Kawai K3

Kawai K3 (1986)

V polovině osmdesátých let začal vývoj elektronických hudebních nástrojů  pomalu (nebo spíš rychle) směřovat od analogových k digitálním technologiím a někteří výrobci tou dobou nabízeli nástroje kombinující oba tyto světy. Nejinak tomu bylo i u firmy Kawai, která roku 1986 přišla na trh s modelem K3. Je to nejen jediný jejich model s hybridní technologií, ale také zároveň je první v sérii K, pokračující plně digitálními K5, K1, K4, K11 a vrcholící K5000, který se také stal labutí písní syntezátorů Kawai. K3 je také první typ s implementací aditivní syntézy, byť proti K5 a K5000 značně jednoduchou. Nástroj je nejčastěji srovnáván s Korgem DW-8000, na těchto stránkách ale najdete popisy i dalších hybridních syntezátorů: Ensoniq ESQ-1, Casio HT-6000, Casio HZ-600 a Solton K160.

Pokud bychom tedy chtěli porovnávat Kawai K3 s Korgem DW-8000, hned při přenášení nástroje a prvním dotyku s jeho klaviaturou musíme nutně konstatovat, že hardware K3 je mnohem robustnější. Skříň nástroje je plechová s plastovými bočnicemi a nástroj váží kolem 15 kilogramů. Klaviatura polovyvážená, dynamická s aftertouchem. Trochu osamoceně působí kolečko pitch-benderu, výrobce si zjevně věřil, že aftertouch jako modulační zdroj postačí (za mě by tedy modulační kolečko bylo potřeba). V prolisu uprostřed hlavního panelu je zleva tahový potenciometr hlasitosti, veliké kolečko enkodéru a uprostřed 51 tlačítek pro volbu zvuků a programování nástroje. Tedy tlačítek… I Kawai se zde zhlédl v přelepení panelu fólií, pod kterou jsou stejně standardní spínače (viz třeba Yamahu DX-7, RolandAlpha Juno a další). Fólie samozřejmě věkem inklinuje k protržení a tak je u mého nástroje vyměněna za novou, která jsou naštěstí opět k dostání. Nad prolisem vlevo je slot pro paměťovou kartu, blíže ke středu pak obří LED displej se třemi dvojicemi číslic. Na přední straně vlevo najdeme sluchátkový výstup, zezadu pak kromě síťového spínače a napevno připojeného napájecího kabelu přepínač ochrany paměti, MIDI trio, vstupy pro sustain pedál (zde značen Release) a pedál Program Up, dva výstupy a přepínač úrovně signálu. To je vše, výrobce si například odpustil rozhraní pro záznam dat na magnetofon, neboť K3 umí výpis paměti přes MIDI. Polyfonie nástroje je 6 hlasů, tudíž svému rivalovi DW-8000 dva dluží.

Zvuk nástroje je tvořen dvěma oscilátory, přičemž každý z nich může používat jeden z 30 vlnových průběhů, bílý šum nebo uživatelem definovanou vlnu (viz níže). Je možno vybrat jednu ze tří oktávových výšek pro každý oscilátor zvlášť a také určit jejich vzájemné rozladění (po půltónech i jemně) a poměr hlasitosti. Ten je navíc možno ovládat aftertouchem. Samozřejmostí je možnost vibrata řízeného LFO. Nástroj umí portamento i tzv. Auto Bend, tedy plynulý náběh z nižší či vyšší frekvence. Dále putuje signál do filtrů (SSM2044, -24dB/oct.), které kromě nastavení cut-off a rezonance (poslední stupeň je samooscilace) řídí jednak obálka ADSR, LFO, dynamika nebo aftertouch. Filtr má samozřejmě funkci keyboard tracking. K3 má také horní propust (HPF), která je statická. Po filtru následuje VCA opět s obálkou ADSR a trochu neobvykle i možností tremola pomocí LFO. Zvuk může být dále obohacen pomocí analogové zpožďovací linky s pěti efekty Chorus, jedním Delay a jedním tremolem. Chorus prý dost šumí, ale u mého kusu toto tvrzení mohu vyvrátit. LFO umí nadstandardních 7 vln, díky čemuž lze na nástroji tvořit spoustu unikátních zvuků. Vytvořené zvuky se ukládají do 50 pozic, které se vyvolávají stiskem jediného tlačítka. Pokud máte paměťovou kartu, vejde se na ni dalších 50 zvuků. Trik s posledním použitým parametrem funguje i zde, můžete jej ovládat enkodérem v reálném čase. Zvuky mohou znít buď polyfonně, nebo v unisonu.

Kawai K3 je první nástroj své značky s implementovanou aditivní syntézou. Spočívá v možnosti vytvoření vlastní vlny zadáním hodnot 32 z prvních 128 harmonických. Do paměti nástroje lze uložit pouze jednu, na kartu pak ještě jednu. Není to sice mnoho, ale vše potřebné stejně vytvoříte z vln v ROM.

Celkový zvuk je v porovnání s DW-8000 posazený více do středů (ačkoliv se K3 nebojí ani hlubokých tónů), možná je i trochu detailnější a drsnější. K3 umí od pian, varhan, smyčců, bicích, dechových nástrojů celkem cokoliv až po ambientní plochy a různé efekty. Na internetu se objevují mylné informace, že umí pracovat v režimu split, ale není to pravda, nástroj je monotimbrální. Taktéž postrádá arpeggiátor (na rozdíl od Korgu DW-8000). Pokud byste měli šanci jej vyzkoušet, neváhejte. Hybridních nástrojů nevzniklo zase tak moc a tento navíc patří k těm vzácnějším (neměl to jednoduché, Yamaha měla svoji DX-7, blížil se čas Rolandu D-50 a Korgu M1…).

Kus, který popisuji, jsem koupil zjara 2023 a měl být úplně v pořádku. Nejsem včerejší, takže mi bylo jasné, že bez trochy práce se to neobejde. Bylo nutno nastavit správně pracovní bod aftertouche a naadjustovat jeden z filtrů. Čeká mě oprava klaviatury, aftertouch u některých kláves téměř nefunguje, což je při absenci modulačního kolečka docela problém. I přesto mě K3 nepřestává překvapovat. Snad se někdy dokopu udělat nějaké zvukové ukázky.

Kawai K3 je krásná ukázka z dob, kdy se ještě elektronika dělala poctivě.

Deska analogových obvodů. Nejblíže ke klaviatuře jsou čipy filtrů SSM 2044.

Mozek nástroje. Původní naletovanou lithiovou baterii už někdo nahradil držákem na normální knoflíkový typ.