relativně laciného Casia CT-S1000V. Jinak jí nelze nic vytknout, na rozdíl od klaviatur syntezátorů, samohrajek i lehkých pian (viz třeba Piaggero NP V-80) zde Yamaha respektuje standardní šířku kláves. Displej, jak již bylo naznačeno, je barevný, relativně malý (v poměru k rozměrům nástroje) a poměrně hrubý. Občas je nutno se na něj podívat zblízka, aby krátkozraký uživatel pochopil, co se mu nástroj snaží sdělit. Nicméně je pěkně kontrastní a čitelný ze všech myslitelných úhlů. Tlačítka jsou gumová, což mě sice nepřekvapuje, ale trochu mrzí. Jejich funkce dostatečně popisují fotografie níže, na tomto místě jen s politováním konstatuji, že chybí numerická klávesnice. Nástroj je vybaven kolečkem Pitch-Bend, které trochu cvaká v prostřední poloze. Zase jedna věc, která by určitě šla zlepšit. Nástroj je ozvučen dvoupásmovými soustavami s bassreflexem a udávaným výkonem 2X6 W. Svoji práci odvádí ozvučení velmi dobře. Výrobce u tohoto nástroje velmi šetřil na konektivitě, kromě USB To Device na čelním panelu je zezadu vstup pro napájení, USB typu B To Host, audiovstup (Jack 3,5 mm), výstup pro sluchátka nebo zesilovač (Jack 6,35 mm), vstup pro jediný pedál a konektor pro připojení pedálové jednotky Yamaha. Tu ovšem musíte upevnit ke stojanu Yamaha a ani jedno z toho není součástí dodávky. Níže si vysvětlíme, proč je to velká nevýhoda. Zcela v souladu s novodobými trendy chybí MIDI rozhraní (což omlouvá přítomnost USB), ale nepochopitelné je, že výrobce šetřil na linkových výstupech. Je to asi dáno tím, že nástroje řady DGX jsou určeny především pro domácí hraní.

DGX-670 jako digitální piano: Svým přídomkem Portable Grand dává nástroj na vědomí, že je především digitálním pianem (i když umí mnohem víc). Nabízí jednak vzorky několika klavírů, přičemž hlavním hitem má být a je vzorek křídla CFX. Jako většina výrobců, i Yamaha do svých digitálních pian implementuje tzv. Piano Room, tedy jakousi zjednodušenou volbu pro nastavení klavírních zvuků a prostředí, ve kterém hrají. Pro mě je to dost málo použitelná hračka, žádná z možností v Piano Room neumí nic, co by nešlo vytvořit běžnou úpravou zvuků v nastavení Voice set. Nástroj také umí simulovat sympatetickou rezonanci strun při stisknutém pedálu Sustain. Své klavírní zvuky jsem malinko zbavil basů, o chloupek obohatil rezonancí filtru a hraje to opravdu dobře. Pro hraní v akustickém bandu je to fajn.

DGX-670 jako syntezátor: Kromě klavírů umí DGX-670 spoustu jiných zvuků, protože je to komplexní arranger keyboard, skoro bych řekl až workstation. Zvuky lze upravovat několika parametry v nastavení Voice Set (které je stejné jako třeba u Tyrosů). Můžete měnit citlivost na dynamiku, cut-off a rezonanci filtru, ADR obálku a nastavit intenzitu, zpoždění a frekvenci vibrata. Každý zvuk lze kromě systémového reverbu a chorusu ještě dotunit použitím některého z mnoha DSP efektů. Na výběr je nepřeberné množství reverbů, delayů, chorusů, flangerů, zkreslení, leslie efektů a mnoha dalších typů, a všechny lze navíc libovolně editovat. DGX-670 disponuje 5 DSP současně. Vytvořené zvuky lze ukládat do vnitřní paměti a na USB flush disk. Jako u všech samohrajů Yamaha, i zde panuje typický nešvar s rychlým dozníváním zvuků, jako jsou smyčce, varhany, nebo syntezátorové plochy, je-li stisknutý Sustain pedál. Je trochu blbé, pokud dozní plocha dříve, než piano, se kterým byla navrstvena. Jak už jsem nastínil v předchozích článcích, GM a XG zvuky tohle nedělají. Ale tady je další háček; DGX-670 je sice vybaven plnou GM2 a XG bankou zvuků, tyto ale nelze hrát z klaviatury! Řešení je jednoduché. Protože zvukové  banky nejsou ničím jiným, než adresami s parametry, stačí zkopírovat GM a XG banky z jiného kompatibilního nástroje a nahrát je do uživatelské banky DGX-670. Všechny tyto zvuky nejen že nedoznívají jako zvuky panelové, ale také je můžete libovolně editovat a prohánět přes efekty a získat tak spoustu dalších zajímavých barev. Stejným způsobem lze kopírovat i panelové zvuky (použil jsem Tyros 3). Nemusí vždy znít totožně s originálem, je-li použitý jiný multisampl (například Super Articulation dechové nástroje se chovají jinak). Ale každopádně to opět rozšiřuje zvukové možnosti nástroje. Abych nezapomněl, zvuky jsou tak přirozené, až je to někdy trochu nepřirozené (třeba dechy mají přebytek vyšších harmonických), ale úpravami lze docílit skvělých výsledků snad v jakékoliv kategorii.

