Yamaha Tyros 3

 

Yamaha Tyros 3 (2007 – 2010?)

Arranger workstations od Yamahy jsou tak nějak vnímány jako etalon pro tento druh klávesových nástrojů. Velká část videorecenzí se zabývá porovnáváním jiných produktů právě s Yamahou. Po sérii PSR-9000 přišla na trh Yamaha Tyros 1 a dá se říci, že tomuto sektoru nastavila pomyslnou laťku: 128 hlasů polyfonie, barevný displej, možnost úpravy zvuku (byť jednoduché), možnost vytváření doprovodných patternů, plnohodnotný šestnáctistopý sekvencer, klaviaturu s aftertouch a mnohé další. V druhé sérii se výrobce pustil do odvážné modifikace vnějšího vzhledu (ostře řezané linie Tyrosu 2 prý měly připomínat krystal), aby se s třetí generací vrátil opět ke konzervativnímu tvaru velmi podobnému původnímu Tyrosu 1. K pořízení Tyrosu 3 mě dovedly potíže s GEMem Genesys (ovšem nikoliv jeho zvukový projev, kde má proti Tyrosu stále navrch, tedy alespoň jsa použit jako flašinet v zabíjačkovém triu). Když jsem si jej pořizoval, výrobce právě měnil čtvrtou generaci za pátou, následovanou později novým nástrojem Genos. Investice do nového arrangeru mi přišla zbytečná, jako trio vystupujeme výjimečně, a tak mi Tyros 3 většinou slouží ve studiu jako doprovodná jednotka pro cvičení a někdy i v mých výtvorech.

Když mi nástroj někdy v roce 2014 dorazil, velmi mě překvapilo několik věcí: Za prvé, že je celý plastový. Od mašinky (původně) za téměř sto tisíc korun bych čekal použití ušlechtilejších materiálů. Za druhé, že klaviatura, ač tichá a polovyvážená, je i zde užší, má vcelku hluboký dohmat a pokud udeříte na klávesu plnou silou, už nereaguje na aftertouch. Za třetí, že zvuky v nástroji opět připomínají to, co znám z nižších řad (naposledy to byla PSR-3000). Na té pozitivnější straně je určitě kvalita displeje, tahové potenciometry pro ovládání mixáže a táhel virtuálních Hammondek a některé další věci, které zmíním v textu.

Jak je patrné z fotografie, na panelu se nacházejí obvyklé ovládací prvky, které jsou v podstatě stejné pro všechny nástroje vyšších řad od Yamahy. Kromě klaviatury, dvojice modulačních koleček, hlavního potenciometru hlasitosti a hlasitosti mikrofonního vstupu, potenciometrů mixáže atd. je zde ohromující množství tlačítek pro ovládání doprovodů, sekvenceru, zvukových bank. Některá mají vedle sebe indikační diodu, ale ta hlavní pro doprovody a registrační paměti mají dvoubarevné poosvětlení a dobře tak indikují aktuální stav.  Na Tyrosech je unikátní vyklápěcí panel s displejem, jehož odklopení se děje po odjištění západky na zadní straně. Nemohu říci, že je to komfortní, ale vina může být i na mé straně. Displej se automaticky zajišťuje v několika polohách a pro jeho opětovné zavření jej musíte vyklopit až nahoru a pak zase zpět. Na předním panelu najdete také USB to Device konektor a vlevo dole 3,5 mm Jack na sluchátka. Vzadu je kromě konektoru pro napájení MIDI trio, další USB to Device, USB typu B (k připojení do počítače), dva hlavní a dva pomocné výstupy, vstupy pro mikrofon/stereofonní vstup, dva vstupy pro pedály typu switch a jeden pro pedál kontinuální. Mimo to jsou také po stranách dva výstupy pro originální ozvučení. Vybavení hardwarem tedy odpovídá kategorii a ceně nástroje pro dané období.

