Tiracon 6V

Tiracon 6V (1987)

Tento nástroj začala v roce 1987 vyrábět společnost VEB Automatisierungsanlagen Cottbus v NDR. Doba mu nepřála, takovéto nástroje totiž právě vycházely z módy, ale pro socialistického člověka musel nesporně znamenat veliký přínos; kdo neměl devizy a dostal se náhodou k Tiraconu, měl konečně k dispozici polyfonní programovatelný syntezátor. I přes nepříliš hojný výskyt tohoto nástroje u nás naleznete několik zmínek i popisů (nejlepší tradičně od Bodyi, kterému bych tímto také rád poděkoval za servisní manuál se schematy) i na českých stránkách. Proto se v popisu mohu soustředit spíše na jeho specifika a srovnání s nástroji podobné konstrukce.

Tiracon je vyroben z ocelového plechu a má krásné dřevěné bočnice. Na tom by nebylo nic podivného, neboť podobně vypadá kdeco, ale zatímco většina výrobců při výrobě bočnic sáhla po dřevotřísce polepené tapetou, hier das ist Edelholz! Tiracon je trochu větší, než je u čtyřoktávového nástroje zvykem (i když proti třeba Jupiteru 4 je to pořád muší váha) a působí bytelným dojmem.

Již první pohled na jeho čelní panel jasně napoví, že tvůrci našli mnoho inspirace v nástrojích značky Korg, konkrétně v modelech Poly 800 a Poly 61. Způsob ovládání přes menu v tabulce, tři dvouciferné displeje a joystick hovoří jasně. S Poly 800 je také Tiracon často srovnáván, ale podle mě je to nesmysl, protože i přes Korgu podobné ovládání je Tiracon strukturou blíže spíš třeba k Rolandu Alpha Juno. Podobně jako on, i Tiracon je šestihlasý skutečně polyfonní nástroj, tzn. má filtr a jeden oscilátor pro každý hlas. Klaviatura je čtyřoktávová a klávesy mají stejný tvar, jako u varhan Vermona, nicméně jsou tvrdší a kontakty jsou pružinového typu, tedy nemají tendenci se lámat. Hraje se na ni vcelku obstojně. Ostatní ovládací prvky působí také poměrně robustně s výjimkou potenciometrů, které se otáčejí dost zlehka a nebudí zrovna důvěru. Zezadu je k nalezení kromě síťové vidlice (stejná jako třeba u rádia) a vypínače také dvojice výstupů (pětikolík DIN a Jack 6,3 mm), sluchátkový výstup (divný pětikolík s kontakty do kříže), rozhraní pro ukládání dat na magnetofon ale hlavně MIDI trojice: MIDI standard překonal železnou oponu!

Uvnitř nástroje je to trochu horší; ne snad, že by se jednalo o vyslovený nepořádek, výtka patří provedení plošných spojů s tenkými cestičkami, které jsou náchylné na studené spoje (zkušenost s mým kusem). Spodní část skříně pod klávesami slouží jako chladič a umí se docela pěkně ohřát, Tiracon je tak patrně jediným nástrojem s vyhřívanou klaviaturou :o).

Jak již bylo řečeno, nástroj je šestihlasý, s jedním oscilátorem na hlas, který může současně hrát pilu 4', puls 4' a obdélník 4', 8' a 16', přičemž všechny současně lze transponovat o oktávu dolů a nahoru. Pulsní signál má nastavitelnou šířku, nebo může být modulován vlastním LFO s nastavitelným rozsahem a frekvencí, avšak pouze s jediným tvarem vlny (patrně sinusovka nebo trojúhelník). Dále má každý hlas k dispozici VCF s nastavitelnou Cutoff frekvencí a rezonancí (lze docílit samooscilace), který lze řídit generátorem obálky ADBSSR a LFO se čtyřmi vlnami (Random, sinus, pila a obrácená pila, obdélník bohužel chybí) s možností zpoždění a nastavení intenzity. Třetí LFO (opět se čtyřmi tvary vln) ovládá VCO a druhý generátor obálky ADBSSR pak VCA. Nástroj má k dispozici generátor bílého šumu a také statický HPF se třemi úrovněmi. Všechna tato nastavení lze uložit do 32 paměťových pozic zálohovaných akumulátory.

Další funkcí je Chord Memory, která pracuje jinak, než u ostatních nástrojů: Tiracon v režimu Hold umožňuje opakovaným stiskem téže klávesy navrstvit potřebný počet oscilátorů, klidně i všech šest, takže pak pracuje jako monofonní nástroj. Pokud ovšem navrstvíte např. jenom dva, umí takto navrstvené oscilátory asignovat ve zbývající polyfonii, takže na dva navrstvené oscilátory ještě stále lze hrát tříhlasý akord! Velká škoda, že Tiracon neumí portamento.

Poslední zajímavostí je jednoduchý dvoustopý sekvencer s kapacitou 250 not a možností řízení rychlosti. U mého kusu nefungoval (opraveno, viz níže), stejně jako funkce Autotune; při aktivaci těchto dvou funkcí nástroj zamrzne a je nutné jej restartovat. Celá tato nádhera je řízená procesorem Zilog Z80.

Zvuk nástroje je přesně jak popisuje Bodyia v oblasti středních frekvencí, není to žádný basista, spíš plochař, avšak je téměř nezbytné jej obohatit nějakým efektem. Rozhodně hraje velmi jinak než Poly 800 nebo Alpha Juno.

O spolehlivosti nástroje jsem se již zmínil, občas něco někde zlobí (např. přepínání funkcí Hold a Chord memory atd.). Netuším, co s ním kdo kdy dělal, ale asi i delší dobu stál, určitě mu budu muset ještě věnovat pozornost (pomohlo naletování drátů plochého kabelu, který spojuje ovládácí panel se zbytkem nástroje, natvrdo na piny konektoru - viz foto níže). Problematické je ladění, Tiracon jej moc nedrží, za studena se prvních pár minut téměř nedá poslouchat. I to ještě bude předmětem výzkumu.

Tiracon přišel na svět pozdě a ve špatné části světa. Kdyby jej vyrobili jinde a řekněme o pět let dříve, mohl mít naději na úspěch.