Yamaha Reface CS

Yamaha Reface CS (2015)

Znáte to. Občas se člověku do ničeho moc nechce. Nejraději by se válel v pelechu a jen tak si hrál. Koukat na videoukázky, které nahrál někdo jiný, vás už nebaví. Možná byste si jen tak zabrnkali, nakroutili si nějaký ten zvuk. Anebo není dostatek prostoru pro další nástroj, ale chtělo by to něco nového, pokud možno ne moc složitého. Nebo něco malého na cesty, na nejvrchnější patro stojanu pro vystoupení…. Důvodů pro pořízení některého ze čtyř nástrojů řady Yamaha Reface může být tisíc. Když je výrobce představil, zasnil jsem se, jak fajn by bylo je mít, obzvláště pokud na ně v ukázkách hrál někdo, komu sedí ty malé klávesky. Ty já nemám rád, ale tady mi nevadí, když je to tak maličké. Yamaha touto řadou dle vlastního vyjádření navazuje na své legendární modely klávesových nástrojů: CS – analogové syntezátory, DX – FM syntezátory, CP – elektrická piana a YC – elektronické varhany. U mě zvítězil model CS (virtuální analogový syntezátor), zdál se mi nejuniverzálnější a nejsnáze použitelný, a takový i přes svoje limity skutečně je.

Hardware nástroje velmi překvapí, spodek je z poměrně masivního ocelového plechu, plastový vršek je dostatečně robustní, tříoktávová klaviatura mini rozměru je kupodivu tuhá a příjemná na dotyk a ostatní ovladače se viklají ve snesitelných mezích. V rozích jsou zabudované miniaturní reproduktory, které mají sice problém s přenesením jakéhokoliv zvuku ve slyšitelné úrovni, ale v momentě, kdy se vám nechce ani tahat kabely, jste nakonec rádi, že tam jsou. Konektivita nástroje je také obstojná, vzadu jsou kromě napájecího konektoru a vypínače také dva linkové výstupy, vstup pro pedál, výstup pro sluchátka (vše Jack 6,5 mm), linkový vstup (Jack 3,5 mm), USB typu B (vida, že to jde, ne jako Roland GO:Piano a GO:Keys nebo Casio CT-S1000V) a nakonec malý konektor PS2 pro MIDI redukci. No, tady opět nechápu, komu tím výrobce prospěl, ty dva pětikolíky by se tam určitě vešly také. Nástroj lze napájet bateriemi (6x AA), které se do něj ládují dvířky vespod.

Na hlavním panelu zleva najdeme páčku pro ovládání pitchbenderu, která v původním FW nástroje umožňovala pouze ohýbání o ± 1 oktávu, avšak po nainstalování aktualizace lze rozsah omezit na obvyklé ± 2 půltóny.

Dále následuje potenciometr hlasitosti, přepínač oktáv klaviatury (± 2 oktávy), a vedle něj přepínač pro ovládání sekvenceru a potenciometr tempa. Sekvencer je polyfonní a lze na něm přimíchávat další stopy, bohužel, nástroj je monotimbrální a nezaznamenávají se ani pohyby ovládacích prvků. Mně by místo sekvenceru udělal spíš radost arpeggiator.

Vpravo od sekvenceru jsou tři ovládací prvky pro LFO a to: Přepínač assign (co budu ovládat), hloubka modulace a rychlost. LFO má pouze sinusovou křivku a modulovat umí vždy jen jeden parametr (filtr, vibrato, tremolo a modulaci oscilátoru – vysvětlím později), ale zase umí být pekelně rychlý, zajde až do slyšitelných frekvencí, což je fajn pro nejrůznější efekty (podobně rychlý LFO má například Roland Jupiter 4).

Dále vpravo je přepínač Portamento se sedmi polohami, kdy první znamená polyfonní režim, druhý monofonní bez portamenta a zbylých pět jsou úrovně rychlosti portamenta.

Následují přepínač a dva potenciometry oscilátor(ů). Přepínač má 5 poloh: 

- V první máte k dispozici pilovou vlnu, potenciometrem Texture přidáváte hlasitost suboscilátoru a potenciometrem Mod pak rozlaďujete dva virtuální oscilátory k získání tlustšího zvuku.

-Ve druhé poloze mají oscilátory tvar obdélníku, potenciometrem Texture rozlaďujete oscilátory a potenciometrem Mod se řídí PWM. PWM lze ovšem také modulovat pomocí LFO.

- Ve třetí poloze dochází k synchronizaci mezi oscilátory, potenciometr Texture mění frekvenci a zabarvení oscilátoru 2, potenciometrem Mod se ladí oscilátor 2.

- Ve čtvrté poloze nástroj umožní kruhovou modulaci mezi oscilátory, potenciometry Texture a Mod se nastavuje frekvence oscilátoru 1 respektive 2.

- Poslední, pátá poloha je vyhrazena frekvenční modulaci mezi oscilátory, kdy se potenciometrem Texture nastavuje hloubka modulace a potenciometrem Mod ladění oscilátoru 2. Nástroj neumí generovat šum, ale v krajní poloze při FM šum vznikne. Velmi slušné možnosti, obzvláště na takového mrňouse.

Další dva potenciometry ovládají filtr (cutoff a resonance). Filtr umí jít do samooscilace a při citlivé práci s potenciometrem jej lze sladit s oscilátory a použít jako další zdroj zvuku. Filtr je jenom dolní propust (LPF) patrně -24 dB/Oct. bez dalších možností nastavení.

Následuje standardní ADSR obálka a potenciometr citlivosti filtru a VCA na ni.

Poslední tři ovládací prvky patří efektové jednotce: Přepínačem se volí mezi efekty Delay, Phaser, Chorus/Flanger a Distortion, potenciometry se pak ovládá hloubka a frekvence modulace. Efektová jednotka je jednoduchá a celkem šikovná, svoji práci odvede v podstatě dobře, jen by za ní ještě mohl následovat reverb, byť velmi jednoduchý.

Celkový zvuk nástroje je překvapivě bohatý, nástroji jdou krásné basy, syntetické dechy, elektrická piana a clavinety, jazzové i zkreslené kytary, leady, smyčce, pady, vokály, nejrůznější zvony a všelijaká divočina. Povedlo se mi jej například přinutit mňoukat s úžasnou artikulací citoslovce mňaaau! Ale je tu jeden zásadní nedostatek: RFCS nemá paměť na zvuky! Ano, nastavení lze ukládat do počítače, ale kdo by si ho tahal s sebou? Tím jaksi padá ta lehkost a nepatrnost rozměrů této mašinky. Absence pamětí a arpeggiatoru jsou ale asi jediné větší nedostatky nástroje, jinak do něj výrobce (na ty rozměry) nacpal neuvěřitelné množství funkcí, zvláště přihlédneme-li k tomu, že každá z nich má svůj ovladač na panelu.

Jo a tady si neodpustím rouhačskou myšlenku. Kdysi jsem měl sekvencer Yamaha QY-100. Záhy jsem jej prodal, neboť na gumové knoflíky se nedalo mými prsty nic zahrát a připojením klaviatury zase ztratil svoji výhodu v mobilitě. Moc by se mi líbil v takovémto balení (a s lepšími reproduktory) jako nástroj na cesty, na komponování v přírodě atd., tedy jakýsi RFQY. Třeba někdo něco takového někdy vymyslí…