Yamaha MK-100

Yamaha MK-100 (1983)

Právem se asi ptáte, proč jsem tohoto trpaslíka nezařadil mezi Tablehooters, kam, zvláště v dnešní době, bezesporu patří. Vězte tedy, učinil jsem tak proto, že Yamaha MK-100 přišla na trh v roce 1983, a také že má na dětskou hračku až příliš mnoho funkcí. Pořízení tohoto nástroje jsem tak nějak plánoval už dlouho, ale vyskytuje se velmi sporadicky, takže jsem vzal zavděk exemplářem s ulomenou klávesou. Jak Murphyho zákon praví, ihned po tom se objevil inzerát na nástroj bez této vady. Ale co už, oprava zabrala jeden den a jinak malá Yamaha funguje bezvadně.

Popis začneme tradičně hardwarem: V plastové skříni je umístěná klaviatura s mini klávesami o rozsahu 49 tónů. Nástroj je napájen buď bateriemi nebo externím zdrojem o napětí 9 – 12V,  který se připojuje konektorem vzadu. Tamtéž také nalezeme cinche pro levý a pravý výstup a dva 3,5 mm jacky pro připojení magnetofonu. Jo, je to neuvěřitelné, ale své výtvory si můžete ukládat jako zvukový soubor! Na čelním panelu vlevo vedle klaviatury najdete tlačítko Fill-in, v obou horních rozích reproduktory a mezi nimi shora vlevo: Přepínač chorusu (vypnuto, chorus, tremolo – zní spíše jako leslie), dále přepínač automatické harmonizace diskantu (vypnuto, duet a trio) a otočný přepínač transpozice (-5 a +6 půltónů). V dolní řadě zleva: Master Volume, hlasitost doprovodu, přepínač variací basu a bicích (3 variace), přepínač variací akordického doprovodu (opět tři variace), přepínač módu (vypnuto, single Finger a fingered). Dále pak 7 přepínačů rytmů (6 pro výběr rytmu a sedmé volí mezi dvěma „bankami“). Tyto přepínače se navzájem vybavují (přepnutím vyskočí předešlý zmáčknutý) a ačkoliv je možné stisknout více přepínačů naráz, přístroj tím nezblbnete a hraje rytmus, který je nejvíce vlevo. Pod těmito přepínači jsou dvě tlačítka Synchro Start a Start, ukazatel rytmu (4 LED) a velké tlačítko Stop. Dále vpravo sedm přepínačů pro výběr zvuků (opět šest plus jeden který přepíná výběr ze dvou „bank“). Pod nimi tři přepínače pro Sustain a nakonec úplně vpravo hlavní vypínač s červeným hmatníkem.

Úplně nakonec jsem si ale nechal to nejzajímavější a to je rolovací systém Multi – Menu. Je to jednak předobraz budoucího vývoje, kdy se vybírají v menu položky na displeji, ale hlavně jeho mechanické provedení je u keyboardů zcela výjimečné. Nebýt funkcí v tomto Multi – Menu systému, nebylo by na Yamaze MK-100 vlastně nic zajímavého, ale takhle je to jiný příběh.

Systém umožňuje jednak jednoduché programování zvuků, v první poloze máte na výběr 4 tvary vln pro každý ze dvou oscilátorů, přičemž pro každý oscilátor jsou vlny jiné, dále možnost zapnout/vypnout vibrato a ve druhé poloze lze zvolit 2x4 obálky, opět jiné pro každý oscilátor.

Další menu se jmenuje Melody Mixer a umožňuje navrstvení druhého zvuku, přičemž tento je pouze monofonní a první může hrát už pouze dva hlasy.

Další menu se jmenuje Chord Voice Vari a nabízí výběr všech dvanácti zvuků, které nástroj umí, jako zvuk akordického doprovodu. Pokud je zapnutý uživatelem naprogramovaný zvuk v melodické části, i zde vybíráte z uživatelských zvuků.

V dalším menu stejným způsobem vybíráte zvuk basy, opět jsou k dispozici všechny presetové nebo naprogramované zvuky.

Další menu slouží k programování bicího patternu. Máte k dispozici šest zvuků a dva takty v osminovém rozlišení.

Dále máte možnost si naprogramovat vlastní basovou linku.

Další menu je jakýsi sekvencer, jehož funkci budu muset ještě důkladně prostudovat.

Poslední menu slouží pro práci s rozhraním pro ukládání/nahrávání dat na/z magnetofonu

Je tu ještě jedna poloha, která je ale (bohužel) nevyužitá.

Na takovýto nástroj je toho opravdu hodně, co říkáte? A jak to vlastně hraje? MK-100 přišel na trh ve stejném roce jako legendární DX-7, avšak ještě nevyužívá FM syntézu, což se později stalo na velmi dlouhou dobu u podobných nástrojů standardem. Jak vyplynulo z popisu, nástroj využívá dvou oscilátorů na hlas, které mohou mít vždy jednu ze čtyř vln a čtyř obálek. Netuším, jestli jsou někde v signálové cestě nějaké statické filtry. Zvuky se podobají tomu, co ve stejné době produkovalo Casio pod názvem Consonant Wowel. Škoda, že už nemám Casio CT-410V, bylo by to zajímavé porovnání. Bici jsou stejné, jako u tablehooters se squarewave syntézou, které ostatně patrně vyšly z tohoto modelu. Rytmy netřeba popisovat, něco podobného najdete v každém keyboardu z tohoto období. Ale možnost jejich programování zvedá tuto Yamahu o nějaký ten stupínek výše.

Jak bylo řečeno na začátku, Yamahu bylo nutno poopravit. Jednak jsem dotvořil chybějící část klávesy, jednak bylo nutno celou klaviaturu rozebrat a vyčistit. Za těch 40 let se v ní holt nashromáždil takzvaný kekel. Ve skříni chybí asi tři sloupky pro šrouby pod klaviaturou, ale jinak je to v podstatě zachovalý kus. Určitě jej použiji s ostatními tablehooters!

Hardware je poctivý, jak bývalo tou dobou zvykem.

Lepenou klávesu jsem posunul až na začátek klaviatury.

A skoro to ani není vidět :)