Zvuky jsou pro Yamahu obvyklé, přičemž za zmínku stojí zvláště ty, které jsou označené jako Super Articulation. Tyto zvuky (jedná se hlavně o dechové nástroje, ale i některé kytary a basy) jsou doplněny funkcemi jako náběh a dozvuk reálného nástroje (ovládají se tlačítky mezi klaviaturou a modulačními kolečky), některé umí realistické „glissando“, zahrajete-li za sebou tóny vzdálené o oktávu, a několik dalších efektů. Zde musím Yamaze vzdát hold, většinou jsou velmi povedené. Standardem pro arrangery Yamaha jsou zvuky Sweet! a Cool!, které mají asi znít lépe, než standardní panelové zvuky a někdy tomu tak i je. Trochu rozporuplný je můj dojem z pian, akustická piana nepatří k mým favoritům a elektrickým pianům opět dominují zvuky z FM syntézy (které nemám rád). Kategorie syntetických zvuků ulpívá na několika typech celkem dobrých leadů a na texturách kombinujících krystalické cinkání s hučením na pozadí. Tady výrobce velmi podcenil potenciál nástroje, mně ty zvuky přijdou na jedno brdo a je to dost nuda. Z dalších bych jmenoval pěkné basy, některé kytary, bicí…. Ovšem pokud by vám šlo pouze o zvuky, dá se ušetřit nákupem levnějšího nástroje řady PSR-S, který bude znít prakticky stejně. Všechny zvuky jsou notně podpořeny efekty. Tyros 3 má kromě systémového reverbu, chorusu a programovatelného ekvalizéru také šest vložených efektů. Efekty jsou stejně jako u PSR-3000 skvělé a lze přes ně prohnat i připojený externí zdroj signálu. Celkový zvuk nástroje je mírně nekonkrétní. Abychom jej mohli použít pro hraní se dvěma kytarami, musel se hodně ubrat reverb, přenastavit ekvalizér a pohrát si s mixáží. Pro takovéto „živé“ vystupování rozhodně zněl líp GEM Genesys. Je tu také takový nešvar, o němž jsem se již jednou zmínil: Pokud u aranžeru Yamaha navolíte zvuk, který má znít kontinuálně (například smyčce), stisknete sustain pedál a pustíte klávesu, zvuk velmi rychle dozní. Je zajímavé, že to dělají jen panelové zvuky, v GM a XG bankách se chovají normálně, tedy zní, dokud pedál nepustíte. Je to dost hloupé, protože občas se podržení zvuku hodí, abyste stihli třeba ovládat aranžér. Ještě zajímavější je, že syntezátory Yamaha tohle nedělají, jakoby pocházely od jiného výrobce...

Z dalších funkcí bych jmenoval HD recording, byť T3 zvládá jen jedinou audiostopu. Nahrávka se ukládá na interní HD (80 GB), nebo na připojené médium (asi nejčastěji flash disk). Dosti podstatnou nevýhodou T3 je, že neumí přehrávat soubory ve formátu mp3.

Humorná historka se mi stala, když jsem se pokoušel připojit T3 přímo k internetu, na displeji se mi totiž objevila hláška, že stránky byly den před tím zrušeny. Taky ze stránek výrobce zmizel editor na zvuky a ten, který mám ve starém notebooku s Win XP mi nejde na Win 10 rozchodit. Tyros je při tom šikovný syntezátor a má nainstalovanou 1GB RAM na samply.

Popis jsem omezil na ty věci, kterými se liší od kdysi popsané PSR-3000, protože se ve většině vlastností oba nástroje podobají, nepovažuji za nutné se více rozepisovat (ano, i T3 má vokalizér, virtuální Hammondky a úplně všechno, co najdete v PSR-3000). Yamaha Tyros 3 je dobrý dělník, je spolehlivá a umí toho opravdu hodně. Je to skvělý pomocník pro one man band s klasickým popovým repertoárem, nadšence okrajových stylů by ale asi nenadchla. Tyrose jsem po asi šesti letech vyměnil za Korg PA3X 76.