Czechkeys

 ELEX K2 String-Orchestra (197?) Není toho moc, co se najde na internetu o tomto nástroji. Některé zdroje uvádějí, že za jeho původem stojí firma Farfisa, jinde je uveden výrobce ELEX (Elettronica Excelsior nebo tak nějak)... Také se zde dozvíme, že se nástroj prodával i pod značkou Hohner. Jisté je pouze to, že byl vyroben ve druhé polovině sedmdesátých let v Itálii. Přišel jsem k tomu, jak se říká, „jako slepej k houslím“, prostě mi to někdo nabídl za přijatelnou cenu a kolega, který zrovna cestoval kolem, mi to vyzvedl. Dorazila bedna špíny a rzi, která po vetknutí do sítě nehrála. Po prvotní očistě a pár menších úkonech bylo možno slyšet alespoň nejvyšší oktávu. Po cca dvouleté pauze a třech dnech úmorného čištění nejsem o mnoho dál, nástroji nefunguje polovina symetrického zdroje, a děličky se nahodí vždy jen po odpojení a připojení klaviatury a to pouze na několik vteřin. I tak mohu prohlásit, že to má přesně ten zvuk smyčců, který byste od italského nástroje z tohoto období če

Elektronkový overdrive pro klávesové nástroje Pro všechny nadšence zabývající se hudební elektronikou představuji jednoduchý efekt „overdrive“, který může být zajímavým doplňkem pro efektování hudebních nástrojů ať kytary či varhan. Efekt „overdrive“, nebo-li česky přebuzení, lze realizovat buď s pomocí tranzistorů nebo také elektronek. Použití elektronky v těchto efektech je vesměs hodnoceno lépe než použití tranzistorů. Většinou se ale v efektových „krabičkách“ používají tranzistory, neboť je to konstrukčně jednodušší. Jsou ale i skvělé vyjímky při použití elektronky a to např. v efektovém zařízení Tube rotosphere, kde se používá dvojitá elektronka ECC83 na vstupu elektronického leslie se zpožďovacími obvody MN3204. Jsou ale samozřejmě k dispozici i různé další konstrukce těchto efektů. Hledal jsem vhodné zapojení tohoto efektu, které bych mohl použít pro své nástroje a našel jsem ho právě v této konstrukci. Tímto tedy mohu relativně věrně simulovat efekt overdrive. Ve zde popisované

  Efektové zařízení – Trojfázový chorus-phaser (replika) Je mi potěšením předložit Vám další článek od Zdeňka Hoška. Opět krásná práce v každém detailu, ale na to už jsme u něj zvyklí, že? Zdeňkovi mockrát děkuji a těším se na další! Hledal jsem vhodné zapojení efektu „chorus-phaser“ pro lepší imitaci smyčcových nástrojů označovaných též jako string ensemble (smyčcový soubor) nebo symphonic chorus (symfonický chorus) v mých varhanách. Na webu jsou sice k dispozici různá zapojení těchto efektů vč. servisních manuálů nástrojů, ze kterých lze čerpat vhodná zapojení, ale přístroje které jsem   postavil pouze s jedním zpožďovacím obvodem nedávaly příliš přesvědčivé výsledky. V různých profesionálně vyráběných nástrojích jsou však instalovány i jiné důmyslnější efekty a to tzv. trojfázové chorusy (tri chorus), kde je signál zpracovaný ve třech větvích a fázově posunutý o 120 stupňů. Tak je možné docílit toho, že efekt string je plný a přirozený. Zapojení tohoto trojfázového chorusu jsem re

Amatérský klávesový nástroj neznámého původu  Dovolte, abych Vám aspoň ve fotografiích představil další amatérskou konstrukci dokládající pravdivost rčení o zlatých českých ručičkách. O nástroji nic nevím a nepodařilo se mi jej získat, tak jsem aspoň požádal majitele o pár fotek na stránky. Děkuji tímto paní Daně Zgudka za ochotu a pomoc! Pro zvětšení prosím klikněte na obrázek.

  DYNACORD   CLS-222   replika efektového zařízení „leslie“ S potěšenímVám zde po čase mohu předložit další skvělý článek od p. Zdeňka Hoška. Opět nevycházím z údivu nad čistotou a precizností provedení...       Tímto článkem chci připomenout konstrukci efektového zařízení firmy DYNACORD CLS-22 resp. CLS-222 na simulaci mechanického leslie boxu s rotujícím zvukovody. Ten vynalezl Don Leslie v roce 1940 a dnes je stále vyráběn a hojně používán, i když ceny jsou někdy závratné. Tímto dále popisovaným přístrojem lze tak „téměř“ věrně napodobit zvuk těchto boxů, které jsou však těžké při převozu na koncerty a alespoň si také trochu přiblížit pocit ze hry na Hammondovy varhany B3. Je jasné, že všesměrové šíření zvuku z leslie boxu nemůže nahradit stereofonii tohoto přístroje, přesto můžeme nalézt i různé výhody např. v nízké váze a jiné. Další informace k mechanickému řešení leslie boxů jsou na webu a amatérská stavba by nemusela být až tak problematická. Ale to není předmětem tohoto článku

Yamaha DGX-670 (2021) Muselo to být někdy na přelomu let 2001 a 2002, když jsem v nabídce internetových obchodů s hudebními nástroji narazil na první generaci nástrojů Yamaha DGX, modely DGX-300 a hlavně DGX-500. Tou dobou se schylovalo ke koupi Ensoniqu TS-12 a já si nebyl jistý, jestli by taková Yamaha DGX-500 nebyla lepší volbou. Nabízela plný rozsah klaviatury 88 tónů, stála něco kolem 20 tisíc (dodnes mám někde vytištěný obrázek, na který jsem připsal cenu; jestli ho najdu, umístím ho z nostalgie sem) a byla také o mnoho lehčí. Polyfonie obou nástrojů byla stejná, dnes směšných 32 hlasů a z práce se zvuky jsem kromě vrstvení a splitování klaviatury neuměl nic. Ve své naprosté neznalosti jsem netušil, že „klávesy pianového typu“ nemusí nutně být vyvážené… Nakonec zvítězil Ensoniq, i když mě stál o třetinu víc a byl starší. Kdyby se to nestalo, asi bych možná nikdy nezačal s tvorbou zvuků, poznáváním různých nástrojů a možná by ani nevznikly tyto stránky. Nástroje řady DGX od té