Korg X3

 

Korg X3 (1993)

Popsaný a vyfotografovaný nástroj není a nebyl můj, což je výjimka z pravidla, že zde popisuji mašiny, se kterými jsem získal zkušenosti v provozu ať už na pódiu, nebo ve svém kutlochu. Jednoho časně jarního dne mi zavolal kamarád, jestli bych si nevěděl rady s jeho Korgem X3, který už dlouho nepoužívá. Že mu z něj zmizely zvuky. Když ke mně nástroj dorazil, bylo jasné, že na něm bude práce trochu víc, takže jsem jej mimo nahrání zvukových bank také rozebral, pročistil, doplnil chybějící  síťový spínač atd. Popis se bude týkat jednak železa, tedy hardware nástroje, ale také si dovolím malé srovnání s několika nástroji podobného stáří.

Napřed ale aspoň trochu historie a zběžný popis jinak dobře známého nástroje. Korg X3 se na trhu objevil roku 1993 jako levnější alternativa k workstation 01W (nebo O1W?). Postrádal jeho grafický displej a pár drobností, ale stále nabízel tehdy slušnou polyfonii 32 hlasů (při použití jediného oscilátoru na hlas), 16stopý sekvencer, 6MB vzorků v ROM, dvě slušné efektové jednotky, možnost o rozšíření kartami pro sekvencer i nové vzorky a klaviaturu, byť nevyváženou, ale s aftertouchem. Skříň nástroje je plechová, bočnice plastové, ve srovnání s Korgem M1 výrazně lehčí a proto mě překvapilo, že jsou nástroje skoro stejně velké (viz foto níže). Struktura nástroje je srovnatelná s mladším a jednodušším modelem řady, X5 (i X5D), tedy dva oscilátory na hlas s nezávislými obálkami pro hlasitost a pitch a nezávislým filtrem bez rezonance. Vzorky v ROM jsou v porovnáním s M1 kultivovanější, ale nejsem si jistý, zda lepší. Každopádně je jich více. Při citlivé práci lze z nástroje dostat poměrně solidní zvuky téměř pro všechny žánry, bohužel, díky absenci rezonance filtru nástroj nemá možnost tvorby některých druhů syntezátorových zvuků. Mám a nebo měl jsem tu celou řadu nástrojů ze stejného období a ačkoliv by X3 jistě ve své době obstál velmi dobře jako univerzální nástroj, asi bych volil něco jiného. Hned po něm se mi zde objevila třeba Yamaha QS300 a milého Korga po zvukové stránce porazila na celé čáře. A abych nezapomněl, sekvencer nástroje jsem si jako obvykle nevyzkoušel.

Po mnoha letech používání má Korg některé typické neduhy. Hned po zapnutí je to klasický problém s podsvětlením displeje, které je zde řešeno elektroluminiscenční fólií napájenou invertorem. Na popisovaném kousku podsvícení nefungovalo vůbec, pokud by fungovalo, vydává invertor zpravidla piskavý zvuk a vyčpělá fólie svítí jen velmi málo. Druhý problém je klaviatura, která pochází z dílen Yamahy a má místo jednotlivých kontaktů gumový pás vcelku s pruhy s vodivou vrstvou. V případě tohoto Korgu jsem vystačil s důkladným vyčištěním a adjustací citlivosti aftertouche, ale obvykle je gumový pás nutno posunout (krátkodobě pomáhá), nebo vyměnit. Otáčení nepomáhá, vrchní pruh je přerušovaný kvůli správné funkci diodové matice. Další problematickou částí je disketová jednotka, která je trochu neobvykle namontovaná do levé bočnice. Je to klasický model s gumovým řemenem, kdy se po jeho výměně a vyčištění obvykle podaří jednotku rozchodit. U tohoto nástroje jsem se o to ani nesnažil, majitel stejně nemá diskety a zvuky jsem mu do nástroje nahrál přes MIDI SysEx data. Nedlouho potom jsem řešil tentýž problém u Korgu Trinity a nakonec to stejně skončilo výměnou jednotky za novou. A to je ze závad vše, nástroj, ač téměř třicetiletý, funguje vesele dál.

Jak jsem se již zmiňoval, X3 není můj favorit mezi staršími digitálními nástroji. Když jsem se poohlížel po náhradě M1 za něco mladšího, ale stále ještě trochu klasického, zvítězil Trinity, o kterém napíšu někdy později. Neznamená to ale, že by za dnešní směšné ceny byl X3 špatný nástroj a určitě stále může nalézt využití jak na pódiu, tak v domácím studiu.