Lze navrstvit dva zvuky na sebe, rozdělit klaviaturu a ve spodní části hrát zvuk třetí. Každý má k dispozici svůj DSP, je možná mixáž, rozladění v oktávách i jemné rozladění, každý zvuk v mixu má i svůj dvoupásmový ekvalizér. Performance lze ukládat v libovolném počtu do interní paměti i na flash disk, lze vytvářet adresáře například podle kategorií. Velmi slušné!

DGX-670 jako arranger keyboard: Nástroj dostal do vínku možnosti z arranger keyboardů řady PSR-S6XX, takže nyní má čtyři varianty každého doprovodu, čtyři fill-in výplně, break a tři předehry i dohry. Ale pozor, tlačítka jsou jen pro jednu předehru i dohru, takže je nutno v menu nastavit, kterou variantu bude nástroj hrát. Já používám jen odklepání a jednotaktový závěr, takže mi tohle nevadí. V aranžích je možná kompletní mixáž, změna nástrojů v jakékoliv stopě i jejich úplné umlčení. Moc fajn je vychytávka v podobě tlačítka Simple, které nechá v aranži znít jen basu a bicí. DGX-670 je také vybaven možností tvorby vlastních stylů (Style Creator) a je kompatibilní s ostatními Yamahami. Z Tyrosu 3 jsem zkopíroval styly, které zde chybí, a funguje to bezvadně. Je zajímavé, že pokud použijete styl shodného jména i aranže, bude ten z Tyrosu znít o něco líp (!). Styly lze opět ukládat do interní paměti i na flash disk. Doprovodnou jednotku tohoto piana hodnotím velice kladně.

DGX-670 jako workstation: DGH-670 má šestnáctistopý sekvencer s plnou editací a je tedy použitelný nejen pro přehrávání midi skladeb, ale i pro vlastní tvorbu. Nepředpokládám, že by se nějak významně lišil od sekvenceru v Yamaze PSR-3000, kde jsem jej použil naposledy. V době dostupného software pro záznam midi událostí a především pro záznam zvuku ve více stopách jej považuji za zbytečný.

Ostatní funkce: V nástroji najdete výukový systém, možnost zobrazení textů i not, přehrávač waw souborů s možností transpozice (na úkor kvality zvuku), mikrofonní vstup s vlastním setem efektů, možnost audiozáznamu ve formátu waw, Bluetooth audio a další funkce. Na piano v této cenové hladině je toho více než dost.

Stinné stránky: Nic není dokonalé, ani Yamaha DGX-670. V úvodu jsem nastínil peripetii s pedály. Pokud si vystačíte se Sustain pedálem, poslouží vám dobře cokoliv připojeného do jediného vstupu pro tzv. auxiliary pedál. Problém je, že DGX-670 nemá modulační kolečko, aftertouch, ani programovatelný čudlík, protože pro ovládání těchto funkcí využívá k tomu určenou třípedálovou jednotku. To by až zase tak nevadilo, kdyby fungovala jako samostatná, ale ona musí být namontovaná na stojanu určeném pro DGX-670. Bez pedálové jednotky ale nemůžete roztáčet leslie u Hammondek, spínat vibrato ani žádný jiný efekt. Asi by pomohlo rozklíčování zapojení PS2 konektoru, který slouží pro připojení pedálů, určitě to budou jen prosté spínače. Někdy se do toho pustím!

Závěr: Yamaha DGX-670 se i přes drobné nedostatky povedla. Za cenu téměř stejnou, za jakou se před dvaceti lety prodávala DGX-500 nabízí podstatně víc muziky i hratelnosti. Na tahání je to trochu moc těžké, ale bohatě to kompenzuje celkovým zvukem i všemi možnostmi, které nabízí. Řada DGX mi je od uvedení modelů s kladívkovou mechanikou velice sympatická (kdysi jsem na zkouškách hrál na kamarádovu DGX-630) a mohu ji směle doporučit jako téměř přenosný a relativně levný nástroj. Tímto prozatím končím s představováním moderních nástrojů a slibuji, že se příště vypravíme hlouběji do historie.